Někdy už pak nejde jen o čas na sítích strávený, ale stačí jeden lajk, jedna zpráva nebo jeden komentář a doma je dusno. V lepším případě se hádkou vyčistí vzduch a dojde vlastně k vyjasnění některých věcí. V tom horším ale začíná jasná eroze důvěry.
Online svět je zrádný především v tom, že se nepozorovaně a strašně snadno stává alternativní realitou. Něčím, co je hned a v čem je nám dobře. Že si sociální vitríny idealizujeme, asi není potřeba předestírat, ale i s tímhle vědomím do nich dobrovolně unikáme.
Ve vztazích, kde chybí otevřená komunikace a zdravé hranice, pak sociální sítě nepozorovaně to, co se budovalo roky, podkopávají. I když, roky… Je v podstatě jedno, jestli spolu dva žijí měsíc, nebo 10 let.
Nejde o žárlivost. Jde o prostor, pozornost, zájem, chtění, hledání příležitostí a loajalitu. O to, komu věnujeme své večery, myšlenky a svůj čas. A stokrát můžeme říkat, že ne. Že našeho vztahu se to netýká. Jenže jestli sedím vedle partnera s mobilem v ruce a společně (ne)sledujeme film, který jsme si společně pustili, týká se nás to. Jen je protivné si to přiznat.
Lajky a komentáře jako někdo třetí
Zpočátku to vypadá nevinně. Partner nebo partnerka olajkuje pár příspěvků, občas se zasměje u telefonu, někdy se zapomene v messengeru. Žádný stres, je přece jen komunikativní. Jenže to, co začíná jako nevinná akce, může velmi snadno přerůst do něčeho většího.
Nejde nutně o nevěru v tradičním smyslu. Někdy stačí jen emocionální investice. A ta je tím, co může bolet víc než jednorázové fyzické selhání. Řečeno tedy velmi přifouknutě, ale podstata je přesně taková. Takové počínání má dopady. A to jak na samotné rozdávače, tak na příjemce.
Sociální sítě nám totiž dopřávají plnohodnotnou iluzi, že máme nekonečný výběr a že sami tím výběrem pro někoho jsme. Sítě nám dávají i pocit, že se pořád něco děje. Že někdo někde může být lepší než ten člověk vedle nás. Že za plotem je tráva zelenější a kapky deště dešťovější. Tahle představa je toxická hlavně v momentech, kdy vztah zrovna prochází útlumem nebo krizí.
Místo aby se dva snažili vyřešit, co drhne, jeden z nich se začne rozhlížet v online prostoru, aniž by to bral jako nevěru nebo zradu. Jen tak se přece koukne, že? Jenže právě tohle rozhlížení může pomalu ničit blízkost, intimitu i důvěru.
Na druhé straně pak často stojí nejistota. Otázky bez odpovědí a nepříjemné otazníky, které podkopávají vlastní sebedůvěru a přináší s sebou jen zbytečné trable. Proč si píše zrovna s ní? Kdo je ten chlapík, co jí posílá srdíčka? Je to jen sranda, nebo tam je něco víc? Dělá to z nudy, nebo protože má zájem? Kdy to ten druhý stihnul, když na pár vět se mnou čas nemá? A protože se těmhle tématům v debatách často vyhýbáme, bublají pod povrchem až přerostou ve výbuch. A už to jede, už to fičí.
Pravidla jako prevence
Každý má právo na své soukromí, ale ne každé tajemství je střípkem soukromí. A tady se páry často ztrácí. Je v pořádku, že si člověk s někým píše? Je problém, když se nechce podělit o to, kdo mu co poslal? Když je to jen online svět, o co vlastně jde? Proč bychom nemohli o online pohybu druhého všechno vědět?
Inu, na to si musí odpovědět každý sám. Kde začíná ochrana prostoru a kde už to zavání skrýváním? To je to, oč tu běží, a v tomhle vzájemně udělá jasno vždycky jen jeden druhému, mluvíme-li o párech.
Tyhle hranice si musí nastavit každý pár sám. A ideálně ještě v době, kdy je všechno v pohodě, ne až ve chvíli, kdy už je jeden z nich naštvaný a druhý zatvrzele mlčí. Mluvit o tom, co je v pohodě a co už ne, je prevence, ne kontrola.
Univerzální pravidlo samozřejmě neexistuje. Někdo nemá problém s tím, že partner lajkuje fotky kamarádek. Jinému to vadí. Někdo je alergický jen na mobil v ruce, někdo jiný si toho pořádně ani nevšimne, protože přesně tohle dělá i dotyčný sám. Klíč tak jako vždycky není v ničem jiném než v dohodě. Co zůstane nevyřčené, to se jednou ozve. Pochopitelně v tu nejmíň vhodnou chvíli.
shutterstock_2517385649.jpg
Víc času v onlinu než v realitě
Jedním z největších problémů, které společně se sítěmi do vztahu prosakují, je nepozorovaná krádež času. Večer, kdy se měli partneři věnovat sobě, končí tak, že jeden scrolluje tikTok a druhý se propadá do hlubin instagramu. Každý sám, i když leží vedle sebe, jak jsme si už koneckonců načrtly výš.
Zřejmě tu máme tuhle věčně omílanou modelovou situaci už zase proto, že se zkrátka opakuje skutečně nejčastěji. Dvě těla v jedné místnosti, dokonce těsně vedle sebe, ale myšlenkami každý úplně jinde.
A když to takhle vypadá večer co večer, není divu, že vztah chřadne. Láska totiž potřebuje přítomnost. Zájem. Oči, které se dívají, ne jen tikají po displeji. Vztah je přece jako horká voda, která ale chladne, nebudeme-li ji neustále přihřívat. Byť to tedy zní jako klišé, to, co vztah znovu oživí, bývá v tomhle případě digitální odpojení.
Ano, vím, vím, ty přece nic takového nepotřebuješ. Máš to všechno pod kontrolou. Ale je to tak opravdu? Kde teď je tvůj telefon?
Ukazatele, které ti napoví
Škodí online už i tvému vztahu? Zjisti to. Zpočátku to bývá nenápadné, ale pokud se některé z následujících věcí opakují, je nejvyšší čas zpozornět, pokud ti na vtahu záleží.
- Začíná ti vadit, kolik času partner tráví na mobilu, ale bojíš se mu to říct.
- Nevíš, s kým si vlastně píše, a při konfrontaci ti to nechce říct.
- Lajky a komentáře už vyvolávají hádky nebo naopak tiché a dlouhé dusno.
- Místo večerního povídání kouká každý do svého telefonu.
- Jeden z vás reaguje podrážděně, když se mluví o online aktivitách. Zatím ne třeba nějak moc, ale přesto už to začíná.
- Při vznesení námitky nebo při vyjádření obavy se druhý uráží a problém bagatelizuje.
- Když spolu mluvíte, nedokážete udržet pozornost a stejně nakonec do ruky telefon jeden z vás vezme.
Uvědomění jako tečka
Samozřejmě že ne za vaším vztahem. Jen za tímhle článkem. Není potřeba odstěhovat se na samotu u lesa, kde není elektřina, a tam si hýčkat vztah. Sociální sítě jsou přece jen obyčejný nástroj. A jako každý nástroj můžou pomoct, nebo ublížit. Záleží jen a jen na nás, jak je používáme a využíváme.
Narážet na ně budeme pořád. No a co? To přece ještě neznamená, že nás musejí ovládat. Je jen potřeba chtít si všimnout a uvědomit si, že jsme přítomní víc v onlinu než doma. A právě to je moment, kdy je potřeba zvednout hlavu, zhasnout displej a podívat se na člověka vedle sebe.
A co ty? Máš pocit, že vám online svět ve vztahu začíná dělat paseku, nebo se to zrovna tvého partnerského života vůbec netýká?
Autorka článku: Bára Klímová
Použité zdroje:
- languagedlife.ucla.edu/communications/the-impact-of-social-media-on-romantic-relationships
- medicalnewstoday.com/articles/social-media-and-relationships
- psychologytoday.com/us/blog/love-digitally/202409/social-media-chat-can-strengthen-romantic-relationships
- gottman.com/blog/the-impact-of-social-media-on-relationships
- cspediatrie.cz/pdfs/ped/2025/01/01.pdf
