Druhým dechem bychom se nejradši zeptaly, jestli to celé nejsou jen vyhozené peníze – za jednu takovou svatbu se dá totiž utratit – když to pojmeme tak nějak ve zlatém středu – třeba 40 tisíc. Konečná částka se samozřejmě odvíjí od všeho, co na svatbě máme, od toho, jestli má nevěsta šaty svoje nebo půjčené, od místa obřadu a hostiny… Taková sláva může vyjít ještě mnohem dráž. Možná bychom to raději investovaly do naprosto parádní dovolené, která pro nás a pro našeho drahouška nebude celodenní stres.
Kde se bere skepse ze sňatku?
Je docela pochopitelné, že lidé, jejichž rodiče se zamlada vzali a dodnes spolu šťastně (třeba i přes mnohé karamboly) žijí, jsou spíš pro svatbu, zatímco ti z neúplných rodin se do ženění a vdávání moc nehrnou. Jejich skepsi navíc často podpoří myšlenka na to, že i jejich rodiče měli pocit, že spolu zůstanou do smrti, ale šťastní spolu rozhodně nebyli.
bigstock-hand-of-the-groom-and-the-brid-25587122.jpg
Další skupinu skeptiků pak tvoří ti, jejichž rodiče spolu celý život jsou, ale o štěstí se u nich mluvit nedá, spíš o setrvačnosti a žití vedle sebe jen proto, aby ani jeden z nich nebyl tak úplně sám. Když se jich však zeptáme, berou svůj vztah jen ryze prakticky – jeden vydělává, druhý nakupuje. Jeden myje nádobí, druhý žehlí. Jeden vaří, druhý se stará o zahradu. Jeden spí v ložnici, druhý v obýváku.
Trend doby – vztah, ze kterého se snáz vycouvá
Říká se, že vztahy starším generacím vydržely, protože za jejich mládí bylo zvykem rozbité věci spravovat, zatímco naše generace je vyhazuje a pořizuje nové, funkční. Tohle přirovnání je docela trefné. Na rozdíl od našich babiček a dědečků problémy ve vztazích neumíme tak úplně řešit, nejsme tak empatičtí a plni pochopení pro chyby toho druhého, které jsme možná jenom dlouho neviděli nebo nechtěli vidět.
Právě proto, že jsme tak „flexibilní“ v oblasti vztahů a většinou se z rozchodu otřepeme rychleji, než jak tomu bývalo dříve, dáváme si záležet na tom, aby bylo ukončení vztahu co nejjednodušší, takže nějaký rozvod a vysvětlování soudu, proč už s tím druhým nechceme být, do toho tak nějak nezapadá.
Kromě toho si říkáme, proč vysvětlovat soudu, že s někým nechceme být? Není to naše věc, jak se rozejdeme, podělíme se o pořízený majetek a postaráme se o děti? Kdyby přece jen došlo na neřešitelné spory, soud pomůže tak jako tak. Stačí ho oslovit (a počkat si). Existuje ale šance se tomu vyhnout, tak proč jí nevyužít?
bigstock-171160622.jpg
Podle průzkumů patří Česko k těm zemím, kde svatby tak úplně nefrčí. Ročně u nás uzavře sňatek asi 50 tisíc párů a 30 tisíc párů se rozvede. A to je pro mnohé pádný důvod, proč neriskovat zbytečně komplikovaný odchod. Svatba je sice společností chápána jako závazek, ale kus papíru nikdy nikomu štěstí nezaručí. Vždycky je to jen o lidech.
Manželství má svá praktická hlediska
Když se na to nepodíváme psychologicky a idealisticky (jako že „žili šťastně až do smrti“), má manželství praktické výhody. Například slevu na dani na vyživovaného manžela/ vyživovanou manželku, třeba v případě nemocenské nebo mateřské, další záležitostí je dědictví po manželovi/manželce nebo třeba vdovský a vdovecký důchod. O dědictví by muselo být včas postaráno závětí, ale řekni svému drahouškovi během jednoho krásného večera, aby pro jistotu sepsal závěť, kdyby náhodou…
V případě, že klesnete na dno a budete ve společné domácnosti potřebovat sociální dávky, dostanete hodně nízké, nebo dokonce žádné, protože ty se vypočítávají z životního minima domácnosti – do toho se příjmy partnera nezapočítávají.
Další docela zajímavou záležitostí je výživa manžela nebo manželky po rozvodu. To se u rozvádějících párů často stanovuje, například pokud byla žena dlouho v domácnosti (nebo byla nemocná) a muž vydělával. Aby jeden z partnerů neskončil s minimem nebo na ulici, musí se ten druhý i po rozvodu postarat o to, aby žil na odpovídající úrovni. Přijde ti pěkné, že ses chtěla rozvést s nevěrníkem, ale protože vyděláváš daleko víc než, budeš ho i po rozvodu živit? Nám tedy moc ne.
bigstock-160187042.jpg
Potíže nastávají i v nemocnici. Když se tvému miláčkovi něco stane, ale nebudete sezdaní a on nebude ve stavu, kdy by personálu řekl, aby tě informovali, máš prostě smůlu a o jeho zdraví se nedozvíš zhola nic – tedy pokud nepřijde třeba jeho bratr nebo matka a nepodělí se s tebou o získané informace.
Takže?
Nevíme, co si o tom myslet. Svatba může být krásná, život po ní taky, ale případný rozchod, tedy rozvod, je nesmyslně komplikovaný. Všechno to dělení majetku, vysvětlování soudu, splácení dluhů, které „miláček“ nasekal a kdesi cosi… To je poměrně zbytečné. Holt i dál záleží na každém.
