Žádné mezilidské vztahy nejsou jednoduchou disciplínou. Každé pouto vyžaduje oboustrannou spolupráci, ochotu pochopit, toleranci a řádnou dávku sebereflexe. A se vztahy mezi sourozenci to není jinak ani v nejmenším.
Jenže vysvětluj tohle třeba mrňatům, které si chvilku co chvilku jdou po krku a za minutu se zas zbožňují k zbláznění. U dětí se můžeš stavět třeba na hlavu, ale je to jako bys hrách na stěnu házela. Dobrou zprávou ale je, že jde o naprosto přirozený jev a spoustu toho můžeš ovlivnit ty jako rodič.
Srovnávání polykej
Lidi mají obecně tendenci všechno a všechny srovnávat. Ať se nám to líbí, nebo ne, u rodičů to pak platí dvojnásob. A vůbec nesrovnáme naše děti jen s cizími ratolestmi, ale i sourozence mezi sebou. Což je pak ale pochopitelně celkem velký průšvih, který od sebe sourozence ještě víc odšťouchává a hecuje.
Potíž se srovnáváním je hlavně v tom, že mezi sourozenci prohlubuješ žárlivost. A ta k ničemu dobrému nevede nikdy. Nejenže si jedno z dětí bude připadat ponížené, protože brácha umí něco, co já zatím nedokážu, a máma mi to ještě nasolí, ale dáváš najevo, že nebereš v potaz jedinečnost.
Každý jsme jedinečný a každý jsme originál. Tohle je nutné podporovat i v dětech a měli bychom je naučit, že byť jsme každý jiný a nemusíme spolu vždycky souhlasit, jedinečnost je zkrátka potřeba brát v potaz. Kolem a kolem, srovnáváme vlastně nesrovnatelné, když se na děti rozkřikneme s tím, aby se podívaly, jak sourozenec to či ono. Je to všechno, jen ne motivační.
Pozor na dělení času
Kdo má doma víc dětí, dobře to zná. Snažit se můžeš, jak chceš, ale někdy prostě nejde vyhovět dětem tak, jak by to podle měřítek správnosti bylo košer. Dost často ale taky zapomínáme na to, že děti skutečně nepotřebují super rodiče. Když budou přinejmenším dobří, fakt to stačí. Byť to zní sebevíc neambiciózně, je to přesně tak.
Nelam si tak hlavu s tím, jak být ještě perfektní mámou a jak se přetrhnout, abyste trávili co nejvíce společného času. Ano, ten je nesmírně důležitý, bezpochyby. Každý ale potřebujeme i svůj osobní prostor.
Děti v tom nejsou žádnou výjimkou. Dovol si tak být v pohodě s tím, že trávit čas s dětmi odděleně je úplně v pořádku. Když trávíš čas s jedním a pak s druhým, rivalita se nenásilným způsobem tlumí a odpadá šponování žárlivosti. Čas by ses ale měla samozřejmě snažit dělit spravedlivě, o tom žádná.
shutterstock_1613073382.jpg
Podporuj samostatnost
Pokud se pokoj promění v bitevní pole a děti se už nebudou šermovat jen jako, přičemž zároveň jeden bude okusovat nohu druhému a druhý bude kružítkem vypichovat oko prvnímu, je to bez diskuze moc. Vleť na ně a bez váhání zakroč. Jinak se ale pokus nesoudcovat zbytečně příliš.
Když nebudeš ve sporech sourozenců hrát roli rozhodčího, plíživě je naučíš samostatnosti. Děti pomaloučku, polehoučku a zase přirozeným způsobem přijdou na to, že si musí umět poradit i samy, když jde o vztahy. A to je obrovsky cenný vklad, který se jim bude hodit celý život. Mimoděk je vlastně učíš vycházet s lidmi a podporuješ i jejich vlastní sebedůvěru.
Kočičí tipy navíc
Důležité věci vždycky vyžadují čas a trpělivost. Chvílemi to drhne, skřípe, pak to zase jde jako po másle. To všechno je v životě normální a procházíme tím v různých souvislostech všichni. Závěrem ti proto přidáme ještě pár kočičích tipů, jak vztah mezi sourozenci posilovat a budovat za pochodu pěkně tak, aby to bylo ku prospěchu všech:
- Snaž se o spravedlnost.
- Respektuj soukromí obou sourozenců stejně.
- Pozor na přetěžování staršího sourozence.
- Pozor na vyšlapávání cestičky u mladšího sourozence.
- Neznevýhodňuj ani jedno z dětí. Když výhody, tak pro všechny.
- Netrestej za spory, které sourozenci mezi sebou mají.
- Když to není nutné, nevměšuj se mezi ně.
- Motivuj je ke korektnímu vztahu.
- Lásku jednoho k druhému nevynucuj.
- Šlápni do trpělivosti a nechtěj po sourozencích zázraky na počkání.
- Dětem naslouchej, nevytvářej si domněnku o tom nebo tom předem.
- Občas nad jejich vztahem mávni rukou a nezveličuj. I to je potřeba.
- Neupřednostňuj.
- Nepitvej s jedním nahlas prohřešky druhého. Děti tím shazuješ.
A co tvoje ratolesti? Jak se k sobě chovají?
Autorka článku: Bára Klímová
