Co je sebevražda?
Pod pojmem sebevražda máme na mysli úmyslné ukončení vlastního života, které může člověk udělat různými způsoby. Je projevem krize a myšlenky na ni se můžou objevit u kteréhokoli normálního člověka, který se dostal do nenormální situace.
Nejčastější mýty o sebevraždě:
- Lidi, kteří o ní mluví, ji nikdy nespáchají.
- Když s někým mluvím o sebevraždě, můžu mu myšlenky na ni vnuknout.
- Sebevražda je jen náhlé a impulzivní rozhodnutí.
- Sebevrazi jsou blázni, normální lidi by to neudělali.
- Člověk, který je po dlouhé duševní nepohodě v klidu, už je v pořádku.
Co k sebevraždě vede?
Vědci mají celkem jasno v tom, že sebevražedné myšlenky většinou souvisí s duševními potížemi, hlavně s depresí, hraniční poruchou osobnosti a schizofrenií. Výjimkou ale nejsou ani závislosti, například na alkoholu a drogách (Favril et al., 2022).
Velký vykřičník je taky to, když se člověk už někdy předtím o sebevraždu pokusil nebo se sebepoškozoval. Ne vždycky jde ale o něco dlouho plánovaného. Spousta lidí se rozhoduje spíš impulzivně ve chvíli, kdy už je toho prostě moc. Zadluženost, rozchod, hádky doma, chronická bolest nebo nemoc, vyčerpání. Najednou má člověk pocit, že už to prostě nezvládá.
Velké riziko sebevraždy je i u lidí s trestní minulostí. Ohrožené jsou taky oběti násilí nebo zneužívání a šikany. Těžká je i ztráta blízkého člověka nebo dlouhodobá osamělost. Na sebevraždu taky víc myslí i lidé, kteří se neustále setkávají s odmítáním a diskriminací. Myslíme tím třeba uprchlíky, migranty nebo členy LGBTQ+ komunity nebo vězně.
Neznamená to, že každý v takové situaci si automaticky sáhne na život. Spíš to ukazuje, jak moc důležité je nebýt na všechno sama nebo sám a mít aspoň jednoho člověka, komu můžeš říct, že už něco fakt nedáváš.
Kdo sebevraždu páchá?
Z toho, co jsme výš popsaly, i z dalších studií vyplývá, že sebevražda se častěji objevuje u lidí, kteří žijí sami a trpí duševním nebo fyzickým onemocněním (Berkelmans et al., 2021). Nebezpečná je ale i situace, kdy člověk dlouhodobě nemá práci (čím dýl to trvá, tím horší to je) nebo si není jistý výdělkem. Mozek prostě nemá rád nejistotu. Zajímavé je, že u žen platí, že čím vyšší mají příjem, tím nižší je riziko sebevraždy.
Důležité je i načasování, často k sebevraždě dojde poté, co se člověku stane něco stresujícího v posledním měsíci před smrtí. Naopak menší riziko mají ti, kdo mají vyšší vzdělání a žijí s partnerem nebo rodinou. Je tedy jasně vidět, že síť blízkých lidí je důležitou ochranou proti sebevražedným myšlenkám a pokusům.
shutterstock_2248060263.jpg
Statistiky u nás a ve světě
S tématikou sebevražd se pojí (někdy docela děsivé) statistiky. Podle nejnovějších dat Českého statistického úřadu za období 2019 až 2023 si u nás ročně vezme život v průměru 1 238 lidí. Častěji jde o muže, za rok si život průměrně vezme 995 mužů oproti 243 ženám. Vlastní rukou umírají ženy nejčastěji ve věku 45 až 49 let, relativně hodně žen si ale bere život přibližně od čtyřicítky do poloviny sedmdesátky.
Způsob, jakým ženy svůj život ukončují, se od můžu liší. Zatímco oběšení je stále nejčastější (asi 35 % případů), ženy častěji volí skok z výšky, otravu, skok pod auto nebo vlak a utopení. Na rozdíl od mužů jen výjimečně sahají po střelné zbrani.
Zajímavé je, že veřejnost si často myslí, že nejvíc sebevražd připadá na období Vánoc. Prosinec ale naopak patří k měsícům, kdy lidi páchají sebevraždy úplně nejmíň. Nejvíc jich je na jaře a začátkem léta. A pokud tě zajímají dny v týdnu, nejvíc případů se odehraje v pondělí, naopak nejmíň v sobotu.
A jak to vypadá celosvětově? Pro sebevraždu se každý rok rozhodne víc než 720 tisíc lidí. Není to ale jen „problém dospělých“, u mladých ve věku 15 až 29 let jde dokonce o třetí nejčastější příčinu smrti.
Za každou dokonanou sebevraždou navíc stojí mnoho dalších lidí, kteří se o ni „jen“ pokusili. Právě pokus o sebevraždu je jeden z nejdůležitějších varovných signálů do budoucna. I proto má smysl brát jakékoli náznaky vážně, mluvit o nich a hledat pomoc co nejdřív.
Jak poznat, že blízký myslí na sebevraždu, a jak mu pomoct?
Pozitivní zprávou je, že sebevražda má předvídatelný vývoj. Jde poznat, že o ní člověk přemýšlí, a v případě, kdy dobře zachytíš sebevražedné signály, se jí dá zabránit. Je důležité si uvědomit, že člověk, který uvažuje nad tím, že se zabije, přemýšlí o smrti jako o úlevě, o vysvobození od vlastních starostí a problémů.
A jak tedy poznáš, že se blízký člověk propadá do stále větší temnoty? Mezi psychology je známý takzvaný Ringelův presuicidální syndrom. U člověka nejdřív dojde k postupnému zužování, kdy má pocit, že je v neúnosné a nevyřešitelné situaci, cítí se stále hůř, izoluje se od okolí a ztrácí víru ve své hodnoty.
Místo vyjadřování agrese navenek ji začne obracet proti sobě, začne si problémy vyčítat a nenávidět sám sebe. K tomu všemu se pak přidají myšlenky, pak fantazie a nakonec konkrétní plán na sebevraždu. Když už má člověk plán, dostaví se úleva. V té chvíli musí jeho blízcí co nejvíc zbystřit. Když se totiž rozhodne pro konečný krok, může paradoxně působit fakt klidně. Je přitom jen krůček od ukončení života.
Pokud u kamaráda, kamarádky nebo jiného blízkého člověka zachytíš podobné signály, neboj se a začni jednat. Neboj se ho zeptat, jestli fakt uvažuje o sebevraždě (přímo ji pojmenuj). Pokud ti to odsouhlasí, bav se s ním o jeho pocitech a starostech. Vyslechni ho, ale nehodnoť ho ani z ničeho neobviňuj, to v kritické chvíli ničemu nepomůže.
Zeptej se ho, co očekává od smrti. Většina lidí odpoví, že nějakou úlevu, klid a pokoj, a o tom se s ním můžeš bavit a nabízet jiné cesty, jak toho dosáhnout. Zkus se ptát, co všechno už zkusil, jestli mu něco někdy pomohlo, a řekni mu, že má právo se cítit, jakkoli se cítí. Řekni mu i to, že se o něj bojíš a záleží ti na něm.
Pak s ním můžeš promyslet plán na další hodiny a dny. Pokud se na to cítíš, nabídni mu, že se zase spojíte, nebo mu doporuč nejbližší krizové centrum nebo linku první pomoci, kde jsou na sebevražedné tendence připravení pracovníci.
A co fakt nedělat? I když to s tím myslíš dobře, nezakazuj mu sebevraždu a neptej se zděšeně, co jeho partner(ka) nebo děti. Spíš se zeptej, jestli ví, kdo ho v případě nejhoršího najde a jak bude okolí reagovat. Zkus taky zachovat klid (víme, že je to těžké!), vyšilování člověka jen šokuje. Zkus nemoralizovat a nebagatelizovat.
Blízkého člověka úpěnlivě nepřemlouvej, musí vědět, že má otevřenou možnost volby. Mysli na to, že bys s blízkým člověkem měla vytvořit silné duo proti sebevraždě, nebojovat s ním.
shutterstock_2580094071.jpg
Jak vypadají myšlenky na sebevraždu a co při nich dělat?
A jak poznat, že ty sama máš černé myšlenky směřující k touze po ukončení života? Začneš mít pocit, že nic nemá smysl, z těžké situace není žádné východisko a ty sama ji vyřešit nezvládneš. Ztratíš smysl v tom, co děláš, a nevědomky se izoluješ od kamarádů a blízkých, které svými myšlenkami nechceš „zatěžovat” nebo máš pocit, že bez tebe by jim bylo líp.
Začnou tě napadat věci jako „bylo by lepší nebýt“, „chci spát a nikdy se neprobudit”, které můžeš mít chuť zahnat alkoholem nebo drogami. Pomalu přejdeš od fantazií až po konkrétní plán, jak a kdy to uděláš.
I z tunelu plného tmy je cesta ven. Sebevražedné myšlenky nejsou trvalé, ale proměňují se. Je tak třeba vydržet. Co konkrétně dělat, když tě přemůže bezmoc?
- Nevzdávej to a s někým si promluv. Řekni mu, jak se cítíš, na co myslíš.
- Když se nebudeš cítit na to se svěřit někomu z okolí, mysli na to, že existují anonymní krizové linky, kde je na drátě vyškolený a empatický intervent připravený ti pomoci.
- Někdy pomáhá i okamžitá změna prostředí, jít někam mezi lidi, kde nebudeš sama.
- Odstraň všechno, čím si můžeš ublížit.
- Uzavři se sebou dohodu, že si dneska nic neuděláš. Čím víc čin oddálíš, tím nižší je pravděpodobnost, že k němu nakonec dojde.
- Napiš si, na co se daný den těšíš. Třeba jen na maličkost. Naplánuj si, co budeš dělat zítra.
- Mysli na lidi, kteří tě mají rádi. Věříme, že bys jim chyběla.
- Opakuj si, že se přes temné pocity dostaneš.
- Když se dostaneš do akutní situace a máš už třeba i plán, jak se zabít, můžeš jít na pohotovost nebo zavolat na linku 155 – záchranka tě pak dopraví na nejbližší nemocniční psychiatrické oddělení.
Věříme, že každý má pro co žít, i když to v danou chvíli tak nemusí vypadat. Člověk možná nevidí cestu dál, což ale neznamená, že žádná fakt není. Neboj se říct si o pomoc, nemusíš si těžkým obdobím procházet sama.
Důležité kontakty
Když je toho na tebe moc, můžeš zdarma a nonstop zavolat na Linku první psychické pomoci 116 123. Pro děti a teenagery je tu Linka bezpečí 116 111, pro rodiče Rodičovská linka 606 021 021 a pro děti, dospívající i dospělé Modrá linka 608 902 410.
Většina organizací nabízí i pomoc přes chat nebo e-mail. Ve větších městech, jako je Praha, Brno, Ostrava nebo Plzeň, fungují i krizová centra, kam můžeš dojít osobně. Skvělým pomocníkem je i aplikace Nepanikař, kde najdeš jednoduché návody, tipy a triky, jak překonat ty nejtěžší chvilky.
Autor článku: redakce
Použité zdroje:
- csu.gov.cz/sebevrazdy_zaj
- who.int/news-room/fact-sheets/detail/suicide
- aihw.gov.au/suicide-self-harm-monitoring/risk-factors/social-economic-factors/income-variability-uncertainty
- linkabezpeci.cz/poradna/sebevrazedne-sklony
- Výcvik v krizové intervenci Modrá linka
- Berkelmans, G., van der Mei, R., Bhulai, S., & Gilissen, R. (2021). Identifying socio-demographic risk factors for suicide using data on an individual level. BMC Public Health, 21(1). doi.org/10.1186/s12889-021-11743-3
- Favril, L., Yu, R., Uyar, A., Sharpe, M., & Fazel, S. (2022). Risk factors for suicide in adults: systematic review and meta-analysis of psychological autopsy studies. Evidence-Based Mental Health, 25(4), 148–155. doi.org/10.1136/ebmental-2022-300549
