Pak tahle věc zůstává abstraktní a „někde daleko“. Jenže za každým tím násilím je pachatel a oběť. Obě strany mají jména i historii vztahu. A právě tam to začíná být hmatatelné.
Čísla mluví jasně. Podle výsledků průzkumu, které představil projekt Strategie rovnosti žen a mužů na léta 2021–2030, bylo v roce 2025 v Česku zaznamenáno 574 případů týrání osoby žijící ve společné domácnosti. A to jsou jen ty případy, o kterých se ví.
Mimochodem – abychom rovnosti učinily zadost, stíháno je 5 % žen. Hádej, co zbytek? A aby toho nebylo málo, rok 2025 byl čtvrtým v řadě, kdy údaj o domácím násilí rostl. Zároveň ovšem podotýkáme, že to nemusí nutně znamenat reálný nárůst. Vyššímu číslu mohla napomoct lepší osvěta, změna zákonů, odvaha o násilí mluvit a obrátit se kvůli němu na policii.
Bez zajímavosti nezůstává počet vražd motivovaných osobními vztahy – bylo jich 85. Tady ženy tvoří 30 % pachatelů. A nespecifikovanou část z počtu vražd s tímhle motivem tvořilo domácí násilí.
A ještě jedna perlička. V současnosti se uvádí, že v USA je každých 9 vteřin zbita jedna žena.
Teď už se pojďme podívat na slíbené mýty, které kolem domácího násilí stále panují. Máme jich pro tebe osm.
Domácí násilí je jen fyzické
Když se řekne domácí násilí, hodně z nás si představí urputné maskování modřin nebo přehnaný make-up na tváři, která předchozí večer schytala facku. Násilí ale nemusí znamenat jen fyzické útoky.
Může být taky:
- psychické – manipulace, citové vydírání, izolace od přátel a rodiny…
- sexuální – obtěžování, znásilňování (ano, i partner může znásilnit partnerku a manžel manželku)…
- ekonomické – kontrola a omezování přístupu k financím a majetku (třeba zabavením peněz)…
Tam, kde nelétají facky, můžou létat třeba nadávky. A tam, kde už jsou zlomeniny a další závažnosti, už dávno proběhla první fáze, kdy je stále ještě nejsnazší jednat, byť to rozhodně není jednoduché ani tehdy.
Domácí násilí se týká jen chudých a „problémových“ rodin
Průzkumy jasně mluví o tom, že domácí násilí se může týkat kohokoli bez ohledu na věk, pohlaví, rasu, vzdělání, sociální status… A tak by se dalo pokračovat.
Teoreticky se může odehrávat v jakékoli rodině. Smutné je i to, že děti, které v prostředí s domácím násilím žijí, ho zpravidla i později berou jako normu. Co to znamená, si určitě domyslíš.
Kdyby to oběti opravdu vadilo, odešla by
To může říct jen někdo, kdo takovou situaci nezažil. Je normální věřit, že se partner změní, je normální chtít udržet rodinu, když jsou v ní děti. Učinit krok do neznáma je vždycky ohromný stresor, takže paradoxně oběti často zůstávají v domácnosti s agresorem, protože to jejich nervový systém chápe jako známé, a tedy bezpečné.
Utéct se taky musí nepozorovaně. A ne vždycky se to musí povést. Oběť musí mít kam jít. Musí mít aspoň trochu podpory okolí a špetku jistoty, že ji agresor hned nenajde – protože kvůli útěku by jeho vztek jistě eskaloval. Když k tomu všemu ještě musí chránit děti, vůbec bychom se neodvažovaly mluvit o tom, že tohle snad někomu může vyhovovat, a proto neodejde.
A když dojde na finance? Myslíš, že jsme na tom všichni tak, že bychom utáhli domácnost v jednom člověku, natož s dětmi?
Prostě mu jenom ujely nervy…
A ideálně k tomu přidejme „nejspíš si to zasloužila“. Je ohromný rozdíl v tom, jestli někomu ve vztahu během 20 let jednou ujedou nervy a počastuje partnera fackou, a v tom, že oběť bije nebo ponižuje soustavně i celé roky.
Domácí násilí není výbuch emocí. Je to naprosto patologická forma kontroly nad druhým člověkem, přičemž násilník si vybírá, kdy a jak zaútočí. Takže žádný nezvladatelný vztek. To ani náhodou. Spíš promyšlený systém.
Může za to alkohol
To je, jako kdybys řekla, že člověka zastřelila pistole. Asi ne, viď? Tu pistoli musel v ruce držet jiný člověk. Návykové látky nejsou důvod. Můžou být spouštěčem a akcelerátorem, ale ne důvodem. Ne všichni, kteří konzumují alkohol, se chovají násilně. Násilí je vždycky a bez výjimky rozhodnutí člověka.
Tohle by on nikdy neudělal
Snad to nejhorší, co může být, je situace, kdy oběti nikdo nevěří. Představ si spořádanou, navenek dokonalou rodinu. Krásný dům, spousta peněz, auta, děti… A za tím pozlátkem agresor, který oběti dělá ze života peklo. Jenže kdo jí uvěří, když násilník je vážený pán, právník, lékař, ředitel firmy nebo cokoli takového?
To, že se lidem, kteří zažívají domácí násilí, nevěří, je jedním z hlavních důvodů, proč nedochází k nahlášení všech reálných případů.
shutterstock_2395014005.jpg
Domácí násilí je soukromá věc
Věc, do které by se nikdo zvenčí neměl vměšovat. Představ si, že víš, že tvoje nejlepší kamarádka se doma den co den klepe strachy, s čím její partner zase přijde a jak to ona schytá. Jestli to bude modřina, popálenina, vytrhané vlasy, zlomenina, rozbitá hlava… Ještě pořád je to soukromá věc? Je to trestný čin i celospolečenský problém.
Obětmi domácího násilí jsou jen ženy
Není to tak. Obětí může být i muž (a taky chlapec, případně dívka, chceme-li být úplně přesné). Jenže kdo ví, kolik takových případů je, protože… Umíš si představit, že třeba tvůj kolega půjde nahlásit na policii, že ho opakovaně napadá jeho žena?
Chlapi to v tomhle ohledu mají těžší. Žen agresorek je podle dat opravdu citelně míň, ale trápení oběti, kterou je muž, to nijak neumenšuje.
FAQs – nejčastější otázky a odpovědi na ně
Co se považuje za domácí násilí?
Domácí násilí je samozřejmě fyzické napadání, dál pak ale i psychické, sexuální a ekonomické násilí, například manipulace, izolace nebo kontrola financí.
Je domácí násilí vždycky viditelné navenek?
Ne. Některé formy násilí nezanechává fyzické stopy, ale může být stejně závažné nebo i horší. Násilník si často dává dobrý pozor, aby kvůli stopám nebyl odhalen.
Týká se domácí násilí jen „problémových“ rodin?
Ne. Může se objevit kdekoli bez ohledu na vzdělání, finanční zabezpečení nebo společenské postavení.
Proč oběti z násilného vztahu hned neodejdou?
Důvodů je víc – strach, děti, finance, nedostatek podpory nebo naděje, že se partner změní. Odchod navíc může situaci ještě vyhrotit.
Je domácí násilí jen nezvládnutý vztek?
Ne. Jde o vědomé a opakované chování, kterým si násilník udržuje kontrolu nad obětí.
Může za domácí násilí alkohol?
Ne. Alkohol může násilí zesílit, ale není jeho příčinou – vždycky jde o rozhodnutí konkrétního člověka.
Dá se násilník poznat na první pohled?
Bohužel ne – násilníci často navenek působí bezchybně. Právě proto obětem okolí někdy nevěří.
Je domácí násilí soukromá věc?
Ne. Jde o trestný čin a celospolečenský problém.
Jsou oběťmi domácího násilí jen ženy?
Ne. Obětí může být i muž nebo dítě, i když ženy tvoří většinu případů.
Jak časté je domácí násilí?
Je častější, než se zdá. Statistiky ukazují stovky zaznamenaných případů ročně. Můžeme se domnívat, že další zůstávají neohlášené.
Autor článku: redakce
Použité zdroje:
- aspenmt.org/mythsandfacts
- gdva.org.uk/what-is-domestic-violence-abuse/myths-facts
- womensaid.org.uk/information-support/what-is-domestic-abuse/myths
- womensaidinluton.org/about-domestic-abuse/myths-about-domestic-abuse
- facebook.com/tojerovnost/posts/-kriminální-statistiky-za-rok-2025-mluvi-jasne-nasili-v-blizkych-vztazich-zustav/1336125578556859
