Z deníku KoronaKočky – díl 1.: Prdění povoleno

Jaké to je, prodělat covid-19?
|
27. 12. 2020
|
Jak už to tak bývá, covid-19 nechodí po horách, ale po lidech. A to ve chvíli, kdy o něj člověk vůbec nestojí. O nemoc ale vlastně nestojíme tak nějak nikdy. Když tě ale sejme v tu nejméně vhodnou dobu, a ještě před Vánoci, je to fakt otrava.

Člověk míní a korona mění

Čtvrtek. Přesně týden do Vánoc. Protože byl celý letošní rok neuvěřitelně divný, rozlítaný a hektický, rozhodla jsem se nazdobit stromeček s předstihem. I přes všechno to „zakazuje a přikazuje se“ si chci letošní svátky vážně užít. Práci jsem si naplánovala tak, abych měla od pondělka volno. Ale znáš to, člověk míní…

…a covid mění. Jak se mě tenhle „čínský šmejd“ zmocnil, vlastně tak úplně nevím. Už nějaký ten pátek dělám na home office a mezi lidi chodím fakt jen v těch nejnutnějších případech. Hledat viníka je ale v tomhle případě zcela zbytečné a pravděpodobně bych se ho ani nedopátrala.

Seriál Z deníku KoronaKočky má už i 2. díl a 3. díl, tak na ně mrkni!

Když ztratíš chuť a čich #zminutynaminutu

To, že se mnou něco není v pořádku, jsem pozorovala už pár dní. Prvním příznakem byla šílená únava, kdy jsem byla schopná spát klidně i dvanáct hodin denně. Všechno jsem to ale přikládala stresu z práce a nadcházejících svátků. Nezvratným důkazem byla ale naprostá ztráta chuti a čichu, která přišla doslova #zminutynaminutu.

Zrovna jsem připravovala laksu – ostrou polévku s kokosovým mlékem a koriandrem, kterou jsme si doma hned po ochutnání zamilovali. I přes přesný postup se mi ji ale tentokrát nepodařilo dochutit. Vlastně mi přišla tak nějak úplně bez chuti a vůně. Nepomohla kari pasta ani rybí omáčka. Polévka byla prostě mdlá.

bigstock-winter-girl-wearing-a-medical-393413921.jpg

Covid-19 se projevuje třeba ztrátou čichu a chuti.
bigstockphoto.com
Necítíš, nemáš chuť v puse... Život je hned zase o něco bizarnější. Tak z toho vytěž maximum!

Na zdraví, cibule!

Když jsem čich testovala na pekelně drahé vonné svíčce, kterou jsem si speciálně pro tyhle Vánoce se sebezapřením (moje šetřivá povaha neuvěřitelně trpěla a srdce krvácelo, vážně!) koupila, bylo jasné, že netrpím nejhorší „mužskou nemocí – rýmičkou“, ale problém bude o něco komplikovanější.

Testy potvrdily moje obavy a já nastoupila do povinné desetidenní karantény, během které jsem zvesela mohla chroupat syrovou cibuli a se zavázanýma očima bych nepoznala, jestli jde o ni, nebo o jablko. Když ti, kteří covid-19 prodělali, mluví o tom, že by v puse nepoznali ani psí ho*no, věř jim! Vážně nevtipkují.

Je potřeba dojíst zásoby

Najednou mi vlastně přestaly vadit i výpary, které se k nám skrze stoupačky linuly od sousedů. Dřív jsem měla podezření, že několikrát za týden hodují na zkvašené rybě s omáčkou z romadúru, teď mi to bylo ale tak nějak jedno, protože jsem necítila vážně nic.

Začala jsem proto směrem ke své drahé polovičce vtipkovat o tom, že když ani jeden z nás necítíme, mohli bychom dojíst zbytky z mrazáku, což mi ale tak úplně neprošlo. Proto jsem se uraženě odšourala připravovat jídlo na další den.

Pár dnů si teď nemusím hrát na princeznu

Když jsem se v dobré víře (fakt, nekecám!) zeptala, na co by měl můj drahý vlastně chuť, odpovědí mi bylo nevěřícně zvednuté obočí a otázka, jestli to myslím vážně… 

K večeři tak byly fazole. A zítra mám v plánu zelňačku a kari z červené čočky. Protože na princeznu, která neprdí, ale vypouští obláčky třpytek, které zní jako jednorožčí smích a voní jako duha, si teď asi nějakou dobu hrát nemusím…

Prodělala jsi covid-19? Dej nám vědět v diskuzi pod článkem, jaký jsi měla průběh!

Autorkou deníčku KoronaKočky je jedna z našich čtenářek, která chtěla zůstat v anonymitě...

Související články