Přemýšlíš o tom, že bys začala chodit na terapii, ale ztrácíš se v tom, jak si správně vybrat psychoterapeuta? Směrů je hodně, každý terapeut je jiný, a tak se v tom všem dá velmi rychle ztratit. Pomůžeme ti s výběrem, abys nebyla zklamaná hned zezačátku.
Psychoterapeutickou práci definuje nejen psychologické vzdělání, ale taky výcvik (který je většinou časově i finančně pořádně náročný). Každý směr totiž pojímá jako problém něco jiného a taky trochu jinak přemýšlí o tom, co v terapii přesně pomáhá.
Odlišují se i v tom, jestli se terapie zaměřuje spíš na minulost, nebo přítomnost a budoucnost. Zeptej se sama sebe, co chceš v terapii řešit (nebo jestli vůbec nevíš, co bys na ní měla řešit), jak aktivní má být terapeut, jak dlouho chceš na terapii docházet a jaký typ práce je ti blízký.
Mezi hlavní směry patří:
- psychoanalýza a psychodynamika
- humanistické směry (PCA, gestalt)
- kognitivně behaviorální terapie
- rodinná terapie a systemika
- existenciální směry
- integrativní a eklektické směry
- tělově orientovaná psychoterapie
Když chceš jít víc do hloubky
Psychoanalýza a její mladší a praktičtější sestra psychodynamika vidí problém v nevědomých konfliktech, které si člověk odnesl z dětství. V terapii hodně mluvíš o tom, co tě zrovna napadne, terapeut spíš poslouchá a nechává se unášet tím, co je pro tebe důležité.
Terapie je hodně zaměřená na minulost a cílem je pochopit staré vnitřní konflikty, které komplikují každodenní současný život.
Psychodynamika pracuje spíš se vztahovými vzorci, ale víc se drží toho, co tě trápí teď a jak se ti to v každodenním životě opakuje. Při kritice od šéfa se spíš stahuješ a bojíš se ozvat? Terapeut s psychodynamikou by nejspíš hledal, s jakou autoritou v minulosti sis tenhle vzorec zažila (například strach z kritiky otce), a pak by pracoval na zvědomění a změně. Psychodynamika bývá kratší a terapeut je aktivnější.
Když hledáš spíš porozumění a bezpodmínečné přijetí
Velkým balíčkem psychoterapeutických směrů je humanistická terapie. Řadí se do ní takzvaná terapie zaměřená na člověka neboli Person-Centered Approach (PCA), se kterou je spojený Carl Rogers. Důraz se klade na terapeutický vztah, který je podle takového terapeuta léčivý. Paradoxně se člověk podle PCA změní tehdy, když autenticky přijme sám sebe. Díky tomu, že terapeut věří v přirozenou tendenci k sebeaktualizaci, tě nechává jít, kam potřebuješ. Na téhle cestě tě doprovází a do procesu téměř nezasahuje.
Gestalt je hodně o tom, co se děje „tady a teď“, tedy v těle, v emocích i mezi terapeutem a tebou v místnosti. Místo rozebírání minulosti do detailu se učíš víc vnímat, co právě cítíš, co potřebuješ a kde se od sebe odpojuješ.
Často je to zážitkové a živé, třeba přes různé experimenty nebo práci s tělem, aby ses dostala blíž sama k sobě. Gestalt se hodí, když potlačuješ emoce, funguješ na autopilota a nevíš co doopravdy chceš.
V příkladu se šéfem by gestalt terapeut řešil spíš to, co se s tebou děje, když o tom mluvíš. Zajímal by ho třeba tlak na hrudi, chuť se „zmenšit“ nebo mlčet. Skrze malé experimenty by s tebou zkoušel, jaké to je ozvat se, nastavit si hranice nebo říct nahlas to, co zůstává uvnitř, aby sis mohla na těle i v emocích zažít, že máš víc možností než jen se stáhnout.
Lákavé jsou konkrétní techniky a plán
Pokud ale hledáš něco strukturovanějšího, direktivnějšího, kde ti bude terapeut dávat konkrétní techniky a třeba i úkoly na doma, možná pro tebe bude lepší kognitivně behaviorální terapie (KBT).
Terapeut s KBT zkoumá, jak ti některé opakované myšlenky automaticky spouští emoce a reakce, a učí tě je přehodnotit a zkusit nové chování. Je hodně praktická, bývá kratší a často se specializuje na úzkosti, strachy a fóbie. Pokud se potýkáš třeba se sociální fóbií nebo vyhýbáním se nepříjemným situacím, KBT ti nabídne konkrétní kroky, jak tyhle situace postupně zvládat.
Otázka smyslu a existence
V případě, že tě netrápí jen jeden konkrétní problém, ale spíš pocity prázdna, ztráty smyslu nebo nevíš, co dělat se svým životem, bude se hodit terapeut s výcvikem v existenciálním směru.
Tenhle směr se hodí, pokud přemýšlíš nad tématy svobody, volby, zodpovědnosti, smrti nebo osamělosti. Terapeut ti pomůže najít vlastní směr, ale nedá ti přesné odpovědi. V situaci se šéfem by se tě ptal, jestli v práci žiješ v souladu sama se sebou nebo jestli spíš dlouhodobě potlačuješ své potřeby.
Problémem jsou hlavně vztahy
Pokud máš pocit, že problém neleží jen na tobě, ale vzniká a udržuje se ve vztazích kolem tebe, pak dává smysl rodinná nebo systemická terapie. Hodí se ve chvíli, kdy se doma (nebo v páru) pořád točí stejné konflikty, někdo je „ten problémový“ a ostatní mají pocit, že s tím vlastně nemají nic společného.
Terapie se pak dívá na to, jak spolu mluvíte, reagujete a co si navzájem neříkáte, aby se dýchalo líp všem, nejen jednomu člověku.
Systemický terapeut se nebude dívat v práci jen na tebe, ale na celý vztahový systém. Zkoumal by, jak tě šéf kritizuje a jak na to reaguješ ty a blízké okolí. Společně byste hledali, jak malá změna v komunikaci nebo chování může rozhýbat celý systém.
Pokud ale nechceš být zaškatulkovaná do jednoho směru a oceníš přístup šitý na míru, popřemýšlej nad terapeutem s výcvikem v integrativním směru. Ten kombinuje různé přístupy podle toho, co zrovna potřebuješ. Někdy víc mluví o vztazích, jindy dává konkrétní techniky nebo pracuje s emocemi.
Hodí se, pokud máš složitější potíže, víc témat najednou nebo už máš zkušenost s terapií a víš, že ti jeden směr sám o sobě nestačí.
shutterstock_1409610026.jpg
Kolik terapie stojí a kdy může být zdarma
Kromě toho, s čím potřebuješ poradit a jaký styl řešení by ti byl nejbližší, zvaž i své finanční možnosti. Jedno sezení s terapeutem tě může stát tisícovku, ale i dva tisíce. Není ostuda si vybírat podle rozpočtu.
Levný terapeut automaticky není špatný, stejně jako drahý nezaručuje, že ti bude sedět. Někteří psychoterapeuti spolupracují se zdravotními pojišťovnami, ať už jako smluvní odborníci, nebo v rámci preventivních programů. Většina pojišťoven dneska přispívá na terapii řádově několik tisíc korun ročně, je ale potřeba si ověřit konkrétní podmínky u té své.
Pokud máš žádanku ke klinickému psychologovi, který se zabývá spíš psychickými poruchami (deprese, poruchy osobnosti a jiné), budeš to mít díky spolupráci s pojišťovnami zdarma. Počítej ale s tím, že tihle odborníci mají většinou dlouhé čekací doby.
Existuje ale i bezplatná pomoc, nejčastěji v podobě krizových a poradenských linek, chatů nebo krizových center. Příkladem je Terapeutické sluchátko, Linka bezpečí, Modrá linka nebo Bílý kruh bezpečí.
Pokud máš specifický problém, jako třeba závislosti, dluhy nebo něco podobného, zkus omrknout psychology, které zajištují přímo neziskové organizace specializující se na určitou oblast (třeba Podané ruce nebo Sananim).
Důležité je vzdělání, ale i zkušenosti
Nezapomeň si pak u terapeuta proklepnout potřebné vzdělání (nejlíp magisterská psychologie) a jeho zkušenosti. I ty často napoví, jestli je to ten vhodný člověk pro tebe a tvé potíže.
Někdo má větší zkušenosti s akutními krizemi, jiný se vztahovými problémy a další s prací na sebevědomí. Koukni i na recenze a reference. V neposlední řadě je důležité si uvědomit, jestli ti bude příjemnější chodit osobně (v tom případě si hledej někoho v okolí) nebo ti nebudou vadit sezení online.
Sedneme si spolu?
Hodně důležité je i to, jestli si s terapeutem sednete lidsky. Výzkumy opakovaně ukazují, že kvalita vztahu mezi klientem a terapeutem patří k nejdůležitějším faktorům úspěšné terapie, často napříč různými směry. Psychoterapeut ti totiž může opravdu pomoct jen tehdy, když mu budeš důvěřovat a společně vytvoříte bezpečný prostor, tzv. terapeutickou alianci.
Už při prvním sezení se zaměř na to, jak se s terapeutem cítíš, jestli máš pocit, že ti naslouchá, mluví odborně, ale zároveň pochopitelně a jestli jste na stejné vlně. Může se stát, že ti terapeut vyhovovat nebude. To nevadí, stává se to častěji, než si možná myslíš. Tenhle konkrétní člověk ti prostě nesedl. Určitě neházej flintu do žita a zkus se objednat jinde.
Terapeutovi se to neboj říct, ten správný tě vyslechne a bude rád za zpětnou vazbu, která i jeho posune vpřed. Pamatuj, že terapie má pomáhat. Pokud cítíš, že ti dlouhodobě nepřináší úlevu nebo se v ní prostě necítíš dobře, nemáš povinnost v ní zůstávat.
Autor článku: redakce
Použité zdroje:
- univerzitní prezentace z předmětů o psychoterapii
- terapie.cz/jak-vybrat-psychoterapeuta
- psychologie.cz/jak-najit-dobreho-psychoterapeuta
