Anhedonie není nemoc a diagnóza. Je to příznak duševních obtíží, jako je deprese, BAP, schizofrenie nebo PTSD, ale třeba i menopauzy, stresu, poruchy příjmu potravy nebo Parkinsonovy choroby. Může provázet lidi závislé na čemkoli i ty, kteří se trápí s chronickou nemocí.
Co je anhedonie a kde se „odehrává“?
Pojem anhedonie za sebou skrývá něco děsivého. Troufáme si říct, že kdo takový stav nezažil, ten ho nepochopí. Je to neschopnost prožívat radost. Zní to abstraktně a nevíš, jak si to představit, že? To je právě ta potíž.
Tenhle pojem není žádnou novinkou, anhedonii poprvé popsal na konci 19. století francouzský psycholog Théodule-Armand Ribot.
Fyziologicky se anhedonie odehrává v oblasti čelní kůry, striata, amygdaly, přední cingulární kůry, hypotalamu a přední tegmentální oblasti. Mimochodem – změny na mozku u člověka s anhedonií jsou na snímcích ze zobrazovacích zařízení viditelné.
Anhedonie je tedy – laicky řečeno – neschopnost prožívat radost, a to i z věcí, které tě těšily klidně roky, ba dokonce celý život. Logicky pak upadá zájem o tyhle věci, k čemuž se může rázem přidat pocit izolace (zvlášť pokud ti radost přinášelo setkávání se s lidmi, ať už u jakékoli příležitosti – teď máš možná nechuť někam jít).
Příčiny anhedonie jsou rozmanité
Spousta příčin už padla. Anhedonie je příznak duševních onemocnění, doprovází závislé (hlavně na alkoholu a opiátech), chronicky nemocné, ženy v menopauze a další.
Důvodem rozvoje anhedonie může být chemická nerovnováha neurotransmiterů v mozku (to už se zase blížíme k depresi).
Anhedonie nemusí přijít sama, má celou řadu doprovodných příznaků, které taky nikomu nepřidají. Jde například o:
- nadměrnou únavu
- neschopnost soustředění
- pocit izolace a opuštění
- pocit bezvýznamnosti nebo viny
- hubnutí nebo nabírání na váze v souvislosti se sníženou nebo zvýšenou potřebou jíst
Přidat se může taky pocit beznaděje a absolutního zmaru nebo dochází k zásadním změnám v chování. Pak je na místě neotálet s návštěvou odborníka. Pokud nevíš, kam jít, můžeš začít u svého praktika.
shutterstock_2582458053.jpg
Jak se léčí anhedonie?
Dá se vlastně s neschopností prožívat radost něco dělat? Už padlo, že anhedonie není nemoc, ale příznak, takže je nasnadě odrazit se od toho, co člověka trápí dál.
Rozhodně je na místě vyšetření u psychologa nebo psychiatra, aby se zjistilo, co tě sužuje. Je to deprese jak vyšitá, nebo prostě jen stres způsobil, že tě teď nic netěší?
V návaznosti na to může dost prospět vhodně vybraná psychoterapie. Hodí se taky psychofarmaka, a to v závislosti na tom, co je jádro problému. Můžeš vyfasovat antidepresiva, ale třeba i antipsychotika.
Zásadní úlevu může přinést změna životního stylu. Pokud špatně spíš, ráno se budíš vyčerpaná, k snídani se odbydeš kávou, tvoje práce tě bytostně nebaví, odpoledne se musíš postarat o děti, a když náhodou zbyde čas na nějaké tvé hobby, tak radši zapadneš do postele, protože jsi unavená, hodinu scrolluješ po sociálních sítích a pak nějak (třeba horko těžko) usneš, nečekej, že se před tebou otevře cesta k lepším zítřkům.
Základem je samozřejmě zdravá, pestrá a vyvážená strava. Hlídej si příjem vitamínů a minerálů, omega-3 mastných kyselin, vlákniny (a vzhledem k pocitu sytosti, bez kterého ti nebude fyzicky dobře, taky bílkovin).
K tomu přidej pravidelný pohyb, i když se ti do něj třeba zpočátku nebude chtít. Nemůže ti neprospět! A stačí přitom, aby ses 3x týdně vydala na hodinku na procházku. Nemusíš lámat rekordy, ostatně na to s anhedonií nejspíš ani nebudeš mít sílu (a chuť jakbysmet).
A na konec – zkus se neizolovat. Můžeš namítnout, že na setkávání s přáteli teď najednou nemáš náladu ani energii, ale když své nejbližší kamarádce vysvětlíš, jak ti je, určitě od tebe nebude očekávat, že kvůli ní energií hýřit začneš, abys aspirovala na titul nejzábavnější společnice roku.
Budovat sociální vazby jednoznačně prospívá, a to i v případě, že jinak jedeš na introvertní vlně.
Zkušenost s anhedonií z praxe: jak si autorka článku užila své
Mě osobně anhedonie začala trápit coby příznak deprese. Je těžké žít, když člověk najednou vnímá jenom povinnosti, tíhu a negativní vlivy kolem sebe. Schopnost radovat se z menších i větších věcí je na nule (a je jedno, jestli jde o kafíčko s kamarádkou, nebo o úspěšně složenou státnici – „radost“ pak vypadá tak, že si řekneš „ok, nezkazila jsem to, jedeme dál“).
V důsledku si pak říkáš, proč na tom světě ještě jsi, když už ti existence nepřináší ani pramalé potěšení.
Jenže právě – anhedonie u mě byla způsobena depresí, kterou mi diagnostikovali poměrně brzy poté, co jsem svoje stavy začala řešit. Kdyby se mi adekvátní pomoci (a ne té hrané mou dlouholetou psychiatričkou) a nasazení vhodné medikace dostalo v řádu měsíců, měla bych s třicítkou na krku nejspíš úplně jiný život – minimálně jednodušší se svou hlavou.
Dobrá zpráva na závěr: nemusí to trvat věčně!
To, že jednou zakusíš anhedonii, neznamená, že už nikdy nezažiješ radost. Všechno, co je uvedeno výš, ti může pomoct. Kdyby nestačila změna životního stylu, doplníš ji terapiemi, případně si pomůžeš léky. Hlavně se nezdráhej požádat o pomoc, protože by bylo absolutně zbytečné se trápit!
Autor článku: redakce
Použité zdroje:
- hoschl.cz/index.php?text=5045&lang=en
- flowee.cz/psychologie/13077-vsechno-vam-pripada-vsedni-a-nudne-muze-jit-o-neschopnost-prozivat-radost
- my.clevelandclinic.org/health/symptoms/25155-anhedonia
- webmd.com/depression/what-is-anhedonia
