Nevíme, kde se tenhle trend vzal, zato víme, jak se začal šířit a pro velký úspěch se šíří stále. Na sociálních sítích. Tam, kde lidi svět, potažmo svoje životy vykreslují v těch nejzářivějších barvách, ačkoli jakmile vypnou nahrávání nebo jedním klepnutím zavřou fotoaparát, přichází šeď, situace všedních dní a emoce, které se za každou cenu snažíme necítit. A už vůbec je nechceme nikomu přiznat!
Co je toxická pozitivita?
Uznávaný portál populárně-naučného ražení Psychology Today definuje toxickou pozitivitu jako jednání, při němž se vyhýbáme emocím, které chápeme jako negativní. A nejde jen o vyhýbání. Ve hře je taky potlačování nebo popírání emocí a prožitků všeho ražení.
Může se to týkat třeba tebe samotné – ty můžeš předstírat, že všechno je absolutně a nedotknutelně v pohodě. Objevuje se ale logicky i to, že nepříjemné emoce bagatelizuješ a neuznáváš u ostatních, například u kamarádky, kolegyně, rodičů, partnera a dalších myslitelných lidí.
Pozitivní a negativní emoce
Obecně jsme zvyklí dělit emoce na pozitivní a negativní, ale jak odborníci potvrzují, potřebujeme cítit všechny emoce, proto bychom některým měli říkat spíš nepříjemné, ne negativní. To ano, smutek, strach, vztek, bezmoc – to můžou být až bolestivě nepříjemní společníci. Ale jsou užiteční. Něco nám sdělují.
Na druhou stranu můžeme negativní emoce pojmout jako ty emoce, které negativně ovlivňují naši vnitřní pohodu.
Projevy toxické pozitivity
Co spojuje všechna prostředí, kde se na vlně toxické pozitivity jede? Následující výroky nebo jejich drobné obměny:
- Usmívej se.
- Dívej se na to z té pozitivní stránky.
- Prosím tě, čeho ty se bojíš? (Trefa do černého zvlášť u lidí s úzkostmi.)
- Nemáš důvod být ve stresu. (To míru stresu ještě u nikoho nesnížilo.)
- Lidi se mají daleko hůř než ty. (To jistě, ale jak to souvisí s naším prožíváním?)
Nedej na tyhle výroky. Neříkají nic o tobě. Vypovídají o toxicitě, kterou ti autor těchhle vět podstrkuje. Pokud někdo nebere tvoje pocity vážně, nesvěřuj mu je, jinak ti bude ještě hůř, než už ti v dané situaci je.
Každá emoce by měla spatřit světlo světa
Toxickou pozitivitu máme vysvětlenou. Ještě důležitější je ale vědět, proč není vhodné a prospěšné jakékoli emoce potlačovat nebo se jim jinak vyhýbat.
Emoce nám totiž něco říkají – o tom, co se děje, o tom, jak vzniklé situace bereme a jak bychom je měli v souladu se svým já taky řešit. Ideálně tak, abychom nepřekračovali své vlastní hranice, což se spoustě z nás děje dnes a denně.
Jisté ale je, že potlačování emocí ničí zdraví. Zkrátka by měly být vyjádřeny, nějak by s nimi mělo být naloženo. Není totiž žádnou novinkou, že dlouhodobě odmítané emoce, které si člověk uzavře do sebe, se nakonec nezřídka promítnou do samotného těla coby zdravotní komplikace. Říká se tomu psychosomatika.
Nemusíš samozřejmě smutnit na kameru a štěněcíma očima se dožadovat pozornosti a politování, ale když v tobě něco vyvolá smutek a chce se ti plakat, prostě plač, smutek si prožij a přejdi přes něj k hezčím chvilkám.
Se vztekem je to to samé. Všeobecně máme za to, že vztek je na veřejnosti skoro až nepřípustný, ostudný, že je lidskou slabostí ho projevovat. Jistě že není potřeba spustit na souseda přímo na rušné ulici, že u něj televize zase řvala do dvou do rána a že se na chodbě chová jako dobytek. Řekni mu to slušně. Ale když tě naštve, přiznej si vztek a to, že ho cítíš. A pak s ním zdravě nalož. Pomáhá fyzická aktivita.
Toxickou pozitivitu můžeme do určité míry chápat i jako gaslighting, tedy popírání toho, že se něco stalo nebo se děje, respektive že je to tak hrozné, nepřípustné, neperspektivní, úplně špatně vymyšlené nebo zcestné… Doplň si, co potřebuješ.
Když tvoje emoce a postoje někdo běžně smete ze stolu, potlačuje tím tvůj smysl pro realitu a její prožívání. Dovolme jen připomenout, že gaslighting je forma manipulace.
shutterstock_2560020301.jpg
Good vibes only? Zapomeň!
Byly to právě sociální sítě, na kterých jsme možná chvilku, v jejich začátcích, ukazovali svoje životy v ryzí podobě. Záhy jsme ale jako lidi zjistili, že je mnohem příjemnější nebo povzbudivější ukazovat se spíš takoví, jací bychom chtěli být, v situacích, které bychom chtěli prožívat častěji než jednou za pět let, nebo dokonce za celý život.
Dlouhá léta jsme tak sledovali tváře vylepšené minimálně třemi filtry, vyhlazené, bez sebemenších náznaků kruhů pod očima, se zúženými čelistmi (protože to je přece víc ženské!), aniž by byly vidět roztřepené konečky vlasů nebo celulitida.
A nejlíp na pláži u moře (kam se dotyčný možná podívá opravdu jen párkrát za život) nebo v zimních Alpách (kde mu jeden den svítilo sluníčko a pak chumelilo, že nebylo vidět na metr), v luxusní restauraci (do které šel jen kvůli fotce a kvůli tomu, aby si obecenstvo myslelo, že se má tak skvěle, že si může dovolit stravovat se v takovém podniku), na wellness pobytu… V lichotivých pózách, do které se přirozeně nedostane, jak je den dlouhý.
Jedním z trendů, nebo dokonce fenoménů, protože takhle se na „sockách“ běžně představujeme dennodenně, je pak zmíněná toxická pozitivita, která se šířila jako lavina a dneska už si žije svým životem, stejně jako heslo #goodvibesonly – hashtag, pod kterým uvidíš plejádu příspěvků výš zmíněného ražení.
Toxická pozitivita na všech frontách
Jak už padlo, toxická pozitivita si ve virtuálním světě žije vlastním životem (a naštěstí už se objevuje „protitrend“, který velí poukazovat na skutečnou realitu, mastné vlasy, pyžamo ještě po poledni nebo nepovedený dort). Není ale divu, že se přenesla i do reality.
Proto se s ní můžeš setkat jak u kamarádek, tak u partnera, rodičů nebo v práci. Nikde to není příjemné ani zdravé a prospěšné. Kamarádkám pak nemůžeš upřímně říct, co se ti daří, ale taky co tě trápí, partner nad tvými stesky mávne rukou se slovy „tvoje starosti bych chtěl mít“, rodiče na tebe navalí pocit viny se svým standardním výrokem „my jsme to měli mnohem těžší“ a v práci? Tam je to úplná kapitola sama pro sebe.
Toxická pozitivita na pracovišti: hlavně nic nevytknout
Když mají výsledky týmové práce za něco stát, je k tomu potřeba komunikace a taky konstruktivní kritika, kterou si ideálně nikdo nebere osobně, ale vyhodnocuje ji objektivně jako zpětnou vazbu.
Jakmile je ale v práci nastavená toxická pozitivita, nic není špatně, nic není problém, v pohodě – já to za tebe udělám a nezlobím se, tenhle projekt má skvěle našlápnuto (ještě jsme na něm nic neudělali a možná nám ho klient stopne dřív, než začneme), máš krásný melír, ta sukně ti sekne (až komplimenty časem začínají postrádat smysl, protože je jich přehršel)…
V prostředí, kde si všichni na něco stěžují, se pracuje opravdu těžko. Ale v prostředí, kde je všechno zalité sluncem, i když vám firma „padá na hlavu“, je to ještě mnohem horší.
Z místa, kde vládne toxická pozitivita, utíkej, co ti síly stačí
Je jedno, jestli je to práce, partnerství, kamarádství nebo cokoli jiného. Všude tam, kde se tlačí na toxickou pozitivitu, to člověku neprospívá. Dokonce ani tomu, kdo si myslí, že je to to nejlepší na světě.
Ve výsledku toxická pozitivita:
- vyvolává pocity studu: asi to moc přeháním/prožívám, jsem hysterka
- vede k rozpadům vztahů: když někdo víckrát znehodnotí tvé pocity, příště už se mu nejspíš nesvěříš – partnerský nebo kamarádský vztah na tom rozhodně stavět nemůžeš
- má negativní dopad na tvou duševní pohodu: bojíš se nebo jsi z něčeho smutná, ale musíš se usmívat – jdeš proti sobě a věř, že tělo ti to vrátí
- zvyšuje míru stresu: to už vlastně dost vyplývá z výš uvedeného; stres tě nakonec může taky dohnat v podobě vyhoření, narušení duševního zdraví nebo v podobě tělesných neduhů
Mimochodem – na to všechno se snadno nabalí další problémy. Třeba když zažíváš toxickou pozitivitu v práci, domů k partnerovi nejspíš nepřicházíš s nejlepší náladou, nedej bože v rozpoložení na nějaké intimnosti. A fungovat to samozřejmě může i v jiných směrech.
Toxická pozitivita se dřív nebo později vymstí všem. Pokud ti v ní není ani za mák dobře, ber nohy na ramena a zdrhej. Dřív, než ti takové prostředí skutečně a citelně uškodí na duši i na těle.
Myslet pozitivně je super, ale…
Jako se vším v životě, ani s pozitivním myšlením se to nesmí přehánět. Pozitivní myšlení totiž může být naděje nebo zdravá víra ve zlepšení, ale nesmí to být potlačování emocí. Klidně tak dávej průchod stresu, strachu, smutku, vzteku a dalším emocím, se kterými se sice vypořádáváme neradi, ale ignorovat je nesmíme, pokud si nechceme zadělat na větší problémy.
Autor článku: redakce
Použité zdroje:
- wave.rozhlas.cz/stale-hledame-stesti-proc-se-vyhybame-neprijemnym-emocim-a-jake-problemy-zpusobi-8368235
- psychologytoday.com/us/basics/toxic-positivity
- verywellmind.com/what-is-toxic-positivity-5093958
- bbc.co.uk/bitesize/articles/z64yn9q
