Nesmrtelné hlášky z filmů, které nás stále baví

Bigstockphoto
|
15. 04. 2021
|
Filmové klasiky nás provázejí od nepaměti. Zpříjemňujeme si jimi svátky, bereme je s sebou na dovolené a nepohrdneme jimi ani v kině. Zkrátka a dobře jsme naprosto propadli hereckým výkonům hvězd, z nichž mnohé na nás shlížejí z hvězdného nebe.

To ale nic nemění na tom, že si jejich filmové hlášky s nostalgií a slzou v oku stále dokola připomínáme. Proto jsme pro tebe připravili malý filmový kvíz. Poznáš bezpečně všechny hlášky? Dej nám vědět do diskuze pod článkem, jak jsi uspěla.

„Hliník se odstěhoval do Humpolce!“

A začneme pěkně zlehka. Známá hláška z komedie Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka Marečku, podejte mi pero! se jistě vryla do paměti mnohým z nás. Hliník byl fiktivní postavou. Ve filmu jsme ho nemohli spatřit, byl totiž neustále nepřítomen. A Modří už vědí, že se odstěhoval do Humpolce.

Komedie z roku 1976 je plná zajímavostí. Například zmíněný Humpolec zvolili scénáristé proto, že scénář psali na chalupě blízko tohoto města. Jiří Sovák (Kroupa starší) získal za svou roli honorář ve výši 40 000 Kč a film vidělo od jeho uvedení v kinech na 2 000 000 diváků.

„Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš…“

Tušíš? Jistě si vzpomeneš, že tahle hláška se objevila ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! Věděla jsi ale, že pracovní název tohoto legendárního snímku zněl: „Velký den Františka Koudelky“ nebo „Vysoká fáze“? Autoři se pak dohodli na současném názvu. Ten druhý totiž v lidech evokoval, že půjde o dokument ze světa energetiky.

Komedie z roku 1974 mapuje život nesmělého mládence Františka. Ten uvěří tomu, že bude mít zaručený úspěch v životě, bude-li se řídit kondiciogramem, výpočetním strojem sestaveným přehledem svých šťastných i kritických dní. A světe div se, ono to opravdu funguje!

„Mě by jenom zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu…“

Nadšený Miroslav Donutil ukazuje rodině unikátní plastové lžičky – na konci šedesátých let šlo o vskutku převratný vynález. Málokdo ale ve filmu tušil, co se stane, jakmile se lžičky ponoří do rozpálené kávy. Asi nemusíme nikomu dvakrát připomínat, že ona legendární hláška „Mě by jenom zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu…“ se objevila ve filmu Pelíšky.

Příprava filmu, který byl natočen v roce 1999, trvala celé čtyři roky. Zajímavostí také zůstává, že Pelíšky všichni podceňovali, takže musely být natočeny na levnější šestnáctimilimetrový materiál. Výroba filmu navíc byla v ohrožení. Hned druhý den se totiž ztratil scénář s režijními poznámkami. Nakonec se našel mezi rekvizitami. Film se ale nakonec dočkal úspěšného dotočení a po uvedení do kin získal několik Českých lvů.

„Tati? Bila tě někdy tvoje maminka?“ „Ne, jenom ta tvoje.“

Kdo by mohl zapomenout na legendární scénu, v níž malý Jirka společně se starým Škopkem sedí u stolu a píšou adresy na svatební oznámení? Scéna se objevila v druhé části legendární trilogie Slunce, seno. Konkrétně šlo o Slunce, seno a pár facek. A nutno podotknout, že facek tady padlo opravdu požehnaně.

bigstock-154806257.jpg

Filmové hlášky se dají používat kdekoli.
Bigstockphoto
Oblíbené hlášky z filmů dokážou stmelit klidně i jinak nudný pracovní kolektiv.

V našich myslích se určitě usadila vzpomínka na facku Heleny Růžičkové, kterou uštědřila své dceři Blaženě. A to s takovou rázností, že se skulila do lavoru, od kterého dostala druhou. Facka to byla skutečná. Navíc se proslýchalo, že Helena neměla ráda mladé a štíhlé dívky a tak si dala na facce pořádně záležet. Zajímavá byla i poslední „fackovací“ scéna. Protagonistům se do ní příliš nechtělo, komparzisti ale propašovali na plac lahev pálenky a zbytek už jsme ostatně viděli všichni.

„Dřepkins!“

Anebo nesmrtelné „Vydrž, Prťka, vydrž!“ je spojeno s oblíbenou komedií Sněženky a machři. Film patří ke klasikám české kinematografie a to i přesto, že letos oslaví třicáté sedmé životní jubileum. Když se studenti druhého ročníku pražského gymnázia vydají na lyžařský výcvik, rozhodně to nemůže dopadnout jinak, než katastrofou.

Film protkaný nesmrtelnými hláškami ale nebyl dílem improvizace, jak by se mohlo na první pohled zdát. Scénář byl přesně daný a hlášky v něm byly nekompromisně zapsané. Výjimku tvořil obdivný povzdech Michala Suchánka směrem k Viki Cabadajovi: „Viki, ty máš ale péro!

„Mně je tak blbě, že nemám ani tužku.“

Dlouho jsme přemýšleli, kterou z hlášek pro potřeby našeho filmového kvízu vybrat, až jsme narazili na jednu, která možná nepatří mezi nejvtipnější, přesto by bez ní snímek Dědictví nebyl úplný. Po divoké alkoholové jízdě na „labutích“ má Bolek Polívka podepsat dokumenty rozzuřenému Miroslavu Donutilovi. Je mu ale „tak blbě, že nemá ani tužku.“

Snímek, který jsme mohli poprvé spatřit v kinech v roce 1992, natočila režisérka Věra Chytilová. Říká se ale, že prvotní scénář vznikl tak, že ho Bolek Polívka diktoval a Věra Chytilová zapisovala. Zajímavostí je, že režisérka po uvedení snímku nedorazila na důležitou tiskovou konferenci. Kritici tvrdili, že tímto odhalila svou neschopnost a nezodpovědnost, a měla by zanechat další tvorby. To se naštěstí nestalo.

Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným…“

Předposlední hlášku jsme mohli slyšet v oblíbené komedii Rozmarné léto z úst Rudolfa Hrušínského. Snímek z roku 1967 režíroval Jiří Menzel a jeho ústředními postavami jsou majitel lázní Antonín Důra, sečtělý abbé Roch a major ve výslužbě Hugo, kteří tráví volný čas drobnými rozmíškami. Žádná z nich ale není tak vážná, aby ji nedokázal spravit pohár vína a utopenec s cibulí.

Film obdržel spoustu cen, mezi které patří třeba Křišťálový globus pro Jiřího Menzela na filmovém festivalu v Karlových Varech. Jiří Menzel si odnesl také Velkou mezinárodní cenu festivalu v Cannes. Zřejmě tou největší cenou ale byla ta, kterou získal na filmovém festivalu v Plzni, kde bylo ocenění doprovázeno předáním sudu piva a prasečí hlavy.

„Chčije a chčije.“

Komedie Na samotě u lesa baví diváky u televizních obrazovek už od roku 1976. Nesmrtelná hláška se vryla do paměti každého, kdo film viděl v kině anebo televizi. Jaké největší zajímavosti jsou s tímto snímkem neodmyslitelně spjaty?

I po letech si Zdeněk Svěrák vzpomíná, že pověstné padání lehátka řídil režisér Jiří Menzel provázkem a škodolibě si natáčení této scény užíval. Kdo by si nezapamatoval postavu Josefa Kemra? Ačkoli hrál důchodce, v době natáčení mu bylo pouhých 54 let. Zděnek Svěrák dostal za snímek honorář dvakrát. Přišlo se na to až po několika letech a místo toho, aby ho vrátil, natočil další film Vesničko má, středisková.

Kterou filmovou hlášku máš nejradši a často ji používáš? Dej nám vědět v diskuzi pod článkem!

Související články