Žárlivost stojí za rozpadem mnoha vztahů. Je to vlastně takový paradox. Čím víc se tě zmocňuje strach, že o svou lásku přijdeš, tedy žárlivost, tím víc se ti tvůj milý vzdaluje. Žárlivost patří k největším zabijákům lásky, co je svět světem, a ve zdravém vztahu pro ni rozhodně není místo. Dobrá zpráva pro všechny, kteří s žárlivostí bojují, ale existuje! Žárlivosti se dá zbavit. Vyžaduje to celkem dost práce a hádáš správně, nejvíce budeš muset máknout na sobě samé.
Začni u sebe
Žárlivost je charakterizována nadměrným ulpíváním na blízké osobě a zvýšenou obavou o její ztrátu (může jít nejen o partnera, ale i o kamarádku nebo mamku). Je to tedy stav, kdy nejbližším nedůvěřujeme. Zjednodušeně se dá říct, že žárlivost je pocit vlastní nedostatečnosti. Když žárlíme, ovládají nás negativní emoce, jako je strach, zlost, hněv, nenávist nebo pocit méněcennosti.
Naše žárlivost mnohdy vůbec nesouvisí s chováním partnera a jeho věrností. Důvod si totiž vytváříme sami ve svých hlavách. Proto je nezbytné si uvědomit a připustit, že v případě žárlivosti jde především o náš vnitřní problém a klíčem k jeho řešení jsme tedy my sami.
Kde se vzala, tu se vzala
Jak se vlastně stane, že z tebe vyroste žárlivá stíhačka, která dělá teatrální scény partnerovi při každé příležitosti? Dobře, připouštím, že nemusí jít hned o jevištní scény. Někdy se ten největší boj odehrává „jen“ hluboko v našem nitru a na povrch občas vybublá v podobě ironie, sarkasmu a jiné slovní agrese.
Příčiny naší žárlivosti jsou různé. Určitý vliv může mít dědičnost i temperament, sklon k úzkostnému chování, stejně jako zažité rodinné vzorce, kterými jsme v dětství byli ovlivněni a přijali je za své. Tady si představ třeba svou žárlivou maminku, která celý život tatínka dost hlídala a jemu svým způsobem mohl takhle zvýšený zájem ze strany manželky vyhovovat, ba až imponovat. Proto jim to v jejich vztahu fungovat mohlo, ale tobě, když převezmeš model maminky, to s jiným partnerem už fungovat nebude.
shutterstock_491778853.jpg
Zase to dětství
Někteří psychologové vidí příčinu žárlivosti v našem dětství. Pokud jsme jako děti zažili strach z opuštění nebo jsme se necítili dostatečně milování a přijímáni, může to mít za následek nezdravý vztah k sobě samé, a tím pádem i k druhým lidem. V takovém případě nebude naše sebevědomí příliš vysoké. Takoví lidé potom o sobě nemají valné mínění, jsou k sobě velmi kritičtí a tvrdí a totéž vyžadují od druhých.
Představ si třeba děti, které měly přísné rodiče a láska od rodičů byla podmíněná. Výchova ve stylu něco za něco. Budeš hodná holčička, budeš mít dobré známky a my tě budeme milovat. Láska je tedy podmíněná poslušností a dobrými výsledky. Když hodná holčička vyroste, podobné představy pak klade ve svém partnerství. Když nejsou představy naplňovány, má tendence si je vynucovat, ať už výčitkou, citovým vydíráním, nebo omezováním partnera.
Proto je důležité pátrat po vlastních příčinách. Možná jsi dostatečně vnímavá a dokážeš vidět souvislosti ze svého dětství a žárlivosti sama, což může být pro tebe klíčové v uvědomění si, že takhle už dál nechceš pokračovat. Jsou ovšem situace, kdy si sama nepomůžeš, i kdybys stokrát chtěla. Pocit přijetí a bezpodmínečné lásky, který jsi v dětství nezažila, si sama dát nedokážeš, na to potřebuješ vztah s druhým člověkem. A tady ti dokáže významně pomoct psychoterapie.
Co funguje
Nemusíš běžet na terapii hned po dočtení článku. „Lehčím případům“ opravdu postačí si svůj problém uvědomit, přestat obviňovat druhé a zaměřit se na sebe. „Těžší případy“, tedy lidi, kteří nejsou schopni žádné sebereflexe, si pravděpodobně nikdy neuvědomí, že chyba je „na jejich přijímači“ a budou z vlastní žárlivosti vinit druhé. K psychologovi je potom přivede (jestli vůbec) až rozpad několikátého vztahu.
Stojí za vyzkoušení
Ničemu to neuškodí a nic tím neztratíš. Proč to nevyzkoušet? Pokud jsi u sebe vypozorovala, že jsi žárlivá víc, než bys chtěla, a žárlivost nad tvým jednáním často přebírá moc, zaměř se na následující tipy, jak s ní zatočit.
Dýchej
V prvním kroku je důležité stopnout žárlivost hned na startu. Ve chvíli, kdy se z racionálního myšlení necháš unést tím emocionálním, už je pozdě. To už zpravidla pliveš jedy a nehledíš na následky. A jak emoci zastavit? Velmi dobře pomůže dýchání. Trénuj si hluboké dýchání podle aplikace stažené do mobilu (takových aplikací je dneska už celá řada).
Pravidlo STOP
Když už pociťuješ nával emocí, řekni si stop. Opakovaně ho vyslovuj. Narušíš tím tok myšlenek a může ti to pomoct. Zapoj rozum a polož si pro sebe následující otázky. Pokud máš prostor, zapiš si je.
Týká se moje aktuální nedůvěra skutečného chování mého partnera? O čem to doopravdy je? Pokud by si můj partner našel někoho atraktivnějšího, proč je stále se mnou? Proč je stále se mnou, když ho opakovaně otravuji svou žárlivostí? Kdyby měl někoho jiného, zřejmě by už byl dávno pryč. Co v tuhle chvíli potřebuju od něj? Co v tuto chvíli potřebuju od sebe?
Komunikace
O svých pocitech, obavách a pochybnostech se svým partnerem otevřeně komunikuj. Nezapomeň ale, že i na komunikaci je nezbytné si připravit půdu. Pokud se na něj vrhneš hned ve dveřích, jakmile přijde po několika dvanáctkách (myslíme směny, nikoli piva) z práce, patrně nebude moc ochotný probírat, že se cítíš být málo milována a uznávána, protože on určitě uznává jen svoji šéfovou v práci, která je navíc mnohem hezčí a schopnější…
Nezapomínej na sebe
V podstatě nejdůležitější bod. Máš svůj vlastní život, kromě toho partnerského? Máš své zájmy, kamarády, volný čas? Prázdnota a nuda umocňují naše negativní emoce. Pokud budeš celý víkend přemýšlet doma na gauči, co asi (a hlavně s kým) dělá tvůj miláček na víkendové službě, nijak tím neprospěješ ani sobě, ani jemu.
Večer se tvoje celodenní nastavení přenese i do tónu hlasu, kterým ho budeš vítat po návratu z práce, a rázem máte o večerní zábavu postaráno. A dřív nebo později stejně vezme roha, protože žárlivá partnerka (a ještě bez vlastního života), to už je přímo kontraindikace vztahu. O chudinku bez vlastní náplně žádný muž nestojí.
Takže až bude mít miláček vlastní program, vyjdi si s kámoškou (nebo i sama) na hory, do kavárny, do kina, nebo třeba i na Mars, pokud tě zajímá vesmír, hlavně si svůj život naplň sama tak, abys byla spokojená hlavně ty. Protože o tebe tu jde především!
