Každý den bolí něco jiného
Ke ztrátě čichu a chuti (vezmi jed na to, že s covidem budeš věčně myslet na vtip týkající se rozhovoru muší mámy a dcerky: „Mami, co bude k obědu?“ „Ho*no s kečupem!“ „Fuuuj, kečup!“) se přidal otravný suchý kašel a bolesti. Přijde mi, že každý den člověka bolí něco jiného. Jednou to jsou holeně, podruhé prsty na nohách. Ráno zase bedra, večer ramena a v noci páteř.
To, že mám krční a bederní páteř v háji, už nějaký ten pátek vím. Ale bolesti, kvůli kterým se teď pomalu ani nevyspím (ono to tělo vědělo, proč před propuknutím nemoci vyžadovalo klidně i 12hodinový nepřerušovaný spánek), jsou fakt brutální. Půl noci hledám polohu, ve které by mě toho bolelo co nejmíň. „Zatracená postel, zatracený covid,“ nadávám během bezesných nocí…
bigstock-happy-family-in-warm-clothing-393784136.jpg
Trénuju na olympiádu
Noci teď vážně stojí za prd. A během dne pro změnu podávám nadlidské výkony. Nebo si tak alespoň připadám. Ono doběhnout z kuchyně do obýváku k vyzvánějícímu telefonu je pro mě výkon hodný maratonského běžce. A stejně tak do telefonu taky funím a snažím se popadnout dech.
A takové zavazování tkaniček nebo snad zapínání kozaček, to je vůbec sranda! Příště se s touhle disciplínou vytasím na zimních olympijských hrách. Protože splavená a zničená jsem po ní stejně jako Sáblíková po boji o zlatou medaili.
Anticovid na denním (ne)pořádku
Snažím se pracovat a udržovat interiér v alespoň trochu obyvatelném stavu. Ze všech místností smrdí anticovid. Teda to si alespoň myslím, protože pořád nic necítím.
A namísto prosecca, které bychom si běžně koupili ke štědrovečerní večeři, nám donášková služba donesla papírovou přepravku Vincentek, o kterých moje drahá polovička prohlašuje, že „jestli ho nezabije covid, tak tenhle hnus určitě!“
Co ty a covid-19? Máš tohohle prevíta za sebou, nebo se mu zdárně vyhýbáš? Dej nám vědět v diskuzi pod článkem!
