Je to tak velká bolest, že ji nedokážeme vstřebat. Některé situace jsou pro naši mladou dušičku tak šokující a poškozující, že si na ně pamatujeme dlouhá léta, někdy i do konce života. Mají dopad na duševní, fyzickou ale i emocionální a sociální pohodu. Může jít třeba o dopravní nehodu, znásilnění, útoky, ztrátu blízké osoby, přírodní katastrofu nebo nedostatek lásky v dětství.
Člověka ale dokáže poškodit i sociální trauma, pod které psychologové řadí třeba vystavení rasismu nebo chudobě (Sweeney et al., 2016).
Trauma vzniká buď jen z jedné události, nebo z více incidentů, jejichž vliv se v průběhu času nakupí. Lidi navíc zraňující události zažívají častěji, než by sis možná myslela. Jeden výzkum zjistil, že 70,4 % ze 70 000 respondentů mělo někdy v životě trauma. Z toho například 34,3 % zažilo nehodu nebo úraz, 22,9 % fyzické násilí a 14 % partnerské nebo sexuální násilí (Kleber, 2019).
Strach, bezmoc a ztráta iluzí
Jestli jsi někdy něco podobného zažila, asi víš, jak moc to bolí. Trauma vznikne, když se člověk se silnými emocemi po traumatické události, jako je třeba strach, úzkost, šok nebo smutek, nevyrovná. Stačí, když má pocit, že je projevit nemůže, nemá se třeba komu svěřit nebo je pro něj událost tak šokující, že se od nich úplně odpojí.
Po takových zraňujících zážitcích přichází extrémní pocity bezmoci. Oběti jakoby nad celou situací najednou ztratí kontrolu a jsou vydány napospas okolnostem nebo jiným lidem. Zároveň je opustí představa o tom, že je nikdo nezraní, že je svět laskavý a že ostatním můžou důvěřovat.
Všechny životní jistoty, o které se člověk bez traumatu dokáže opřít, oběti ztratí (Kleber, 2019). Navíc se bojí, že se špatný zážitek bude opakovat, jsou neustále ve střehu a cítí vztek na toho, kdo jim ublížil. Často si vyčítají, že se jim vůbec událost přihodila, že to dopustili, a mají dojem, že ostatní jejich pocity nechápou. Svět jim po traumatickém zážitku už jednoduše nedává smysl.
shutterstock_1036326898.jpg
Psychické trápení
Jedna zraňující událost pak vede k dalším úzkostem, stresu, poruchám spánku, a dokonce i depresi. Z prožitého traumatu se může vyvinout až nemoc, kterou psychologové znají pod názvem posttraumatická stresová porucha (PTSD).
To, že tě ovlivnilo trauma, můžeš poznat i podle flashbacků, kdy skrze záblesky z minulosti znovu prožíváš nepříjemnou událost. Kromě toho můžeš v některých situacích pociťovat návaly paniky nebo naopak otupělost, odcizení od vlastního těla nebo pocit, že svět kolem tebe není skutečný. Na boj s nepříjemnými vzpomínkami a emocemi někteří povolávají alkohol nebo drogy. Jiní se uchylují k sebepoškozování.
Jedna studie ukázala, že měly nepříznivé životní události zažité před 18. rokem života negativní vliv nejenom na psychiku ale i na fyzické zdraví, reprodukční a sexuální oblast, a dokonce měly souvislost i s předčasným úmrtím (Sweeney et al., 2016).
Zneužívání v dětství, ať už fyzické, tak sexuální, pak může přivodit jedno z nejhorších traumat vůbec. Studie z roku 2007 zjistila, že dětské oběti v dospělosti stráví víc času v nemocnici, berou větší množství léků a častěji myslí na sebevraždu (Read et al., 2007).
Jak s traumatem pracovat?
Pokud se objeví náznaky, že bys mohla trpět psychickým traumatem, je nejlepší co nejdřív najít odbornou pomoc. Pro práci se silnými emocemi pomáhá mít bezpečný a přijímací prostor, kde se prostě budeš cítit dobře a ve kterém bude člověk, jemuž věříš. Pak snáz projevíš vše, co se dere ven. Pomáhá se vybrečet, zlobit se, třást se a vyjádřit všechno ostatní, co v danou chvíli cítíš.
Pokud někdy budeš v roli kamarádky, které se přítelkyně svěřuje s nepříjemnou zkušeností, zkus ji nechat o zážitku mluvit a pro její emoce měj pochopení. Taky je fajn nezastavovat pláč a normalizovat negativní pocity, které daný člověk může mít. Můžeš ji ujistit, že si nemá žádné myšlenky zakazovat a že je normální se třeba po autonehodě nebo jiné šokující události cítit špatně.
Úkolem každého psychologa v takové situaci je taky uvést trauma do celkových souvislostí. Daný člověk si pak dokáže říct: „Bylo to strašné, ale přežil jsem to.“
Na závěr pro tebe máme zajímavý fakt. Možná tě to překvapí, ale ne vždycky vede traumatická událost k negativním důsledkům. Některé lidi totiž incident „posílí“. Říká se tomu posttraumatický růst a souvisí s psychickou odolností. Oběť si po traumatické události začne víc vážit života, uvědomí si své silné stránky nebo se zaměří na vztahy, které jí dělají radost. To ale bohužel v žádném případě není pravidlem.
Autor článku: redakce
Použité zdroje:
- linkabezpeci.cz/-/poznejte-trauma-nedovolte-mu-propuknout
- mind.org.uk/information-support/types-of-mental-health-problems/trauma/effects-of-trauma/
- nzip.cz/clanek/708-dusevni-trauma-zakladni-informace
- Kleber, R. J. (2019). Trauma and public mental health: A focused review. Frontiers in Psychiatry, 10(451). doi.org/10.3389/fpsyt.2019.00451
- Read, J., Hammersley, P., & Rudegeair, T. (2007). Why, when and how to ask about childhood abuse. Advances in Psychiatric Treatment, 13(2), 101–110. doi.org/10.1192/apt.bp.106.002840
- Sweeney, A., Clement, S., Filson, B., & Kennedy, A. (2016). Trauma-informed mental healthcare in the UK: what is it and how can we further its development? Mental Health Review Journal, 21(3), 174–192. doi.org/10.1108/mhrj-01-2015-0006
