Možná sis na něj brousila zuby už dřív a teď je najednou volný, nebo jsi na něj narazila teprve nedávno, hned se ti zalíbil, a dokonce bys i udělala první krok, jenže váháš. Víš totiž, že si se svou bývalou stihl „pořídit“ dítě. Jasně, dá se to zvládnout a můžeš být skvělá partnerka a úžasná „kamarádka“ pro jeho potomka. Nebo taky ne. Stojí ta námaha za to? Neměla bys radši investovat čas jinam?
Dětská nenávist je mocná. Víš, co tě může potkat?
Představ si, že jste se domluvili na rande. Pak na další schůzce. Už jste spolu byli několikrát, prožili jste spolu první víkend, romantika hadr. A pak je čas, aby tě seznámil se svým dítkem. Radíme ti dobře – v žádném případě si to nemaluj růžově. To, že se představíš jako „tatínkova kamarádka“, nezapůsobí na dítě jako zaříkadlo, které mu jemně podsune fakt, že je třeba váš vztah přijmout. Možná snad jen ve velmi výjimečných případech.
Děti jsou v tomhle spíš vzdorovité, zvlášť pokud se jejich rodiče rozvedou nebo rozejdou ve věku, když už děti samotné realitu lépe a citlivěji vnímají. Představit se jako „tatínkova kamarádka“ pětileté ratolesti nebo prvňáčkovi už není tak jednoduché jako dát pusinku na tvář tříletému drobečkovi.
bigstock-people-children-healthy-eati-87265637.jpg
Pěkné peklo to může být i s puberťákem, ale na druhou stranu i rozumnější puberťák už dneska chápe, že maminka s tatínkem nemusí být spolu, dokud je smrt nerozdělí (no, bohužel jsou taky lidi, kteří to nechápou ani ve třiceti). Tady záleží spíš na tom, jak se k sobě rodiče chovali a kdy k tomu zásadnímu zlomu, rozvodu, došlo a jak to potomek zpracoval. Nedej bože, abys slýchala, že se určitě rozvedli kvůli tobě. I když to tak třeba není, poslouchat to je silně nepříjemné.
Když tě nenávidí dospělý, tak nějak očekáváš, co se bude dít, a minimálně se obrníš. Sama sebe sleduješ, abys neudělala nějakou chybu před jeho zraky, neotevíráš se mu. Dítěti se ale otevřít musíš, z dobré vůle, že s ním chceš vycházet. A ono to pak může v té nejnevhodnější situaci použít proti tobě. A věř, že jestli ho naštveš, použije to stoprocentně, protože nemá zábrany.
Dítě nepohřbíš. Ani doslova, ani obrazně
Jestli se tvá drahá polovička rozhodla omezit kontakt s bývalým protějškem na minimum týkající se dítěte, je to jeho rozhodnutí a ty mu ho nejspíš schválíš. Co by taky spolu měli řešit, když už nejsou pár? Tady se od tebe ale vyžaduje notná dávka tolerance, protože nějaká komunikace tam vždycky bude. A i ta minimální se někdy může zdát přehnaná.
Jenže ať už je to s komunikací s bývalou partnerkou, jak chce, pokud je tvůj drahoušek co k čemu, na dítě se nevykašle nikdy. Můžete spolu trávit volný čas všichni tři, ale když si s dítkem nepadnete do oka, věř, že to nijak příjemné nebude a ty se budeš od pátečního večera zase těšit na pondělní ráno do práce. Dítě prostě nepohřbíš a žádný (správný) táta ti neskočí na ultimátum „buď to dítě, nebo já“.
Žárlit, nebo obdivovat?
Další aspekt tohohle všeho je to, jestli máš na jeho bývalou žárlit, že to s ní myslel tak vážně, že s ní chtěl zůstat na věky věků a zplodil s ní dítě, nebo jestli ho máš obdivovat za to, že to není floutek, jehož jediným životním posláním je každou sobotu se opít a sbalit jinou „buchtu“. A bydlet do pětatřiceti u maminky. Neporadíme ti, tohle si musíš bohužel vyřešit sama – univerzální řešení totiž neexistuje.
Koneckonců můžeš vlastně žárlit i na samotné dítě. Zní to hrozně, ale často tomu tak je. V jisté fázi vztahu si totiž toužíš užívat pozornost svého milého sama. Ale on se s dětmi bude vídat pravidelně. Jakmile spojíte plány třeba na víkend, musíš počítat s tím, že nebudeš ve středu pozornosti, pokud si zrovna nezlomíš nohu a nebudeš umírat bolestí (a i pak se on bude spíš snažit vymyslet, jak zabavit děti, než přijede sanitka).
Zvažovat, zvažovat, zvažovat
Takže? Než se do toho pustíš, musíš si to srovnat. Chceš jít do vztahu s někým, kdo má dítě? Všechno taky nepůjde promyslet hned. Až časem zjistíš, jestli chceš s tímhle mužem být i za cenu toho, že má dítě s jinou a že už ho z jeho života nevymažeš. Pokud ti to s jeho dítkem nepůjde jako po másle, budeš o tom přemýšlet často a dlouho. Ale nakonec se rozhodneš dobře – buď s ním (i s dítětem) zůstaneš, nebo půjdeš zkusit štěstí jinam.
