Možná už jsi někdy zaslechla, že váleční veteráni a další lidi, kteří zažili nějakou traumatickou událost, často trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Věděla jsi, že existuje i podobný druh bolesti, který ale vzniká pomalu, plíživě a dlouhodobě?
Komplexní posttraumatická stresová porucha (C-PTSD) je jako tvrdohlavější sestra PTSD, která se ti zaryje hluboko pod kůži. Objevuje se po dětství plném strachu, zanedbávání, domácím násilí i po toxickém vztahu, který tě roky dusil. Tělo i duše si totiž šrámy pamatují. A i když si to neuvědomuješ, odrazí se to v emocích, ve vztazích i v tom, jak se díváš sama na sebe.
Co je komplexní posttraumatická stresová porucha?
Komplexní PTSD je závažná duševní porucha, která vzniká důsledkem opakovaného nebo dlouhodobého traumatu. Není to jen jeden výbuch, ale spíš dlouhá bouře. Týká se mužů i žen, dětí i dospělých.
Podle výzkumů jí trpí až polovina lidí v psychiatrických nemocnicích, v běžné populaci se pak vyskytuje zhruba u 1–8 % lidí (Maercker et al., 2022). Přitom se o ní začíná mluvit až v posledních letech.
S komplexní PTSD se potýkají nebo potýkaly i známé osobnosti, u kterých bys to možná nečekala. Třeba americká komička Kathy Griffinová, podcasterka Stephanie Foová, hudebnice Sinéad O’Connorová nebo zpěvačka Sia. A určitě i další, u kterých zatím tahle nemoc nebyla rozpoznaná nebo byla mylně označená třeba za hraniční poruchu osobnosti.
Příčiny komplexní PTSD
Komplexní PTSD nevzniká ze dne na den. Je výsledkem opakovaného nebo dlouhodobého vystavení člověka extrémní psychické zátěži, která přesahuje jeho schopnosti se s ní vyrovnat.
Jde třeba o:
- manipulaci, zanedbávání v dětství nebo týrání (fyzické, sexuální nebo psychické)
- domácí násilí
- dlouhodobé zajetí, život ve válce, mučení, obchodování s lidmi
- obecně složité, toxické nebo traumatizující prostředí v dětství, ale i v dospělosti
Trauma se u těchhle lidí nabaluje jako sněhová koule. Příkladem je dítě, které rodiče v dětství manipulují, zároveň fyzicky týrají a pak ho ještě během dospívání člen rodiny sexuálně zneužívá. A ani toho nemusí být tolik. Každá další negativní zkušenost jen přidává do mlýna poruchy PTSD, ze které se postupně stává komplexní onemocnění.
Studie navíc ukazují, že čím víc stresujících a bolestivých situací člověk v dětství zažije (ať už jde o zneužívání, život v bídě, nebo třeba s rodičem závislým na drogách), tím spíš se u něj projeví problémy v dospělosti.
Záleží ale i na tom, kdy k traumatu poprvé dojde. Určité části mozku jsou totiž citlivější v různých vývojových obdobích. U malých dětí zanechává trauma největší stopy, protože může dojít k narušení schopnosti vytvářet bezpečná pouta s ostatními. U dospívajících pak zase trauma zasáhne do vývoje identity a morálních hodnot. V rané dospělosti ovlivňuje pocit odpovědnosti, schopnost pracovat a navazovat partnerské vztahy.
Projevy komplexní posttraumatické stresové poruchy
Traumatické zážitky mají negativní dopad na schopnosti mozku, jako je paměť nebo schopnost soustředit se a zvládat impulzy. Dokonce se ukázalo, že u takových lidí dochází k výrazným změnám přímo ve strukturách mozku, které souvisí s emocemi a se stresem.
Hlavně u dětí je dopad výrazný, protože oblasti jako amygdala a hippocampus jsou dost citlivé na stresové hormony (jako je kortizol). Trauma je ale spojeno i s prefrontální kůrou, která se podílí třeba na plánování, rozhodování nebo kontrole chování ve společnosti. Při vyšším dlouhodobém stresu pak dochází k poškození nervových buněk, jejich úbytku a potlačení růstu nových (Maercker et al., 2022).
Komplexní PTSD v základu zahrnuje tři symptomy typické pro poruchu PTSD:
- znovuprožívání traumatu
- vyhýbání se místům, která trauma připomínají
- pocit, že je člověk v nebezpečné situaci
Má ale taky další trvalejší a dlouhodobější projevy, o kterých terapeuti mluví jako o narušení sebeorganizace. Lidi s C-PTSD jsou dráždiví a impulzivní, mívají často výbuchy vzteku nebo jsou naopak úplně emočně otupělí. Kromě toho si často nevěří, mají pocit, že jsou k ničemu a v životě selhávají. Ve vztazích pak ostatním nedůvěřují, vyhýbají se jim, izolují se od ostatních. Můžou se taky odloučit od rodiny a přátel.
Mezi typické projevy C-PTSD patří:
- úzkosti
- flashbacky
- poruchy regulace emocí
- negativní vnímání sebe sama
- obtíže ve vztazích
- disociace (odosobnění od traumatické situace)
- maladaptivní způsoby zvládání traumatu (uchylování se k alkoholu a drogám)
- problémy se spánkem
- znovuprožívání traumatu a neustálý pocit ohrožení
- vyhýbání se místům a věcem souvisejícím s traumatickou událostí
Možná si říkáš, jaký je vlastně rozdíl mezi komplexní a klasickou PTSD. Posttraumatickou stresovou poruchu si můžeš představit jako silnou a automatickou reakci těla na extrémní stres nebo děsivou událost. Často se znovu objeví, když člověk narazí na něco, co mu onu událost znovu připomene, jako třeba na zvuk, místo nebo člověka. Jinak má ale člověk šanci žít docela normálně.
Komplexní posttraumatická stresová porucha ale přináší hlubší potíže, které nejsou jako „záblesky“ typické pro PTSD. Člověk se obecně necítí sám sebou a má problém v životě fungovat normálně. Protože má víc vrstev než klasická PTSD, bývá spojena s horší kvalitou života. Zjistilo se taky, že změny v mozku jsou u lidí s komplexní PTSD závažnější.
Komplexní PTSD versus hraniční porucha osobnosti
Kromě PTSD je tahle komplexní nemoc hodně podobná hraniční poruše osobnosti (BPD). Obě poruchy se projevují impulzivním chováním, pocity bezcennosti a potížemi s navazováním vztahů.
I hraniční porucha osobnosti má často kořeny v traumatu z dětství, ale častěji jde o kombinaci genetické náchylnosti, silných emocí a nestabilního prostředí. Zatímco u komplexního PTSD lidi spíš vztahy vyhledávat přestávají, u BPD skáčou ze vztahu do vztahu a často se bojí, že je druzí opustí.
Rozdíl je i v emocích, u BPD lítají nahoru a dolů jako na horské dráze, člověk po traumatu je spíš dlouhodobě smutný a úzkostný. Hraniční porucha osobnosti se navíc nejčastěji rozvíjí v mladé dospělosti, kdežto komplexní PTSD může vzniknout kdykoli během života.
shutterstock_2229857745.jpg
Léčba komplexního PTSD
Dobrou zprávou je, že i pro lidi s komplexní PTSD existují způsoby, jak si ulevit. Není to beznadějné, i když se to tak může někdy zdát. Pomáhá například, když můžou o svém traumatu mluvit a když jim ostatní věnují pozornost a uznání. Je důležité, aby jim blízcí a společnost dali najevo, že to, co se jim stalo, není jejich vina. A že jejich bolest je pochopitelná, ne přehnaná nebo vymyšlená.
Co se týče „oficiální“ léčby komplexního PTSD, ta je docela oříškem, protože jde o relativně novou diagnózu a zatím není dostatečně prozkoumaná. Proto se odborné doporučení zatím opírá o ověřené postupy pro klasické PTSD.
Odborníci doporučují především terapii zaměřenou na trauma a přístupy, které kombinují víc technik. Takzvané multikomponentní terapie kombinují práci se stresem, techniky na zvládání emocí, nechybí ale ani konfrontace s traumatem.
Účinné typy terapie pro C-PTSD
Zatím se osvědčily dvě kombinace terapií. Jednou je trénink dovedností v regulaci emocí a mezilidských vztahů (STAIR) s narativní terapií. STAIR učí člověka zvládat silné emoce a fungovat ve vztazích bez toho, aby ho ovládal strach nebo stud. Navazuje na něj narativní terapie, která pomáhá postupně zpracovat samotné traumatické vzpomínky – ale až ve chvíli, kdy na to je člověk připravený a má dost vnitřní síly.
Účinná je ale i dialektická behaviorální terapie přímo pro PTSD, která je určená přímo pro lidi s těžkým traumatem z dětství. Pracuje s traumatem citlivě a krok za krokem. Zároveň klade důraz na to, aby byl člověk laskavý sám k sobě, trpělivý a dokázal využít praktické techniky ve chvíli, když už je toho na něj moc. Pro práci s traumatem se ale používá i terapie EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing).
Pro děti do 5 let se pak doporučuje kognitivně-behaviorální terapie zaměřená na trauma (TF-kBT), která pomáhá zmírnit jak klasické příznaky PTSD, tak problémy s vnímáním sebe sama i obtížné navazování vztahů. Na KBT je super, že zahrnuje i expoziční terapii, která je u lidí s komplexním PTSD důležitá (jak jsme si řekly výše, mají tendenci se věcem nebo situacím spojeným s traumatem vyhýbat). Terapeut je tak učí zvládnout jejich strach, když je nepříjemným podnětům vystaví.
Co se týče délky terapie, ta je zatím nejasná. V praxi se ale pohybuje mezi 4–12 měsíci. Je důležité při ní sledovat, které příznaky se mění rychleji a které dál přetrvávají.
V České republice má Národní ústav duševního zdraví programy pro lidi s traumaty z dětství. Na děti a traumata v rodině se pak zaměřuje centrum Locika sídlící v Praze, kde poskytují jak poradenství a dětské advokační centrum, tak další kontakty pomoci.
V případě, že problémy přerostou přes hlavu, jsou tady i psychiatrické léčebny. Dostat se tam není selhání, ale naděje na to, jít dál.
Zásady terapeutické práce s komplexním PTSD
- Psycholog musí zajistit bezpečné prostředí (se kterým občas pomáhají i sociální pracovníci) a přistupovat ke klientovi individuálně.
- Důležitá je psychoedukace, která pacientům pomáhá snížit stud a pocit selhání. Úkolem psychologa je pacientovi vysvětlit, že jejich problémy nejsou známkou slabosti nebo jejich chybou. Člověk, který žije celý život v traumatickém prostředí má tendenci si myslet, že je s ním něco v nepořádku, a to, v čem vyrůstá, vnímá jako normální. Je třeba mu říct, že je to právě naopak.
- Terapeut by se taky na člověka měl dívat jako na celek, tedy nevidět v něm jen onu nemoc, ale taky to, jakou má osobnost, jaký má vztah k tělu, jaké má vztahy v rodině a obecně sociální podporu.
- Součástí léčebného plánu by měla být i práce se silnými stránkami člověka. Pomáhá to lidem si znovu uvědomit vlastní hodnotu a to, že jsou schopni zvládnout těžké období.
- Pacienti (kromě menších dětí) občas taky berou léky. Ty můžou pomoct hlavně v momentě, kdy je člověk tak rozhozený, že není schopný začít s terapií. Využívají se třeba antidepresiva, léky proti úzkosti nebo léky na spaní.
Co když C-PTSD trpí někdo blízký?
Jsi ty sama kamarádkou někoho, kdo trpí komplexní PTSD? To, jak se k němu chováš, může udělat velký rozdíl. Díky tobě si může připadat jako někdo, kdo má naději, ne jako blázen. Zkus mu říct, že ti na něm záleží, že jsi tady pro něj a že jeho chování a reakce dávají smysl, když si prošel něčím traumatickým.
Ujisti ho, že s ním není nic špatně, že jeho pocity dávají smysl a že mu věříš, jak se cítí. A pokud váhá, tak ho podpoř, aby vyhledal odbornou pomoc (a že není slaboch, právě naopak). Cílem není dávat rady nebo hodnotit. Neměla bys jeho problémy zlehčovat nebo ho s někým porovnávat. Naproti tomu pomůže, když budeš v reakcích stabilní, předvídatelná a dokáže tě dobře „přečíst“. Komunikuj s ním jasně, napřímo a zkus být zvědavá.
Zároveň ale nezapomínej na sebe a své hranice. Podpora člověka s komplexním PTSD je sakra náročná. Máš právo na to si říct, kdy je toho na tebe moc, a nabrat sílu. Vymez si, co zvládneš a co už je přes čáru, a nesnaž se daného člověka za každou cenu zachránit.
Přece jen je to v konečném důsledku na něm, jestli se chce uzdravit, nebo ne. Pokud máš pocit, že už to nezvládáš, můžeš se sama obrátit na terapeuta (za tím ostatně často chodí i příbuzní psychicky nemocných lidí, protože je péče o ně velmi náročná).
Jak se o sebe postarat, když mám komplexní PTSD?
Může se ale stát, že ty sama ses v tomhle článku poznala. Možná ti některé věci sedí až moc. V takovém případě se neboj vyhledat odbornou pomoc. Psycholog nebo psychiatr ti pomůže zjistit, jestli se opravdu jedná o C-PTSD, a nastaví ti vhodný léčebný plán. Pro mnoho lidí zůstává komplexní PTSD celoživotním onemocněním, příznaky se ale pomocí psychoterapie a léků dají výrazně zmírnit.
Kromě promluvy s expertem existuje pár věcí, které můžeš zkusit i doma. Zkus se občas trochu protáhnout nebo projít venku. Ne kvůli výkonu, ale protože pohyb ulevuje hlavě. Nastav si malé, zvládnutelné cíle, nic velkého. Jen něco, co ti dá pocit, že máš nad něčím kontrolu. Hledej místa a chvíle, ve kterých se cítíš v bezpečí, i kdyby to mělo být jen v dece na gauči s hrníčkem něčeho dobrého.
Obklop se lidmi, kterým věříš. Klidně jim řekni, co prožíváš a co ti spouští nepříjemné pocity. Pomáhá i kontakt s lidmi, kteří zažili něco podobného, zkus si najít třeba podpůrné skupiny. A hlavně: buď na sebe laskavá. Nečekej, že se všechno zlepší hned. Uzdravování není závod, spíš klikatá a pomalá cesta, která ale stojí za to.
Autor článku: redakce
Použité zdroje:
- Maercker, A., Cloitre, M., Bachem, R., Schlumpf, Y. R., Khoury, B., Hitchcock, C., & Bohus, M. (2022). Complex post-traumatic stress disorder. The Lancet, 400(10345), 60–72
- my.clevelandclinic.org/health/diseases/24881-cptsd-complex-ptsd
- theguardian.com/commentisfree/2023/aug/08/sinead-o-connor-mental-illness-mainstream-debate
- bbc.co.uk/programmes/articles/3xRp7dXFv3YMQjB4YylgsvW/sia-nine-things-we-learned-when-she-spoke-to-louis-theroux
- liberationhealingseattle.com/blog-trauma-therapist/10-things-to-say-to-someone-with-cptsd-and-not-say
- centrumlocika.cz
