Martina (27 let): „Přišla jsem o přítelkyni i o snoubence.“

Přijít o kamarádku je vždycky těžké.
|
13. 06. 2019
|
Vztahy jsou zrádné, nevypočitatelné a občas i kruté. Zvláště ve chvíli, kdy si k sobě pustíme ty, kteří by raději měli zůstat v povzdálí. Své o tom ví čtenářka Martina, jejíž příběh jsme se v redakci rozhodly zveřejnit.

Bude svatba!

„Vše je zalité sluncem. U příležitosti třetího výročí mě totiž Marek požádal o ruku. Zásnuby nebyly nijak okázalé, rozhodně ne pod Eifellovkou, jak si je spousta budoucích nevěst představuje. Stalo se to v naší oblíbené restauraci. Úsměvné na tom všem bylo to, že jsem zásnubní prstýnek téměř vypila společně s výtečným šampaňským, které Marek k našemu třetímu výročí objednal.

Neváhala jsem ani chvíli a s mokrým prstýnkem v ruce jsem se Markovi vrhla kolem krku a vykřikla ono očekávané „ano“! Kdybych tehdy věděla, co všechno se během následujících měsíců stane, dobře bych si svoji odpověď rozmyslela. Vlastně nerozmyslela, jednoduše bych žádost o ruku odmítla. V té době jsem ale nevěděla, jaký je Marek prevít a co dokáže moje nejlepší kamarádka,“ začíná svůj příběh Martina.                   

Jedna duše

„S Janou se známe od základní školy. Do oka jsme si padly hned první den. Na naše první setkání si pamatuju vcelku jasně. Máma mi z domů nabalila pytlík bonbonů s tím, že se o ně mám podělit s ostatními dětmi. Když jsem bonbony nabídla, byla to právě Jana, která k pytlíku přispěchala jako první. Dlouho v něm šmátrala, až našla barvu a příchuť, která jí nejvíc chutnala. Slovo dalo slovo a o své spolusedící a zároveň kamarádce jsem měla jasno.

Paradoxně jsme spolu skončily také na stejné střední, byť na jiném oboru. Jana studovala veřejnou správu, já ekonomické lyceum. Plánovaly jsme, že společně půjdeme také na vysokou. Ovšem osud tomu chtěl a naše cesty se rozdělily. Ale ne na dlouho. Stále jsme byly v kontaktu a víkendy trávily vesměs spolu. Na jedné z akcí jsem potkala Marka.“

ring-2179959_1280.jpg

Pozor na kamarádky, které se jen tváří přejícně.
Přijít v jednu chvíli o nejlepší kamarádku i o snoubence? Neuvěřitelně jednoduché!

Záletníci a sobci

„Vztah s Markem se vyvíjel jako každý jiný. Byl o rok starší, nesmírně pohledný a vtipný. Do naší party zapadl na výbornou. Netrvalo to dlouho a začali jsme spolu bydlet. U Jany jsem ale stále bývala pečená vařená a rozplývala se nad mužem svého života. Přála mi to, tiskla mi ruce a gratulovala. Ona bohužel takové štěstí na muže neměla. Pár známostí sice proběhlo, většinou se ale z jejích objevů vyklubal záletník nebo nezralý sobec, který se zajímal jen a jen o sebe.

Možná mi ve skrytu duše záviděla, navenek to ale nedala znát. Byla to právě Jana, které jsem jako první volala po našich zásnubách. Brečela jsem jí do telefonu štěstím a plánovala, jak nám půjde za svědka. Jana byla nadšená, pogratulovala mně i Markovi a slíbila, že to co nejdříve oslavíme. Už tady jsem se měla mít na pozoru. Jana totiž nebyla tak přejícná, jak to na první pohled vypadalo. Až mnohem později jsem zjistila, že jsem ji vlastně ani trochu neznala.“

Oslava zásnub

„Na oslavu našeho zasnoubení jsme pozvali nejbližší okruh známých do jedné oblíbené hospůdky. Jedlo a pilo se. Vtípky létaly vzduchem. Co mi ale na tom večeru nesedělo, bylo chování Jany. Jana byla zamlklá, stranila se mě i Marka. Žádné vřelé přivítání, žádné objetí. V rukách třímala jednu sklenku za druhou. Před půlnocí byla značně opilá. Marek se jako pravý gentleman nabídl, že s ní zajde na vzduch, aby se trochu provětrala.

Zůstala jsem s ostatními uvnitř. Zanedlouho jsem ale začala mít o Janu strach. Po několika minutách jsem se proto vydala ven za svým snoubencem a nejlepší kamarádkou. Ani jeden tam ale nebyl. Možná se Janě udělalo špatně, napadlo mě. Šla jsem proto na toalety. A to jsem neměla dělat. V jedné z kabinek jsem rozeznala důvěrně známé hlasy. Nedělali si starosti s tím, jestli je někdo uslyší, nebo ne. Sprostě si to spolu rozdávali. Na oslavách našich zásnub!“

Omluvy a výmluvy

„Okamžitě jsem se sebrala, ostatním sdělila, co jsem právě viděla a s pláčem si stopla taxík. Zásnubní prsten jsem hodila do prvního kanálu po cestě. Už za pár hodin jsem měla na mobilu několik zmeškaných hovorů a desítky SMSek. Všechny byly vesměs stejné. Prý to nic neznamenalo, oba byli opilí a moc toho litují.

Já ale byla neoblomná. Nechtěla jsem vidět ani jednoho z nich. Prakticky během několika chvilek jsem přišla jak o nejlepší kamarádku, tak o snoubence. Nikdy jim tuhle zradu neodpustím. S odstupem času si ale snažím nastalou situaci analyzovat. Přemýšlím, co jsem udělala špatně. Byla Jana sprostou lhářkou a intrikánkou, nebo jen zhrzenou mladou ženou, která tolik toužila po lásce, že byla schopná jít přes mrtvoly?“

Jak bys na uvedenou situaci zareagovala ty? Dej nám vědět do diskuze pod článkem.

Související články