Toxické rodičovství. Když se o dítě staráš příliš až špatně

Toxické rodičovství se pozná podle spousty znaků.
|
27. 08. 2019
|
Pojďme si vysvětlit a rozebrat pojem, který se v poslední době internetem (a nejen jím) šíří bleskovou rychlostí. O tom, že je rodičovství fuška minimálně na 18 let, kdy se o sebe dítko začne pořádně starat samo, nemůže být sporu.

Tuhle fušku si ale většina rodičů vybere dobrovolně, a když se do rodičovství pouští, měla by mít jasno v tom, jak budou směřovat výchovu. Chtějí být rodiči, kteří své dítě obletují a dají mu první poslední, nebo ho naopak povedou k samostatnosti a k tomu, že nic na světě nedostane zadarmo? V honbě za dokonalostí se nakonec nevědomky přikloní k toxickému rodičovství.

Co je toxické rodičovství?

Toxické rodičovství si můžeme volně vyložit jako stav, kdy se rodiče starají o dítě až příliš. Je to takový druhý extrém nulové nebo jen základní péče. A stejně jako všechny extrémy, i tenhle je špatný. Co dělá toxický rodič?

  • Stará se o dítě až moc. Umetá mu cestičku, zbavuje ho povinností (je to přece dítě!), dopřeje mu, na co si ukáže. Takové dítě pak narazí, až po něm někdo bude chtít práci a odpovědnost.
  • Jeho dítě je vždycky nevinné (v jeho očích) a nikdy za nic nemůže. Tahle bezmezná důvěra se jednou vyplatit nemusí.
  • Snaží se, aby bylo dítě co nejlepší. Možná dokonalé. Plní si skrze něj sny, kterých nebyl schopen sám dosáhnout, tlačí ho z jednoho kroužku na druhý, žádná škola pro něj není dost dobrá, až přece jen nějakou najdou. Pak nezbývá než litovat učitelů, kteří u toho budou.
  • Učí dítě, že musí být premiant. A to i za cenu, že vlastně ztratí dětství, protože ho prosedí nad učebnicemi. Z nadměrného tlaku na dokonalost a úspěchy ve škole i mimo ni ale můžou dítěti pěkně zavařit a později se projevit úzkostmi. V případě, že dítě není perfektní, se hroutí a vztek si vybíjejí právě na dítěti.
  • Snaží se dítě před vším ochránit. Nepouští ho samotné nebo s kamarády ven, do školy a ze školy ho vozí autem (aby se neunavilo, platí i o zájmových kroužcích), aby se mu někde něco nestalo. Každý rodič se o své dítě bojí, ale co je moc, to je příliš.
  • Učí dítě, že se má chovat racionálně a nedávat najevo emoce. Potlačování emocí je ohrožení duševního zdraví i u dospělého člověka, který obvykle ví, co se sebou, natož pak u dítěte, které si na emoce ještě třeba nezvyklo a potřebuje je vypustit ven.
  • Snaží se vydobýt si lásku dárky a penězi. Schovávat svoje rodičovské chyby za tučné kapesné bereme jako největší tragédii, které se rodiče můžou dopustit.
  • Nechápe, že i dítě potřebuje mít své soukromí. Minimálně od etapy dospívání se sluší zaklepat na dveře pokoje nebo koupelny.
  • Trestá dítě tichem. Za jakýkoli neúspěch je lepší s dítětem mluvit, a to klidně se zvýšeným hlasem. Je to podle odborníků vhodnější než ho trestat tichem.

bigstock-sad-child-with-family-problem-291533281.jpg

Toxické rodičovství je pro dítě zkázou.
Jakmile už nemůže toxický rodič umetat cestičku, dítě, byť třeba už dospělé, začne mít velký problém.

Všeho s mírou. A klidně i s chybami

Spousta z nás se nakonec obrátí k tomu, že bude dítě vychovávat podobným způsobem, jako to praktikovali naši rodiče na nás, případně to budou dělat úplně jinak, ale to jen v extrémních případech. Dítěti ale vždycky víc prospěje emocionální zázemí a pochopení než dárky a kapesné šplhající se do tisícovek měsíčně, vždycky bude radši samo sebou i za cenu, že nebude nosit samé jedničky. A v dospělosti za to svým rodičům poděkuje.

Máš kolem sebe toxické rodiče, kteří to svým potomkům nejspíš do budoucna pěkně zavaří? Dej nám vědět do diskuze pod článkem.

Související články