Svíravý pocit, že zůstaneš opuštěná, je jako toxický stín. Jde o formu úzkosti, často spojenou s různými duševními poruchami. Obavy jdou ruku v ruce se závislostí na druhých a narušeným vnímáním vlastní hodnoty (a nízkým sebevědomím).
Způsobují, že nedokážeš být sama, sypeš si popel na hlavu i za věci, které jsi nezavinila, a žárlivost ti nedá spát. Strach je jako plíživý společník, který ti našeptává, že ten druhý určitě onemocní, nebo ti brání mu prostě obyčejně věřit. Od katastrofických scénářů mimo realitu už jsi pak jen krůček.
Pokud tě sžírá úzkost ze samoty, možná partnera schválně testuješ nebo odstrkuješ, jen abys viděla, jestli tě opravdu neopustí. Často se taky snažíš být až moc perfektní, aby neměl důvod odejít. Jenže v tomhle kolotoči pomalu ztrácíš sama sebe.
Kde se strach z opuštění ve vztahu bere
Za vším hledej dětství (a potom i vazbu). Od narození se o nás pořád někdo stará, někdo nás krmí, koupe, obléká. Jinak bychom se správně nevyvíjeli. Děs ze samoty podle psychologů často vzniká právě v tom nejzranitelnějším období, kdy nemáme uspokojené základní potřeby (Fraley, 2019).
Úzkostná vazba aneb Když je vztah bojem o přežití
Strach z odmítnutí se dá z psychologického hlediska vysvětlit mimo jiné nejistou, konkrétně úzkostnou vazbou, která se formuje přibližně do pěti let věku dítěte. Pro takové lidi je typická nejen nízká sebehodnota, ale i to, že se bojí, že je jejich blízcí opustí. Tenhle vzorec se aktivuje hlavně v situacích, které ve vztahu vnímají jako ohrožující. Třeba když má žena pocit, že se jí partner vzdálí, nebo si je nejistá, proč se chová jinak, než normálně (Simpson & Rholes, 2017).
Odborníci zjistili, že ženy, které se víc bojí opuštění ve vztahu, častěji hledají u partnera ujištění o jeho lásce. Otázky jako „miluješ mě pořád?“ nebo „měl bys mě rád, i kdybych byla červ?“ jsou na denním pořádku. Tím víc ale na kluky působí naléhavě a zoufale. Ti pak reagují ještě větším odstupem, na což žena zareaguje o to úzkostněji.
Partnerskému vztahu neustálé otázky neprospívají, naopak ho vyčerpávají. Vyhýbaví lidi se naopak tváří, že nic nepotřebují a drží si odstup.
Ptáš se, proč tomu tak je? Klíčem jsou podle expertů tzv. vnitřní pracovní modely, které slouží jako brýle, jimiž se díváme na svět. Malé děti vsakují reakce rodičů jak houby, zvykají si na ně a v dospělosti pak na jejich základě reagují. Tyhle rané zkušenosti se postupně ukládají jako ony pracovní modely.
Prakticky jsou to naše představy o tom, jací jsou druzí lidi (takže jestli máme pocit, že jsou spíš spolehliví, nebo nám ublíží). Souvisí s tím ale i naše představa o vlastní sebehodnotě (Evraire et al., 2022). Záleží na tom, jestli máš pocit, že jsi sama o sobě dost dobrá nebo potřebuješ, aby ti to potvrdil někdo jiný (pak záleží, jestli mu uvěříš, nebo ne).
Jak asi tušíš, úzkostní lidi si o sobě myslí, že sami ničeho nedosáhnou a potřebují druhé, aby je o jejich lásce přesvědčili (a skrytě i potvrdili, že jsou dost dobří). Na otázku, kde se to naučili, už určitě znáš odpověď. Často vyrůstali v prostředí, kde byla péče nepředvídatelná (Evraire et al., 2022). Jednou je mamka měla ráda, pak už zase ne.
Kvůli tomu se naučili, že si nemůžou být láskou blízkých nikdy jistí. A proto se ptají znovu a znovu... A znovu. Nevěří totiž, když jim někdo říká, že je má rád. Vyhýbavý typ má naopak pocit, že se na ostatní nedá spolehnout. Psychologové zjistili, že úzkostnější jsou ženy, muži naopak sami sebe popisovali spíš jako vyhýbavé.
Jizvy, které si neseme z minulosti
Za strachem z opuštění v partnerském vztahu ale někdy stojí i prožité trauma. Opuštění, smrt rodiče nebo jiného blízkého člověka v útlém věku nebo i zrada od expřítele. Může to být cokoli, co pro tebe byla velká rána.
Roli určitě hraje i zanedbávání nebo odmítnutí vrstevníky ve škole. To všechno způsobuje, že v dalším vztahu budeš víc úzkostná a budeš se víc bát, že se ti stane něco podobného.
Opuštění od rodiče v dětství ale někdy vede i k většímu odstupu a děsu z dlouhodobých vztahů. Emoční otupělost totiž slouží jako obranný štít před možnou bolestí. Lidi sabotují sami sebe, někdy i radši předčasně ukončí vztah, než aby riskovali to, že je někdo zraní. V tom horším případě se snaží otupit psychickou bolest skrze alkohol, přejídání a jiné závislosti.
Na základě traumatu z dětství se pak často rozvíjí i hraniční porucha osobnosti. Lidi, kteří jí trpí, prožívají velmi nestabilní vztahy, jsou impulzivní, nedokážou regulovat velmi intenzivní emoce a mají jednoduše problém být sami. V životě je provází velký strach z opuštění, ať už rodičů, tak partnerů.
Hrůza ze samoty je ale spojená i s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD), která se objevuje po velkém traumatu. Člověk se nemůže zbavit otravných a vtíravých myšlenek, je podrážděný, neví, co si má počít s intenzivními emocemi. To všechno pak vede k pocitu odpojení od druhých a k těm nepříjemným obavám z toho, že ho někdo nechá napospas osudu.
shutterstock_2682177823.jpg
A jak s tím bojovat?
Pokud ses v tom popisu poznala, nezoufej. Psychologové nabízejí konkrétní způsoby, jak s úzkostí pracovat. První krok máš přitom už za sebou. Základem všeho je totiž samotné uvědomění si problému. To, že svůj strach dokážeš pojmenovat a přiznat si ho, je klíčové pro uzdravení. Zkus o svých pocitech otevřeně promluvit s partnerem nebo se pro začátek svěř kamarádce nebo někomu blízkému, komu důvěřuješ.
Když cítíš, že je toho na tebe moc a máš zase nezastavitelnou chuť vychrlit na svého kluka všechno, co dělá špatně, můžeš zkusit TIPP metodu, která se používá v dialektické behaviorální terapii (DBT). Vyvinula ji legendární psycholožka Marsha Linehanová pro lidi trpící emočními výkyvy a panikou. Stojí na čtyřech praktických krocích, jak dokážeš snížit úzkost skrze práci s tělem:
- T (temperature) označuje teplotu vody. Když cítíš zrychlený tep, zkus si opláchnout obličej studenou vodou. Když jsi naopak bez energie, dej si teplou vanu.
- I (intense exercise) značí cvičení. Zkus rozhýbat tělo a nemusíš ani do fitka. Udělej si doma pár angličáků, jdi se projít do oblíbeného parku nebo si zatancuj. Spálíš tím nahromaděný stresový hormon kortizol.
- P (paced breathing) jako dýchání. Pokus se kontrolovaně dýchat, zhluboka se čtyři sekundy nadechuj nosem do břicha a pak po šest sekund vydechuj ústy. Pokračuj stejně další minutu až dvě.
- P (progressive muscle relaxation) je spojené se svalovou relaxací. Tahle metoda radí postupně na pět sekund zatínat různé svaly v těle a pak je s úlevou pustit. Postupuj od obličejových svalů, ramen, paží, pěstí, přes břicho, stehna až k palcům u nohou. Perfektně tak pustíš pryč přebytečnou energii, kterou ti úzkost nashromáždila.
Obecně se pak radí nahradit ujištění u partnera jistotou u sama sebe. Napiš si seznam věcí, které pro sebe uděláš ve chvíli, když ti je úzko. Tím mozek postupně naučíš, že jsi v bezpečí, i když jsi jen sama se sebou.
Téma obav z opuštění ve vztahu je taky dobré rozebrat s psychoterapeutem, který může na silnější úzkosti doporučit i návštěvu psychiatra pro medikaci. Doporučujeme hledat odborníka, který se zabývá citovou vazbou nebo má rovnou výcvik z behaviorální, kognitivně-behaviorální nebo psychodynamické terapie.
S psychologem lidi postupně pracují na vytváření bezpečnějších a stabilnějších vztahů. Pamatuj, že cílem není strach vymazat nebo potlačit. Jde o to, naučit se s tímhle úzkostným společníkem vycházet tak, aby přestal škodit tvým vztahům i tobě samotné.
FAQs – nejčastěji pokládané otázky
Co je strach z opuštění ve vztahu?
Strach z opuštění je forma úzkosti spojená s nízkým sebevědomím, závislostí na druhých a obavou, že partner odejde nebo člověka odmítne.
Jak se projevuje úzkost ze samoty ve vztahu?
Člověk může žárlit, testovat partnera, neustále hledat ujištění o lásce nebo mít potřebu být perfektní, aby ho lidi neopustili.
Jak vzniká strach z opuštění?
Často souvisí s dětstvím, kdy dítě zažívalo nestabilní péči a bezpečí nebo mělo nenaplněné emoční potřeby.
Co je úzkostná vazba a jak ovlivňuje vztahy?
Úzkostná vazba vzniká v raném dětství a vede k silnému strachu z odmítnutí, potřebě ujištění a nejistotě ve vztazích.
Jak trauma ovlivňuje strach z opuštění?
Trauma jako ztráta blízkého, odmítnutí nebo zrada může zvýšit úzkost, nedůvěru a obavy z dalšího opuštění.
Jaké psychické potíže můžou souviset se strachem z opuštění?
Strach z opuštění bývá spojený třeba s hraniční poruchou osobnosti nebo PTSD.
Proč lidi se strachem z opuštění neustále hledají ujištění?
Mají nízkou sebehodnotu a nevěří, že jsou dost dobří nebo že je partner opravdu miluje.
Jak může strach z opuštění ničit partnerský vztah?
Neustálé otázky, žárlivost a kontrolování partnera vztahu rozhodně neprospívají. Můžou naopak způsobit, že mezi partnery dojde k většímu k odstupu.
Jak překonat strach z opuštění?
Pomáhá otevřená komunikace, budování vlastní jistoty, práce s emocemi a psychoterapie zaměřená na citovou vazbu a úzkost.
Autor článku: redakce
Použité zdroje:
- psychologytoday.com/us/blog/understanding-ptsd/202401/5-unexpected-ways-abandonment-fears-affect-relationships
- psychologytoday.com/us/blog/invisible-bruises/202406/12-common-signs-of-abandonment-trauma
- healthline.com/health/fear-of-abandonment
- positivepsychology.com/fear-of-abandonment
- dialecticalbehaviortherapy.com/distress-tolerance/tipp
- Evraire, L. E., Dozois, D. J. A., & Wilde, J. L. (2022). The Contribution of Attachment Styles and Reassurance Seeking to Trust in Romantic Couples. Europe’s Journal of Psychology, 18(1), 19–39. doi.org/10.5964/ejop.3059
- Fraley, R. C. (2019). Attachment in adulthood: Recent developments, emerging debates, and future directions. Annual Review of Psychology, 70(1), 401–422.
- Simpson, J. A., & Rholes, W. S. (2017). Adult attachment, stress, and romantic relationships. Current Opinion in Psychology, 13, 19–24. doi.org/10.1016/j.copsyc.2016.04.006
