Prý jsi sobec. Není na tom špetka pravdy?

Nejkrásnější, neomylná, nepostradatelná. Pokud si tak připadáš, jsi sobecká.
24. 01. 2018
|
Když nám někdo řekne, že jsme sobečtí, zřejmě se otočíme na podpatku a uraženě odkráčíme. Nebo se na dotyčného oboříme s otázkou, jak to myslí a z čeho tak usuzuje. Málokdy se ale zamyslíme nad tím, jestli se jako sobci fakt nechováme.

Klasického sobce si můžeme představit jako člověka, který je přesvědčen o svých schopnostech, ale až do míry, která jim rozhodně neodpovídá. Nepřipouští si vlastní omylnost a má pocit, že je výjimečný. Jistě, odmalička nám do hlavy rodiče vtloukají, že jsme všichni výjimeční a jedineční, ale sobci to pojmou tak nějak po svém.

Sobci čekají, že se svět bude točit kolem nich, že to budou dělat rodiče, kteří to mnohdy dělají, a že to bude dělat i partner. Pokud sobce neprokoukneš včas, budeš se později divit, jak se k tobě tenhle člověk chová. A nejsi náhodou sobec ty? Neřekl ti to už někdy někdo? Možná se tě pokusil urazit a tvrzení nezaložil na pravdě, snad proto, že jsi mu jednou jedinkrát nevyhověla. Ale nebyla na tom špetka pravdy?

Všichni jsme sobci. V jádru

Když dojde na lámání chleba, všichni jsme sobci. U někoho na to lámání chleba ale ani nemusí dojít. Někdo myslí zásadně jen na sebe, když se dostane opravdu do úzkých, do složité životní situace a má najednou pocit, že teď se musí ohlížet jen a jen na sebe, protože jinak nepřežije nebo si nezachová důstojnost. Sobec tohle cítí pořád. Každý den.

Sobectví si můžeme dovolit v případě, že nám jde o život nebo o zdraví. V běžném životě bychom měli vsázet spíš na asertivitu. Ta ovšem sobcům nic neříká.Sobci jsou přesvědčení o své neomylnosti.

Návod, jak být sobcem: nepoznáš se v něm?

Sobec především hledí na to, aby uspokojil svoje potřeby, nehledě na to, jak se cítí ostatní. Na začátku kamarádského, partnerského i obchodního vztahu to maskuje, ale dřív nebo později se projeví v celé své „kráse“. Sobci rádi stanovují pravidla, ale sami nedokážou respektovat pravidla, která chtějí nastolit jiní. Rovnováha pro ně neexistuje.

Sobci bývají pragmatici a manipulátoři, protože potřebují, aby jim šli všichni na ruku a je jim jedno, jak se dostanou ke svému cíli. Nezdráhají se použít nejrůznějších manipulačních metod, aby získali to, po čem touží. Chodí přes mrtvoly. Sobci taky neradi investují do vztahů – málo dávají, ale běda, když málo získávají. Dokážou partnera pořádně vysát.

Sobci se cítí dotčení a svou nevoli dávají okázale najevo i při sebemenší komplikaci – například když si partner dovolí navrhnout jiný plán na víkend. Jednou dvakrát to člověk skousne, ale pak to začíná být neúnosné. A samozřejmě může jít o mnohem vážnější věci než o trávení víkendu. Sobec má dojem, že by měl být autoritou, a to jedinou v širokém a dalekém okolí.

Sobci potřebují lidi jen k tomu, aby z nich měli prospěch.
Já, já, já. Já, sobec.

Sobci mívají často kamarády jen proto, že z nich mohou mít prospěch. Na druhou stranu se pro ně dokáží jen málokdy obětovat a v každém případě je to obtěžuje. Samozřejmostí je svalování viny na druhé a arogance vůči partnerům – třeba taková, že člověka v ničem nepodpoří a dokáže každou, i důležitou událost bagatelizovat.

Kde se to v lidech bere?

Sobectví vzniká obvykle už v útlém věku, a to hlavně u dětí, které mají nějaký problém samy se sebou. Často se tím snaží maskovat svou nedostatečnost nebo to, že nemají, co chtějí. Pak už jen stačí, aby je v tom rodiče i nevědomky podpořili a ze zdravého sebevědomí se stane sobectví. Soužití s takovým člověkem je oříšek a zvládnou ho jen silné povahy. Nebo lidé, kteří jsou natolik submisivní, že je jim jedno, jak se k nim dotyčný chová.

Poznala ses? Nebo máš se sobcem nějakou zkušenost? Poděl se o ni v diskuzi pod článkem!

Související články