„Já zlobit můžu, mám na to papír,“ hájí se děti s ADHD

ADHD existovala i "za našich mladých let". Jen se o ní tak nemluvilo.
|
15. 11. 2019
|
Učitelé zažívají s Pepíkem peklo. Žák čtvrté třídy základní školy chvilku neposedí, nedokáže se soustředit a často sděluje celé třídě svoje aktuální postřehy. Někteří kantoři mluví o nevychovanosti. Pepík ale trpí poruchou ADHD.

ADHD dřív nebylo!

To jsou pravděpodobně ty nejčastější výroky dříve narozených, kteří považují děti s ADHD za malé nevychovance. Za „jejich mladých let“ totiž žádné takové poruchy přece neexistovaly. Ony ale existovaly. Jen se o nich nemluvilo a děti, které jimi trpěly, nebyly tolik vidět. ADHD je anglickou zkratkou neurobiologické poruchy s názvem Attention Deficit Hyperactivity Disorder, tedy syndromu poruchy pozornosti s hyperaktivitou.

Je hloupý a nenormální

Mnohým rodičům tahle čtyři písmena nahánějí hrůzu. Bojí se totiž odsouzení okolí. Spousta těch, kteří o poruchách osobnosti nemají sebemenší potuchy, totiž děti s ADHD považuje za hloupé nebo nenormální. Rodiče je prý neumí vychovat a kašlou na ně. Ve skutečnosti ale mají tyhle děti většinou vyšší IQ než jejich spolužáci. Často se ve škole nudí, protože zkrátka všechno umí. Studují gymnázia i vysoké školy.

Jak poznat dítě s ADHD?

To, že dítě trpí neurobiologickou poruchou, můžeš poznat už v jeho útlém věku. Dítko bývá podrážděné, nesoustředěné, nedokáže si vytvořit zajeté návyky a nesnáší stereotypy. Reaguje agresivně, podrážděně, vyvíjí neustálou aktivitu, může mít přehozený noc a den. Ve srovnání se svými vrstevníky „vyčuhuje“ svou nezkrotností. Neustále má také potřebu na sebe upozorňovat a vyžaduje pozornost učitele nebo rodiče.

bigstock-disobedient-boy-and-worried-mo-265266748.jpg

Přiznat si problém je základ úspěchu

Pro spoustu rodičů je problém přiznat si, že jejich dítě trpí nějakou poruchou. Jakmile tuhle informaci přijmou a vstřebají, obvykle je čeká návštěva pediatra a neurologa. V situaci mohou pomáhat i psychologové nebo psychiatři. Výjimkou samozřejmě nejsou ani speciální pedagogická centra (SPC) a pedagogicko-psychologické poradny (PPP).

Dva extrémy

Existují samozřejmě i rodiče, kteří podvědomě tuší, že s jejich dítětem není něco „v pořádku“, odmítají ale jeho léčbu s tím, že nebudou mít doma „nenormální dítě“. A pak jsou tady ti, kteří diagnózy zneužívají. „Měli jsme ve třídě jednoho rošťáka, který – řádně poučený z domova – po neustálém napomínání vždycky doplnil, že ´on zlobit může, má na to totiž papír´,“ dělí se o své zkušenosti učitelka jedné pražské základní školy.

Jak přistupovat k člověku s ADHD

Na závěr je třeba podotknout, že poruchou netrpí pouze děti, ale i značné procento dospělých. Jak se jedinci s ADHD chovat? V první řadě je potřeba si něco o téhle poruše nastudovat a věřit tomu, že dítě nám nedělá naschvály, ono se jednoduše jinak chovat neumí. Na místě je spolupráce s pediatrem, neurologem, psychologem nebo psychiatrem. Dítě je potřeba chválit a nastavit mu určitá pravidla a mantinely. Je dobré mu připravovat rozmanité úkoly a dohlížet na jejich splnění. Na druhu stranu je potřeba pracovat s informací, že pozornost dítěte se rychle unaví.

Máš sama osobní zkušenost s poruchou ADHD? Poraď ostatním, jak k takovému člověku správně přistupovat, v diskuzi pod článkem.

Související články