Termínem fūzoku Japonci označují svůj rozmanitý erotický průmysl. Zatímco prostituce, striktně definovaná jako pohlavní styk s cizím člověkem za úplatu, je v Japonsku nelegální, fūzoku funguje díky mezerám v zákoně a nabízí dospělým širokou škálu služeb, nezřídka fetišistických. Odhaduje se, že fūzoku ročně vygeneruje 2–6 bilionů jenů, tj. 267–800 miliard Kč!
Erotický magazín s cenzurou a úzká definice prostituce
Je až s podivem, že v zemi, kde existuje spousta prostoru pro erotické vyžití, nekoupíš erotický magazín, který by nebyl cenzurovaný. Zákon totiž výslovně kriminalizuje pouze vaginální pohlavní styk a trestá související činnosti, jako je jeho nabízení, kuplířství, provozování nevěstince a zisk z prostituce jiných osob.
Právě tahle úzká definice prostituce umožnila rozkvět fūzoku: podniky mohou nabízet za úplatu jiné formy sexu, které nejsou definované jako prostituce (orální, anální, masturbace…).
Jinou cestou jdou například tzv. sōpu, podniky, kde klient platí zpravidla za masáž nebo koupel, během níž se „seznámí“ s osobou, která ho obsluhuje. Následné hrátky už oficiálně nejsou součástí placené služby, ale technicky vzato soukromou dohodou mezi dvěma seznámenými stranami.
Japonský pohled na sexuálno
Široká nabídka fūzoku je japonské veřejnosti dobře známá i přesto, že se tyhle typy podniků zpravidla shlukují v konkrétních čtvrtích (nejznámější je nejspíš Kabukičó v Tokiu). Neřesti se odehrávají před zrakem veřejnosti každý den, ale dokud jsou odklizeny bokem a lehce skryty, přimhouří nad tím Japonec oko.
Japonky jsou dokonce nezřídka ochotné tolerovat manželům občasné návštěvy těchhle čtvrtí – mnoho z nich razí myšlenku, že pokud za to jejich manžel zaplatí, je to služba, ne nevěra (to si nejspíš říkají, aby se nezbláznily).
A kam všude se můžou jít japonští manželé (a jistě nejen oni) zajít pobavit? Následující výčet určitě není úplný, ale poskytne ti základní představu o tom, co všechno je v Japonsku možné.
Večer s hosteskou
Jeden z nejumírněnějších typů podniků, co najdeš ve čtvrti červených světel, je Hostess / Host klub. Platíš za to, že s tebou bude celý večer koketovat krásná žena (nebo krásný muž), konverzovat s tebou a nalévat ti předražené drinky.
Účelem je, aby se zákazníci vraceli a budovali si s konkrétní hosteskou „vztah“ založený na loajalitě a opakované útratě. Tenhle vztah není romantický ani sexuální, ale emocionální: platíš za pozornost a pocit výjimečnosti.
Koukat, ale nesahat
Od host klubů se šplháme po žebříčku nemravnosti o něco výš k podnikům, ve kterých už jsou erotické fantazie víc na spadnutí, ale zákazníci nesmí přijít do fyzického kontaktu se zaměstnanci. Namátkou sem patří striptýzové kluby, kabarety nebo relaxační salóny, které navozují bezdotykovou smyslnou atmosféru.
Čistě japonské jsou pak podniky no-pan kissa, restaurační zařízení, ve kterých chodí servírky v krátkých sukních a naostro, často po zrcadlové podlaze.
shutterstock_1232932273.jpg
Ztělesněná fantazie
Zajímavý je koncept podniků imekura, kde je hlavním „produktem“ fantazie nebo role-playing. Prostory i zaměstnanci jsou stylizováni podle určitého tématu (škola, nemocnice, policejní stanice…) a cílem je navodit atmosféru určitého příběhu nebo scény.
Celý zážitek připomíná komorní divadelní scénku, kde se zaměstnanec drží role, zatímco zákazník je pasivnější částí interakce.
Koukat i sahat
Fashion Health podniky nabízejí intimně laděné relaxační služby a masáže, které kromě pohlavního styku zahrnují ledasco. Obvykle vyvěšují fotografie svých „masérek“ u vchodu, i když tváře a oči můžou být cenzurovány. Některé vchody do klubů zobrazují karikatury poskytovaných služeb.
Donáška až na pokoj
Stejný rozsah služeb jako Fashion Health poskytuje Delivery Health – jen s tím rozdílem, že „masérky“ za tebou zajdou až na hotel. Protože tyhle podniky často nemají fyzické prostory, inzerují prostřednictvím letáků zasílaných do poštovních schránek, plakátů v telefonních budkách, na veřejných toaletách a podobných místech.
Procházka růžovou zahradou
Růžový salón, zkráceně pinsaro, se specializuje na orální sex. Může nabízet i další aktivity, jako je prstění poskytovatelky služeb a sex mezi stehny (vyvrcholení je dosaženo třením genitálií o sebe, nikoli penetrací). Jde o jednu z nejlevnějších a nejrychlejších forem fūzoku, což činí pinsaro populárním v rušných městských čtvrtích.
Země mýdla a erotiky
Už jednou zmíněné podniky sōpu, což je zkratka pro Soapland, jsou nejtradičnější a historicky nejstarší formou intimních podniků v moderním Japonsku. Začaly jako jednoduchá lázeňská služba, při které ženy umývaly těla mužů; během toho se obě strany technicky vzato „seznámí“, takže vaginální sex, který následuje, není z hlediska zákona vnímán jako prostituce.
Je libo swingers?
Swingers scéna má v Japonsku prostor v tzv. happening barech nebo podnicích kappuru kissa. Rozdíl je ten, že do kappuru kissa mají vstup povolen pouze páry muž-žena a svobodné ženy, zatímco do happening baru můžou i svobodní muži, obvykle však za vysoký příplatek.
Taky něco pro páry
Jedním z nejzajímavějších a kulturně specifických fenoménů Japonska (v oblasti erotiky) jsou jednoznačně lovehotely. Jde o krátkodobé ubytovací podniky určené pro páry, které hledají soukromí, ať už přes noc, nebo jen na pár hodin.
Pokoje jsou často stylizované do konkrétních témat (škola, hrad, vesmírná loď…) a kromě postele a sprchy nabízí nezřídka i pronájem kostýmů nebo karaoke.
Lovehotely jsou odpovědí na některá specifika japonské společnosti, namátkou: extrémně malé byty s tenkými stěnami nebo dlouhá pracovní doba, kvůli které Japonci často končí pozdě v práci, takže přirozeně hledají alternativní prostor pro intimitu.
Fenomén AV
Pojednání o japonském eroprůmyslu by nebylo kompletní bez AV (adult video) – videí pro dospělé. Jejich průmyslový rozmach přišel v 80. letech s nástupem domácích videorekordérů, které umožnily sledovat obsah v soukromí, což zásadně snížilo společenský ostych.
Právě 80. a 90. léta jsou považována za „zlatý věk AV“, kdy se formovala většina dnešních žánrů, způsobů distribuce i ikonických tvůrců.
Mimochodem, kromě AV se pornografie v Japonsku rozšířila i do novějších médií, jako jsou videohry (eroge) nebo manga a anime (hentai).
Jsou to profíci
To, co odlišuje japonské AV od většiny světa, je především velikost a institucionalizace jejich trhu. V Japonsku existují velké produkční domy, které fungují podobně jako běžná filmová studia, tedy mají vlastní herecké „stáje“, PR oddělení, produkční týmy a pravidelnou měsíční produkci – podle některých údajů vyjde v Japonsku měsíčně 4,5 tisíce nových AV! Jde tak o miliardový průmysl s vysokou konkurencí, jasnými pravidly a silnou orientací na kvalitu i originalitu.
Není pornstar jako AV idol
Zvláštním rysem japonského AV jsou také AV idols – hvězdy, které se stávají veřejně známými osobnostmi podobně jako pop idolové. Tyhle herečky (a v menší míře herci) mají vlastní fanouškovskou základnu, účastní se autogramiád, vydávají fotoknihy, kalendáře, streamují, vystupují v reklamách nebo talk show.
Jejich image je často budována pečlivým PR: herečka debutuje, má vlastní „koncept“, krátce se intenzivně propaguje a následně její kariéra trvá obvykle 1–3 roky. Tenhle systém se v jiných zemích nevyskytuje v takové míře ani organizovanosti.
Co na to lidi?
I tak je společenské vnímání AV idolů v Japonsku rozporuplné. Veřejnost se k nim staví spíš rezervovaně a konzervativně, protože sexualita je ve společnosti stále relativně tabuizovaná. V praxi je ale AV obsah masově konzumován a popularita některých hereček dosahuje úrovně mainstreamových celebrit.
Z hlediska pracovního statusu jde o povolání, které je sice stigmatizované, ale zároveň vnímané jako legitimní součást ekonomiky. Někteří idolové dokonce přecházejí do mainstreamových médií – filmů, seriálů nebo YouTube – což je jev téměř specifický pro Japonsko.
Videopůjčovny 18+
Pamatuješ ještě videopůjčovny? V Japonsku frčí půjčovny AV pořád. Tradičně se obsah půjčoval na VHS, později převážně na DVD, které se dodnes používají, protože spousta zákazníků preferuje fyzické médium. Anonymní prohlížení a výběr bez digitální stopy umí Japonec ocenit.
A přece je v tom háček!
Jedním z nejzásadnějších prvků japonského AV je cenzura. Podle zákona o veřejné morálce je zakázáno zobrazovat genitálie bez zakrytí – proto se používá typická digitální mozaika. Cenzura je povinná, takže legální produkce by ji měly dodržovat. Nelegální necenzurovaný obsah existuje, ale v Japonsku je trestně postihnutelný.
Kdyby ses chtěla dovzdělat…
Fūzoku je předmětem různých seriálů a show. Vyloženě edukativní rozměr má pořad Risqué business: Japan, ve kterém budeš sledovat dvojici rozpačitých korejských moderátorů, jak navštěvují nejrůznější erotická zařízení, vedou rozhovory s hvězdami AV, nakupují v obchodě pro dospělé, a to všechno, zatímco se snaží zachovat si svou korejskou cudnost.
Do kontroverzního života „císaře porna“ Tóru Muranišiho zabíhá semi-biografický seriál The Naked Director. Tenhle režisér AV svého času převrátil japonský pornoprůmysl naruby, když na přelomu 80. a 90. let zásadně proměnil podobu japonské erotické produkce. Spousta jeho metod se později stala průmyslovým standardem.
Z úplně jiného soudku je minisérie My Husband Won’t Fit, která představuje intimní, citlivě zpracovaný příběh manželského páru čelícího sexuální neslučitelnosti – emoční i fyzické. V seriálu dotýkajícím se střetu lásky a intimity, očekávání společnosti nebo nesouladu ve vnímání sexuality se sem tam mihne i prostředí fūzoku.
Autor článku: redakce
Použité zdroje:
- medium.com/@ashe.vader/the-40-billion-shadow-inside-japans-enigmatic-sex-industry-94b688b58059
- donnykimball.com/dark-side-of-the-sun-2836a8652bc8?srsltid=AfmBOoqkv7MChf0vX_b-DS9Ok8D0_CJznP_Re8AD_lWVMMqNw26qUKaM
- youtube.com/watch?v=ONK2YPPnYN0
- en.wikipedia.org/wiki/Kabukich%C5%8D
- japantimes.co.jp/commentary/2024/12/30/japan/japan-sex-industry-women-stereotypes/
- en.wikipedia.org/wiki/Sexuality_in_Japan
- pbs.org/newshour/world/japan-raises-the-age-of-sexual-consent-to-16-from-13-which-was-among-the-worlds-lowest
- en.wikipedia.org/wiki/Types_of_prostitution_in_modern_Japan
- en.wikipedia.org/wiki/Adult_video_in_Japan
