Iva (29): „Svatební den byl jenom náš. Rodina to nevzala.“

Svatba je den ženicha a nevěsty. Ostatní by to neměli ani za mák mluvit.
|
07. 08. 2019
|
Svatba je významnou událostí, na kterou se většinou těší novomanželé i široká rodina. Když to ale v rodině skřípe, nebo mají snoubenci o svém velkém dnu odlišné představy, může nastat problém. Své o tom ví čtenářka Iva. Tady je její příběh.

Od písku až po pubertu

„S Martinem se známe od malička. Celý život jsme spolu vyrůstali. Naši rodiči totiž byli sousedé. Nijak zvlášť se nenavštěvovali, to nám ale nebránilo v poznávání. Narodili jsme se ve stejném roce, ve stejném městě i porodnici. Hráli jsme si na stejném písku a v pubertě měli společné kamarády, se kterými jsme obráželi vyhlášené diskotéky.

Nejlepší přátelé

Oba jsme studovali stejnou vysokou, i když jiný obor. Martin byl spíše analytický typ, který si liboval v matematice a přírodních vědách. Já jsem naopak tíhla k ekonomii a účetnictví. Naše cesty se zajímavě zkřížily během posledního ročníku na vysoké. Oba jsme za sebou měli jeden dlouhý nevydařený vztah a před sebou náročné státnice. Byli jsme si vzájemnou oporou a nejlepšími přáteli.

Spřízněné duše

Nikdo z nás ani nepomyslel na to, že by naše přátelství mohlo přerůst v něco víc. Osud to tak ale chtěl. Byli jsme jako bratr se sestrou. Sedli jsme si v názorech i životní filosofii. Oba jsme milovali cestování a dobré jídlo. A aniž bychom se o to nějak zvlášť přičinili, naše kamarádství přerostlo v romantickou lásku.

Jako z pohádky

O ruku mě Martin požádal v luxusní restauraci na našem zamilovaném řeckém ostrově. Neváhala jsem ani chvíli a se slzami v očích odpověděla „ano“. Ani jeden z nás nijak zvlášť nedbal na tradice. Rozhodně jsme nebyli z těch, kteří by museli mít svatbu do roka a do dne od zasnoubení. Přesto jsme ale nechtěli otálet. O svatbě jsme se tak začali bavit poměrně brzy.

bigstock-our-love-happy-young-couple-d-245699215.jpg

Starší generace nemusí dobře přijmout fakt, že na svatbě nebude.
Svatba je den, který si má užít ženich a nevěsta. Divadlo pro ostatní podle nás opravdu není třeba.

Klasické svatby nás nelákaly

Byli jsme společně na několika svatbách našich kamarádů a spolužáků. Svatby na radnici nás ale ani trochu nenadchly. Vše se odehrávalo jako na běžícím páse. Během několika mála minut bylo po všem. A tak jsme to nechtěli. Navíc vztahy v Martinově rodině nebyly ideální a ani moje rodina si s tou jeho příliš nepadla do noty.

Romantická svatba jen se svědky

Rozhodli jsme se proto pro malou svatbu pouze se svědky.  Oddáni jsme byli v létě v Řecku. Obřad byl nádherný, netradiční, procítěný a velmi dojemný. Svatební oznámení společně s fotkami z našeho velkého dne jsme poslali po našem návratu z ráje. Ani jednoho z nás v tu chvíli nenapadlo, jaké peklo svým rozhodnutím rozpoutáme.

Tchánovi nesmíme přes práh

Jako první nám volala manželova maminka. Vzlykala do telefonu a vyčítala, jak jsme jí to jen mohli udělat. Martin je přece její jediný syn a ona měla právo být na jeho svatbě. Následovaly moje babičky, které se sice statečně držely, neodpustily si ale poznámku, že další svatby vnučky se už asi nedožijí. Manželův otec nás zavrhl úplně. Ani se neozval, jen po manželce vzkázal, že mu nesmíme přes práh.

Svatba nemá být divadlem pro ostatní

Naši to jako jediní vzali v pohodě. Na rozdíl od ostatních prohlásili, že jsme měli právo naložit s naším velkým dnem, jak jsme jen uznali za vhodné. Svatba neměla být divadlem pro ostatní, měli jsme si ji užít především my. A tak se taky stalo.

Rozhodla bych se stejně

Když nad celou situací s odstupem času přemýšlím, kdybych se měla znovu rozhodnout, rozhodla bych se stejně. Náš svatební den jsme si Martinem užili na výbornou. Nemuseli jsme řešit zastaralé tradice, číst téměř totožná svatební oznámení, absolvovat první tanec nebo únos nevěsty. Nesplnili jsme sice očekávaní ostatních, svatbu jsme ale měli pohádkovou,“ uzavírá své vyprávění Iva.

Jak se na takové rozhodnutí díváš ty? Dej nám vědět do diskuze pod článkem.

Související články