
Z některých dávných zvyků jde fakt hlava kolem a naskakuje husí kůže. Přečti si, co se dříve dělávalo, a věř, že budeš ráda, když soused skončí během Velikonočního pondělí u koledy a žádosti o malované vajíčko nebo ještě panáka.
V hlavní roli krev
Začneme pěkně silným kafem. Bylo docela běžné, že se lidé sešli o Velikonocích na náměstí, obětovali jednu pannu, podřízli ji, pomazali se její krví a blaženě pak odkráčeli domů. Jiná varianta zase povolovala probodnout pannu kozím rohem. Rovněž bylo velmi dodržovaným zvykem velikonoční mazání krve na dveře od domu. Kdo to nesplnil a měl doma novorozeně, riskoval jeho život. Brrr!
Velikonoční grupáč? Dobře no...
Zatímco dneska si stěžujeme na zadek a stehna pokrytá modřinami, za starých časů si všichni stěžovali na všechno. Domníváme se totiž, že skupinový sex je poměrně náročná záležitost. A nejsme si jisté, jestli jen fyzicky.
Když už jsme u toho sexu, nemůžeme nevzpomenout bohyni Eostre nebo taky babylonskou Ishtar, což byla bohyně sexu, plodnosti, lásky a války. Název Velikonoc se od jména bohyně dodnes odvozuje (např. anglické Easter). Tak co to asi tak může znamenat…
Chyť si svoje vejce
I vajíčka ke svátkům jara patří. Odjakživa. Dříve po sobě vařená vejce lidé házeli v kostelech, tedy kněz ho po někom hodil, dotyčný ho vrhnul dál a dvanáctý trefený si ho mohl nechat a sníst. Jak krásné a velkorysé. Stav vejce si nechceme představovat. Není lepší dát vajíčko koledníkovi do košíku jako to děláme dneska?
Když nad tím tak přemýšlíme (a nemusíme přemýšlet dlouho), jsme rády za moderní Velikonoce. Jak je trávíš ty? Dej nám vědět v diskuzi pod článkem!