Potlačování emocí ničí zdraví. Nejsme přece stroje

Smutek a jiné negativní emoce bychom neměli zadržovat.
07. 11. 2017
|
V práci se musíš za každou cenu usmívat, protože ti šéf hned vyčiní, když se na klienty mračíš. Doma nechceš kazit drahouškovi náladu, tak se raději taky usmíváš, jako že se nic neděje. Jenže emoce musí ven. Je naprosto nezbytné je ventilovat.

Netvrdíme to my, tvrdí to psychologové po celém světě. Od dětství v sobě nosíme věty našich rodičů a okolí, že „chlapi nebrečí“, „měla by ses uklidnit“ a „neměla bys takhle vyvádět“. Potom je těžké zacházet s emocemi tak, jak je nejvhodnější pro psychiku i tělo. V dospívání se s emočními výlevy tak nějak počítá, ale už v rané dospělosti se od nás očekává, že se budeme chovat adekvátně situaci. Pro vyjadřování emocí v dospělém světě moc místa není a často je to nežádoucí.

Podle odborníků takové zastírání emocí často vede k tzv. emocionální disonanci, která se následně může snadno změnit v syndrom vyhoření, v jiném případě může způsobit i deprese. Co se fyzické stránky týče, škodí zastírání emocí především srdci a také zvyšuje krevní tlak, což je už beztak velký problém moderní společnosti.

Vztek musí vyplout na povrch, protože ten potlačovaný způsobuje deprese.
Naštvali tě kolegové a doma to není o moc lepší? Vztekej se!

Společnost diktuje image úspěšného

Vyjadřování emocí příliš nenahrává ani trend posledních let. Ve společnosti obecně panuje názor, že se lidi mají usmívat a házet smutek za hlavu. Jenže když tě trápí třeba hned několik věcí najednou, nejde to praktikovat donekonečna. Kdo by se usmíval, když má nemocné rodiče, v práci mu hrozí vyhazovem a s partnerem si prochází krizí?

To, že by se měl člověk snažit být za každou cenu „happy“ nebo tak aspoň vypadat, se prostě nevyplácí. Společnost nepřijímá uplakané ženy ani nešťastné muže. A pokud někdo dá průchod svým negativním pocitům, hned je propírán, ne-li stigmatizován. Spousta lidí se na něj dívá nechápavě a skrz prsty. Jen si představ, jak by se u tebe v práci lidi tvářili, kdyby se šéf v kanceláři rozplakal?

Radost bychom měli dávat najevo, když ji opravdu máme.
Společnost vyžaduje, abychom najevo dávali jen pozitivní emoce.

Plač a nadávej aspoň v soukromí

Pokud nechceš, aby se na tvém zdraví a duševním stavu podepisoval i tvůj soukromý život, neboj se v něm ventilovat emoce, jak to sama potřebuješ. Samozřejmě bys neměla každé druhé odpoledne kvůli něčemu probrečet (to by ostatně zasloužilo vyšetření, zda tě netrápí úzkosti nebo jiný problém) nebo se rozpálit doběla kvůli každé hlouposti. Když tě ale něco štve, řekni to. Nemusíš vždycky jen chválit, přikyvovat, souhlasit a vycházet okolí vstříc.

Mimochodem – někteří psychologové doporučují se občas pořádně vyvztekat. Třeba dupat po pet lahvích nebo kelímcích od jogurtu (pochopitelně prázdných, které si vymyješ a pro tuto příležitost schováš). Dupání můžeš doprovodit vzteklými zvuky. Uvidíš, že se ti uleví.

Pláč ulevuje při trápení.
Chce se ti brečet? Tak breč. Není nic efektivnějšího než nechat smutek vyplavit.

Raduj se, když můžeš

Na druhou stranu máme kolem sebe spousty lidí, kteří se umí radovat z maličkostí nebo se jim prostě v nějakém období pěkně daří. Bojí se ale užít si svou radost, protože v okolí mají někoho, komu se nedaří a třeba ho i stihla nějaká tragédie. To ale neznamená, že bys měla potlačit svou radost. Život přece je o tom, že se něco povede a něco ne.

Emoce k nám patří, nejsme roboti

Základem pro spokojenost v tomto ohledu je pochopení toho, že emoce k člověku neodmyslitelně patří. Naším cílem by mělo být naučit se s nimi vhodně pracovat, nikoli je potlačovat a předstírat, že námi žádné nezmítají, ať se děje, co se děje. Navíc potlačování negativních emocí údajně vede k tomu, že si později nedokážeme užít ty pozitivní. Je na čase něco změnit!

Související články