Možná sis už někdy posteskla, proč si tvoje kamarádka neustále vybírá kluky, kteří jí nedokážou opětovat lásku. Nebo proč zůstává s tím přítelem, který se o ni nezajímá, nevěnuje se jí a je k ní chladný. Emočně nedostupní partneři jsou pro některé typy lidí přitažlivější, než by tě možná napadlo.
Mohlo se to stát i tobě. Ve chvíli, kdy ti někdo začne psát míň, ruší plány nebo se najednou chová odtažitě, tvůj zájem paradoxně roste. Najednou na něj nemůžeš přestat myslet a pídíš se po tom, co se děje. Dnešní prostředí pro seznamování dost často odměňuje právě nejasnost, smíšené signály a chlad, takového člověka vykresluje jako nedosažitelného, a tedy atraktivního. Odborníci to mají za docela běžnou zkušenost.
Je ale možné, že si všímáš, že tě přitahují výhradně týpci, kteří jsou emočně uzavření. Důvodů, proč si tvůj mozek ujíždí na nejistotě, je několik.
Pod povrchem číhá citová vazba
Vysvětlením může být tvé nastavení, jak věříš lidem, jak reaguješ ve vztazích nebo jestli se bojíš odmítnutí. Mluvíme hlavně o úzkostném stylu citové vazby (anxious), který provází neustálý strach ze ztráty.
Takoví lidi jsou citliví na jakékoliv náznaky odmítnutí, třeba i jen na opožděnou zprávu nebo jemnou změnu tónu hlasu. Přítel třeba zapomene odepsat a ty už mu vypisuješ, jestli náhodou není s tou Nelou, ke které se v práci vždycky tak měl.
I studie potvrdily, že lidi s úzkostnou vazbou používají sociální sítě ke kontrolování partnera, aby se uklidnili. Psychologové popisují, že takový typ lidí má v zátěži potíže s tzv. mentalizací. Znamená to, že když přítel neodepíše, tak najednou nedokážeš racionálně uvažovat nad tím, co může v tu chvíli dělat. Ztratíš nad tím kontrolu, kterou hledáš na „sockách“ (Santoro et al., 2024).
Jak už to tak bývá, formování citové vazby začíná v dětství, kdy na dítě působí reakce rodičů. Pokud dítku dostatečně nedávají najevo lásku, tak se naučí, že pozornost a péče není samozřejmostí.
Jejich nervový systém zůstává pořád ve střehu. Velmi touží po blízkosti, ale ještě víc se bojí toho, že ho milovaný člověk opustí. Ostatně už v roce 1987 psychologové Cindy Hazan a Phillip Shaver ve své studii potvrdili, že vzorce z dětství si doslova kopírujeme do svých dospělých vztahů a prožíváme v nich stejné drama jako kdysi „v kolébce“.
A jak se tahle vazba propisuje do romantických vztahů v dospělosti? Člověk se úzkosti snaží zbavit tak, že toho druhého ještě víc pronásleduje. Možná to znáš, lidi si někdy takové pocity romantizují, přitom jen mozek zaměňuje nejistotu za přitažlivost. A psychologové běžně popisují, že co je vzácné a těžce dosažitelné, to je hodnotnější. Když je člověk nedostupný a chladný, tak je i malý drobet zájmu velkým vítězstvím.
Nepříjemné pak je, když se v páru spojí člověk s úzkostnou vazbou s člověkem s vyhýbavou vazbou (avoidant). Pak je dynamika taková, že jeden nahání druhého a ten se před ním ještě víc stahuje. Takový vzorec je odborníkům dobře známý, vlastně kopíruje stav „bojuj, nebo uteč“ do kterého se člověk dostane, když třeba cítí, že je pro něj důležitý vztah ohrožený.
Čím víc jeden partner kritizuje a naléhá na jakoukoliv reakci, tím víc ten druhý slyší, že prostě není dostatečně dobrý. Tím víc se pak cítí zaplavený a může reagovat zamrznutím. A čím víc se jeden stahuje, tím silnější paniku prožívá ten druhý a ještě zoufaleji se snaží dostat reakci. Je to jednoduše začarovaný kruh, ze kterého není lehkého úniku.
Nebo je? Chce to dávku odvahy a respektu k druhému. Klíčem je se nebát partnerovi otevřít a mluvit o svých potřebách. To se ale řekne lehce...
Pokud máš tendenci toho druhého honit, můžeš mu třeba říct, že si toho jsi vědoma, ve skutečnosti ale jen potřebuješ vědět, že jsi pro něj důležitá. Pak mu zkus navrhnout, jak ti to dá přes den najevo (třeba stačí roztomilá zpráva nebo pověšené prádlo).
Pokud máš spíš tendenci se stáhnout, tak se to zase příteli neboj přiznat a pověz mu, co by ti pomohlo se z toho stavu zamrznutí dostat (to platí i pro stažené přítele!). Když se to povede, tak se tísnivá dynamika trošku zjemní a vy se tak na sebe skutečně naladíte.
Strach ze závazku
Dalším důvodem může být tvůj vlastní strach z blízkosti. Někdo má obavy, že pokud by do vztahu investoval příliš a začal by být vážný, stal by se zranitelnější, což působí zahlcujícím až děsivým dojmem. Někdy se ti pak paradoxně uleví, když se ten druhý stáhne, protože to napětí z blízkosti poleví.
Ve skutečnosti je to ale past. Rozsáhlá studie (Joel et al., 2020) totiž potvrdila, že právě vnímaný závazek partnera, tedy jistota, že v tom s tebou druhý skutečně je, předpovídá skutečnou kvalitu vztahu. Stojí dokonce výš než sexuální spokojenost nebo nízká míra konfliktů.
shutterstock_2726147787.jpg
Nepravidelný zájem jako droga
Velmi zajímavý pohled na zálibu v emočně nedostupných partnerech nabízejí psychologové, kteří si říkají behavioristé (zaměřují se hlavně na lidské chování). Ti zjistili, že když lidi projevují zájem jen občas (chvíli o tebe mají zájem a pak se zase odmlčí), má to pro naši psychiku horší důsledky, než kdyby se nám věnovali pořád... Nebo vůbec.
Pozornost je ta sladká odměna, která tě udržuje ve střehu, že tě přece jen možná má rád. Po dnech ignorace ti nevinná zpráva rozsvítí den (i když by měla být v normálním vztahu naprosté a samozřejmé minimum).
Behavioristé (k nim patřil třeba B. F. Skinner) už v minulém století dokázali, že nepravidelná odměna je ta nejsilnější droga. Tyhle procesy se dokonce ukazují i na mozkové aktivitě. Věřila bys tomu, že magnetická rezonance ukázala, že když nás někdo odmítá nebo ukazuje lásku jen občas, tak se v mozku aktivují stejná centra, jako při závislosti na kokainu? (Fisher et al., 2010)
Právě proto je tak těžké odejít, tvoje vlastní tělo tě totiž nutí dát si další „dávku“ pozornosti. Představ si, jak návykové je hrát na automatech v kasinu. Právě ta nejistota, jestli to vyjde tentokrát, nás nutí hrát dál. Někdy je ta psychologie opravdu fascinující obor.
Na závěr určitě nebudeme nijak moralizovat ani říkat, co je špatně nebo dobře. Záleží jen na tobě, jak se v možná nerovnocenném vztahu cítíš, nebo jak se v něm cítí tvoje kamarádka.
Odborníci ale říkají, že konzistence a vzájemnost jsou mnohem spolehlivějšími znaky zdravého a dlouhodobého vztahu než jejich opak. Láska by neměla být za odměnu, ale bezpečným přístavem, ve kterém se budeš cítit dobře.
FAQs – nejčastěji pokládané otázky
Proč mě přitahují emočně nedostupní muži?
Protože mozek může zaměňovat nejistotu za přitažlivost. Odtažité chování vytváří dojem nedosažitelnosti, takže nakonec vnímáš partnera jako ještě hodnotnějšího.
Jak souvisí emoční nedostupnost s citovou vazbou?
Velkou roli hraje úzkostný styl citové vazby, který se projevuje strachem ze ztráty a zvýšenou citlivostí na odmítnutí. Tenhle vzorec vzniká už v dětství.
Je přitažlivost k chladným partnerům normální?
Pro některé lidi ano. Odborníci to popisují jako běžnou zkušenost. Souvisí s psychologickými vzorci i prostředím moderního seznamování, které často odměňuje nedostupnost.
Jak vzniká úzkostná citová vazba?
Úzkostná citová vazba se formuje v dětství podle toho, jak dítě vnímá dostupnost lásky a péče od rodičů. Pokud byla láska nejistá, dítě se naučí, že o ni musí bojovat (a chce ji mít pod kontrolou).
Proč je kombinace úzkostného a vyhýbavého partnera problematická?
Vytváří se tak dynamika „jeden nahání, druhý utíká“. Čím víc jeden tlačí na kontakt, tím víc se druhý stahuje. Začarovaný kruh v plné parádě.
Jakou roli hraje strach ze závazku?
Někteří lidi se bojí blízkosti, protože znamená zranitelnost. Paradoxně se jim může ulevit, když se partner stáhne, protože poleví napětí z intimity.
Proč je nepravidelný zájem tak návykový?
Protože funguje jako droga. Nepravidelná odměna je podle behaviorální psychologie nejsilnější – mozek reaguje podobně jako třeba u závislosti na automatech. Nejistota, co bude dál, tě nutí dál hrát.
Jak reaguje mozek na odmítnutí ve vztahu?
Výzkumy ukazují, že při odmítnutí nebo kolísavé pozornosti se aktivují stejná mozková centra jako u závislosti na kokainu. Hrozivé.
Máš s emočně nedostupným partnerem zkušenosti? Přepsala jsi svůj vzorec, nebo sis prostě zvykla? Dej nám vědět v diskuzi pod článkem!
Autor článku: redakce
Použité zdroje:
- psychologytoday.com/us/blog/mindful-relationships/202405/breaking-the-pursuewithdraw-cycle-the-power-of-response
- self.com/story/attracted-to-mixed-signals-reasons
- Hazan, C., & Shaver, P. (1987). Romantic love conceptualized as an attachment process. Journal of Personality and Social Psychology, 52(3), 511–524. doi.org/10.1037/0022-3514.52.3.511
- Santoro, G., Costanzo, A., Franceschini, C., Lenzo, V., Musetti, A., & Schimmenti, A. (2024). Insecure Minds through the Looking Glass: The Mediating Role of Mentalization in the Relationships between Adult Attachment Styles and Problematic Social Media Use. International Journal of Environmental Research and Public Health, 21(3), 255. doi.org/10.3390/ijerph21030255
- Fisher, H. E., Brown, L. L., Aron, A., Strong, G., & Mashek, D. (2010). Reward, Addiction, and Emotion Regulation Systems Associated With Rejection in Love. Journal of Neurophysiology, 104(1), 51–60. doi.org/10.1152/jn.00784.2009
- Joel, S., Eastwick, P. W., Allison, C. J., Arriaga, X. B., Baker, Z. G., Bar-Kalifa, E., Bergeron, S., Birnbaum, G. E., Brock, R. L., Brumbaugh, C. C., Carmichael, C. L., Chen, S., Clarke, J., Cobb, R. J., Coolsen, M. K., Davis, J., Jong, D. C. de, Debrot, A., DeHaas, E. C., & Derrick, J. L. (2020). Machine learning uncovers the most robust self-report predictors of relationship quality across 43 longitudinal couples studies. Proceedings of the National Academy of Sciences, 117(32), 19061–19071. doi.org/10.1073/pnas.1917036117
