Když si představíme hranice, hrůzou se ošije i nejeden dospělý. Zaměňujeme je dost často s něčím negativním. Přitom opak je pravdou. Chápání hranic a ochota je respektovat člověka kultivuje a dělá ho lepším. U dětí je to stejné. Zdravě a citlivě nastavené hranice nejsou rozmarem upjatých rodičů bez fantazie, ale perfektní cestou ke spokojenému dítěti.
Mami, že ty blafuješ?
Děti do nás vidí jako do hubené kozy. Tahle mrňata mají fofrem jasno v tom, jestli si je rodič sám sebou jistý, nebo jestli jen tak na oko zkouší nadhodit, že se na tom lustru fakt jako houpat nesmí. Hranice, které děti bez debat potřebují, tak začínají a končí tam, kde je dokážeme my dospělí ustát. Všechno jde ruku v ruce s naší vlastní intuicí a sebedůvěrou.
S hranicemi jsem v pohodě
S nastavenými hranicemi musíme být sami v souladu. Není tak náhodou, že hranice jsou spíš problémem rodičů. Vtip je totiž v tom, že děti reagují na myšlenku. Netuším, jestli na to mají nějaké speciální vnitřní čtecí zařízení nebo co, ale je to tak. Problém s mantinely pak vzniká raz dva. Dítě prokoukne, že nastavujeme něco, s čím sami nejsme oukej.
Když tak například cítíš, že tablet k usínání dítěte nepatří, ven s tím. Jasně, přehledně a úměrně věku. Samozřejmě že budou protesty a dítě bude pokoušet tvoje rozhodnutí nahlodat. To je v pořádku a ke zdravému vývoji to patří. Děti přirozeně zkouší, kam až můžou. Záleží pak jen na tom, kam až rodiče dovolí. Nikdy tak není na škodu připomenout, že ano, mám tě ráda, ale neustoupím.
Pozor na extrémy
Děti potřebují lásku, péči, pochopení, hranice a pozornost. Obzvlášť pozor si ale musíme dávat na extrémy. Pokud budeme jen vysvětlovat a ustupovat do zcvoknutí, nemůžeme se pak divit, že doma velí malý generál. Dřív nebo později nás to psychicky absolutně vyčerpá. Příliš volná výchova, kde neexistuje autorita a nepěstuje se respekt nikoho k nikomu, není to pravé ořechové.
Druhým extrémem je přehnaně přísná výchova. Prostředí, ve kterém jsou mantinely nezdravě blízko u sebe a dítě má strach se jen křivě podívat, není pohodovým prostorem. Taková přísnost se na psychice dítěte ošklivě odrazí. Poslouchání na slovo a tísnivý strach? To nemá se zdravými hranicemi nic společného.
bigstock-father-having-conversation-wit-414195062.jpg
Jak hranice zdravě nastavit
Je dobré si uvědomit, že dítě hranice potřebuje úplně stejně jako například lásku, péči, zájem, spánek nebo jídlo. Není důvod se jich bát. Jde o normální potřebu dítěte a je to úžasně bezpečný prostor, ve kterém se dítě může pohybovat. Prostředí posilující jeho důvěru ve vlastní schopnosti. To všechno dítě rozvíjí, prohlubuje v jistotě a učí zodpovědnosti. Dítě, které má jasně stanovené hranice, ví, že se může o svoje rodiče kdykoliv opřít a nebývá v budoucnu ztracené.
Otázkou ale pořád zůstává, jak vlastně ty hranice zdravě nastavit. Odpověď na ni nenajdeš tady. Pravděpodobně ji nenajdeš ani v těch nejmoudřejších knížkách. Najdeš ji jedině v sobě a u svého dítěte. Jak to může vypadat v praxi?
- Když už na to má dítě věk, sedněte si spolu a mluvte. Otevřeně řekni, jaký je tvůj postoj, co ti vadí, a hledejte společně řešení.
- Pracujte společně na pravidlech.
- Plácněte si na to, že to a ono platí.
- Pochval dítě za to, že samo vymyslelo nějaké řešení.
- Pochval dítě i za to, že bylo ochotné to s tebou takhle v klidu probrat.
- Do prostoru mantinelů se snaž nevstupovat.
- Pozor na řeč těla a tón hlasu.
- A pozor na důslednost. Co se společně nastavilo, to platí a to je nutné dodržovat.
A jakou výchovu jedete doma vy? Nastavili jste hranice, nebo tomu dáváte čas?
Autorka článku: Bára Klímová
