
Znáš vánoční zvyky a obyčeje?
Co by to bylo za Vánoce bez vánočních tradic, zvyků a obyčejů? Ty se předávají z generace na generaci a dnes se na ně bohužel již ve velké míře zapomíná. Co takhle vrátit se o pár desítek let do minulosti a letošní Vánoce si užít tak, jak si je užívaly naše babičky a prababičky? Stačí k tomu málo. Vlastně si stačí jenom přečíst následující řádky.
Vánoční betlém
Chceš-li jesličky. Ty najdeš v každém větším či menším kostele. Spousta rodin ale ty papírové rozkládá také pod vánoční stromeček. Jaký význam vlastně mají? Historie jesliček sahá až do roku 1223, kdy je v italské Umbrii postavil jáhen jáhen Giovanni Bernardone (později známý jako František z Assisi).
Nešlo ale o papírový, nýbrž živý betlém, kdy v horské jeskyni postavil žlab a přivedl k němu oslíka a vola. Právě tady slavil vůbec první mši půlnoční. Do lidového prostředí se betlémy dostaly s reformami Josefa II. na konci 18. století. Samotné stavění betlémů bývalo nejrozšířenějším vánočním zvykem až do 19. století, kdy se novým symbolem Vánoc stal vánoční stromek.
Vánoční stromeček
A když jsme se výše zmínili o vánočním stromečku, který vytlačil tradici stavění betlémů, budou mu věnovány také následující řádky. Málokdo ví, že zdobení stromečku vánočními ozdobami pochází původně z Německa. Nejstarší zmínka o nazdobeném vánočním stromečku pochází z roku 1570. V domácnostech se stromečky začaly objevovat od 17. století.
princess-3800530_1280_-_pixabay.jpg

V tom 19. bys už nenašla domácnost, kde by se – byť jednoduše ozdobený stromeček – nenacházel. Původně se na něm houpaly jablečné křížaly a ořechy, které později doplnily hořící svíčky. Vánoční stromečky měly ochranitelskou funkci. Jejich větvičky rozdávali i koledníci. Zajímavostí zůstává, že vůbec první vánoční stromečky se zavěšovaly nad slavnostně prostřený stůl špičkou dolů.
Půlnoční mše
A s betlémy a vánočními stromky také neodmyslitelně souvisí půlnoční mše, na kterou se každoročně vydávají i ti, kteří do kostela obvykle nechodí. Štědrý den půlnoční mší vrcholí a po jejím skončení propukají církevní oslavy narození Krista. Půlnoční mše nemusí být slavena výlučně o půlnoci, nesmí ale začít dřív než v deset hodin večer. Během ní se zpívají koledy, modlí se a rozjímá.
Lití olova
Pokud u tebe nesmí na Štědrý večer chybět oblíbený film Pelíšky, pak si jistě vzpomínáš na scénu s litím olova. Proč se vlastně olovo lije a kde se tahle tradice vzala? Věštění z odlitků olova je vlastně keltským zvykem. Samotné tavení a následné lití olova do vody má údajně věštecké schopnosti. Před tím, než olovo do vody naliješ, ale svou otázku přesně formuluj. Jedině tak dostaneš (alespoň trochu) přesnou odpověď. Zcela přirozené je to, že v odlitku každý vidí něco jiného.
shutterstock_1323875846.jpg

Krájení jablka
Většina vánočních zvyků a tradic měla předpovídat budoucnost. Jinak tomu nebylo ani u krájení jablka. Lidé jablko rozkrajovali po Štědrovečerní večeři. Pokud se uprostřed jablka objevila hvězdička, pak se mohli těšit na radost a štěstí, pokud křížek, měla je v následujícím roce postihnout smrt. Bylo-li jablko červivé, čekala je podle tradice vleklá nemoc.
Ořechové skořápky
Věšteckou funkci mělo také pouštění ořechových skořápek po vodě. Ještě před tím, než se ale lodičky připravily, lidé věštili budoucnost hned po jejich rozlousknutí. Pokud byl vnitřek ořechu černý, symbolizovalo to neštěstí a naopak zdravý ořech předpovídal štěstí. Ze skořápek se potom vyráběly lodičky se svíčkami, které se pouštěly ve velké míse s vodou. Komu lodička plavala nejdál, toho čekaly v následujícím roce dlouhé cesty.
Vánoční tabule
Také vánoční tabule měla svá jasně stanovená pravidla. Do jednoho rohu se obvykle pokládal pecen chleba, který měl symbolizovat dostatek jídla. Na druhý roh stolu se pokládala slaměnka s trochou všeho, co pole letos vydalo. To proto, aby i v následujícím roce byla dobrá úroda. Na třetí roh se pokládaly peníze symbolizující blahobyt. Čtvrtý roh byl určen pro misku, do které se dávaly zbytky od večeře. Ty se následně rozdělily mezi domácí zvířata.
Stůl se tradičně obepínal řetězem. To proto, aby rodina zůstala i následující rok pospolu. Pokud byl počet stolovníků lichý, prostírala hospodyně o jeden talíř navíc. Jeden talíř navíc by se měl ale na vánoční tabuli objevit vždy – to pro náhodného kolemjdoucího. Během Vánoc by totiž nikdo neměl zůstat sám.
Před samotnou večeří bylo zvykem pomodlit se a vzpomenout na všechno dobré i to špatné, co rodinu v minulém roce potkalo. Tradice také praví, že pokud stůl opustil první někdo jiný než hospodyně, rodina by se v následujícím roce nesešla ve stejném počtu.
Zlaté prasátko
Asi ti nemusíme zrovna dvakrát připomínat televizní reklamu, která každoročně zahajuje vánoční svátky. Ono zvučné: „Ne, ne, já nemusím, já už ho vidím,“ nás provází celým adventem i vánočními svátky několik dlouhých let. Zlaté prasátko je českou vánoční pověrou, která vznikla už ve středověku. Podle ní je zlaté prasátko vidina přislíbená za neporušený předvánoční půst. Někde se nesmělo jíst vůbec, jinde se nekonzumovalo maso, proto se servírovaly bezmasé pokrmy.
Rybí šupiny
Rybí šupinky se dávaly pod talíř a měly symbolizovat hojnou úrodu a peníze. Pokud je dáváš pod talíř také ty, pak si je po skončení Štědrovečerní večeře dobře uschovej. Ideálně do peněženky tam, kde dáváš mince. Rybí šupina bude hlídat, aby se peníze v následujícím roce nerozkutálely.
Házení střevíců
Tahle tradice zaujme zejména svobodné kočky, které se díky ní mohou dozvědět, zda se v následujícím roce konečně vdají. Dívky a mladé ženy házely střevícem přes hlavu. Pokud jeho špička směřovala ke dveřím, provdají se a odejdou. Jestliže ke dveřím směřovala pata, pak zůstanou nadcházející rok doma.
Jablková spirála
Věšteckou schopnost měla kromě středů jablek také jejich kůra. Mladé dívky a ženy z ní okrajovaly dlouhou neporušenou spirálu, kterou třikrát zatočily nad hlavou a odhodily. Spirála se měla zkroutit do počátečního písmena toho, kdo si je nadcházející rok vezme za ženu.
shutterstock_1299792973.jpg

Zápalky a kurník
Také další tradice měla mladým dívkám říct, jestli se už konečně vdají. Dívky měly do jablka zapíchnout tři sirky, které symbolizovaly tří nápadníky. Po zapálení si měly vybrat toho, jehož sirka hoří nejdéle.
Zajímavá je i tradice, kdy svobodné ženy klepaly střevícem na kurník. Pokud se z něj ozvala slepice, nadcházející rok se neprovdaly. Ozval-li se kohout, mohly se začít připravovat na vdavky.
Natírání medem a zákaz vynášení smetí
Na Štědrý den platil také přísný zákaz vynášení smetí nebo starého harampádí. To proto, aby se z domu nevyneslo štěstí. Zajímavým zvykem bylo také mazání medů po obličeji. Ptáš se, proč to lidé dělali? Proto, aby se měli následující rok všichni rádi.
Cibulové sukénky
Zajímavá je i tradice s cibulí. Cibuli hospodář rozdělil na dvanáct sukének a do každé nasypal dostatek soli. Jednotlivé sukénky měly značit dvanáct měsíců v roce. Pokud se na některé sukénce sůl rozpustila, symbolizovalo to deštivý měsíc. Pokud trochu soli na sukénce zůstalo, měl být měsíc srážkově průměrný. Cibulové sukénky, kde zůstala sůl beze změny, symbolizovaly suché měsíce.
shutterstock_308809898.jpg

Vánočka a hrášek
Někde se tradiční vánočka peče už 22. prosince, jinde na Štědrý den. Pokud dáváš přednost vlastnoručně vyrobené vánočce před tou kupovanou, nezapomeň do jejího nitra ukrýt jedno zrnko suchého hrášku. Ten, kdo ho najde, bude mít v následujícím roce štěstí.