Zní to asi tvrdě, namistrovaně a povýšeně, což by se v článcích obecně objevovat nemělo, víme. Když za klávesnicí ale sedí autorka, která právě začíná svůj sedmý měsíc těhotenství a coby kuřačka se za tu dobu cigaret ještě pořád nedotkla, jsou ty mantinely přece jen malinko dál od sebe, jde-li o předání zkušenosti. Zkušenosti někoho, kdo nevěřil, že to dokáže, a přesto to šlo. Ne hravě, ne snadno, ale šlo.
Nejhorší jsou vlastní výmluvy
Protože to tak prostě je. Všechna dohledatelná fakta jasně mluví o tom, že kouření dítěti v těle matky škodí. A to zcela prokazatelně. Je to věc, u které se věda výjimečně shoduje naprosto jednoznačně.
Kouření v těhotenství zkrátka škodí a to, že si to my kuřačky nějak omluvíme, se nepočítá. Je zkrátka fér přiznat si, že všechny ty berličky jsou výmluvy pro mě. Pro moji cigaretu. Pro to, abych si omluvila, že kouřím dál i přesto, že už je se mnou v podnájmu v břiše i někdo další.
Takhle se vymlouváme pro sebe, kvůli sobě, abychom si cigaretu mohly ponechat. Tak to prostě je a vím to, protože i mně tyhle výmluvy běžely hlavou, když se mi do toho přestávání na začátku těhotenství zrovna dvakrát nechtělo. Samozřejmě jsem si říkala, že:
- Těch pár denně nevadí, když to přece tak rapidně snížím.
- Je to celkem jedno, když jsem stejně kouřila i před otěhotněním.
- Tělo se stejně nestihne vyčistit tak, jak by bylo potřeba.
- Možná přestanu, až začnu cítit pohyby.
- Přestat bude znamenat větší stres, který dítě zasáhne víc, než když si jich denně pár dám, ale budu krásně v klidu.
- Tolik žen kouřilo a dítěti se nakonec nic nestalo.
- Jsou přece i ženy, které během těhotenství pijí a užívají tvrdé drogy.
A asi tisíc dalších výmluv, kterými jsem si kouření jen chtěla a potřebovala omluvit. A přesně tak to je. Nejen u mě, ale u kuřaček celkově. To závislostní chování je jako přes kopírák, neliší se. Takže moje výmluvy jsou úplně stejné jako výmluvy ostatních matek, které se své neřesti během těhotenství nechtějí vzdát.
Jak přestat kouřit?
Jak? Já upřímně řečeno nevím. Nevím přesně. Dokázala jsem to, ano, ale univerzální recept neexistuje a ani nemůže. Já jsem se rozhodla, protože mi bylo trapně a měla jsem strach. To byly ale moje důvody. Další člověk bude mít důvody zase jiné. Důvody i způsoby, jak nakonec opravdu přestat.
Co ale neuškodí si uvědomit? Když přece chceme skončit s kouřením, nejde jen o cigaretu jako takovou, ale o celý soubor zvyklostí, který se kolem ní vybudoval a který se nás často drží mnohem urputněji než samotná chuť nikotinu. A proč?
Protože celý tenhle řetěz návyků ti dodává pocit jistoty, známého rytmu nebo umocňuje chvíle klidu. I když je to všechno jen iluze. Prvním krokem bývá uvědomit si, kdy po cigaretě saháš nejčastěji a co tu chuť spouští, protože teprve když poznáš, jak vypadá celý ten mechanismus, můžeš začít měnit jednotlivé části, aniž by ses cítila ztracená nebo přetížená. A zoufalá.
Mnoho lidí kouří, když se nudí, když je něco rozhodí, když mají volnou chvilku, při čekání, z naučeného zvyku v konkrétní čas nebo když se snaží přesměrovat stres jinam, což znamená, že řešení spočívá spíš ve změně rytmu dne než v pouhé snaze odolat.
Pomáhá naplánovat si konkrétní věci, které uděláš, když přijde chuť na cigaretu. Ať už je to krátká procházka, telefonát s někým blízkým, práce s dechem nebo prostě sklenice vody, která ti poskytne pár vteřin navíc a přeruší automatický pohyb ruky.
Je zajímavé, že o tomhle ti každý kuřák řekne, že přesně tohle ví. Všichni kuřáci teoreticky vědí, jak přestat, ale to přetavení teorie do praxe je jiné. I proto se to lidem nedaří.
Nejde o to být přehnaně striktní, ale o to sama sobě poskytnout nástroje, které zafungují, když ti mozek začne tvrdit, že to bez cigarety nejde. Už jen to, že si připustíš, že to jde, dělá hodně. Já jsem například něco takového považovala za věc přímo nemožnou a přišlo mi pravděpodobnější, že se stanu miss fitness, než že bych opravdu dokázala přestat s kouřením.
Dovolit si tak připustit, že to přece jen možné být musí, bylo u mě hodně důležité. Jakmile si totiž řeknu, že něco nejde, skutečně to nejde a dál to neřeším. Tady jsem si tu možnost, že to nějak jít musí, dovolila připustit.
shutterstock_2134850381.jpg
Tipy, které ti (po)můžou ulehčit cestu
Než se pustíš do mých konkrétních tipů, je dobré naladit se na to, že žádný z nich sám o sobě nemůže nic zaručit. Fungují spíš jako kamínky, které společně staví pevnou oporu pro nové nastavení, díky kterému se člověk postupně dostane do bodu, kdy mu bez cigaret bude reálně líp než s nimi.
Vytvoř si prostředí, ve kterém cigarety nejsou na očích, protože vizuální spouštěče mají větší sílu, než si člověk připouští. Když nejsou po ruce, mozek má prostor zklidnit se dřív, než začneme jednat automaticky.
Najdi si maličké náhradní rituály, které nejsou založené na nikotinu, protože tělo často reaguje spíš na zvyk než na látku samotnou. A nemyslím tím nic velkého. Já jsem zálibu našla v drobném úklidu. Ne generální čistka, ale tu umýt nádobí, tady vyvětrat, tu odnést papírek do koše a podobně. Zaměstnala jsem tak hlavu, a navíc se mi líbilo, že tyhle body už nehrnu před sebou tak jako vždycky.
Často se radí, aby si člověk připravil aktivní plán pro stresové situace, protože právě ty bývají největším spouštěčem touhy po cigaretě. Když prý víme, co uděláme místo ní, náročné momenty si ušetříme. Mně ale třeba tohle plánování spíš stresovalo, a tak jsem se na něco takového vykašlala časem úplně. Chuť jsem nějak řešila až ve chvíli, kdy přišla.
Sama sebe jsem musela neustále utvrzovat v tom, že společensky o nic nepřicházím, když tu krabičku už konečně hodím do koše. A světe div se, fakt že ne. Lidi se mnou dál mluví a za dobu nekouření jsem nepřišla o jedinou historku nebo centimetr smyšlené kuřácké atmosféry, kterou umí vytvořit jen cigarety dým. Nesmysl! Taková obava je úplně mimo a zřejmě pramení ze strachu z neznámého.
Přestala jsem vědomě a cíleně zcela vyhledávat prostor, kde by mi bylo jinými kuřáky potvrzeno, že kouření v těhotenství přece neškodí. Tohle jsem začala úplně sabotovat a nesmysly tohohle typu jsem přestala číst i poslouchat.
A nakonec – mluvila jsem o tom s někým, komu věřím. Ta otevřenost mě pak dokázala v krušných chvílích hodně podržet. Asi to bylo i tím, že jsem přestala dělat machry. Už jsem neříkala, že kdykoliv budu chtít, dokážu s tím seknout. Naopak. I ve chvílích telefonního hovoru s přáteli jsem si pofňukla, že bych kouřila, až bych brečela. Ale já mám štěstí na lidi. Ve chvíli slabosti vždycky přišla podpora a povzbuzení pro to, abych to zkoušela dál.
A co když se to nepovede?
Nejhorší, co si člověk může vnutit, je představa, že když uklouzne, celé to rozhodnutí bylo k ničemu. Tím na sebe jen vytváří tlak, který zvyšuje pravděpodobnost dalšího uklouznutí, zatímco realita je úplně jiná a mnohem lidštější, přívětivější.
To, co rozhoduje, není to jedno uklouznutí, ale to, co uděláš potom. Protože pokud se k rozhodnutí vrátíš, to posílení sebedůvěry je obrovsky přínosné. Když si necháš prostor k chybám a zároveň zůstaneš věrná svému směru, který sis zvolila, začneš postupně vnímat, že tvoje odhodlání získává jiný druh síly. Klidnější, pomalejší, pevnější.
A i když si to teď nemyslíš, začneš pomalu zjišťovat, že cesta bez cigaret přestává být trestem a začíná být úlevou, která se nějakým způsobem rozlévá do každé části dne.
A co ty? Řešila jsi kouření v těhotenství a podařilo se ti přestat?
Autorka článku: Bára Klímová
Použité zdroje:
- smokefree.gov/quit-smoking/quitting-while-pregnant/how-quit-smoking-while-pregnant
- healthline.com/health/smoking/how-to-quit-smoking-while-pregnant
- cdc.gov/tobacco/campaign/tips/diseases/pregnancy.html
- zkušenosti autorky
![](/sites/default/files/tmp/carousel-227/images/shutterstock_2189278273.jpg%3Fitok=PWlNUc1i&c=e98aca149f46ae1f493e8c15cd3772f1 "Zavařování pod duchnou a "trocha plísně nevadí": Mýty, které vás mohou stát úrodu i zdraví")