Hyperindividualismus je pojem, který v diskusích o tom, co se to jen děje se společností, zaznívá stále častěji. Je to stav, kdy se osobní svoboda, nezávislost a sebevyjádření stávají hodnotami téměř posvátnými. To ale i za cenu vztahů, solidarity, ohleduplnosti nebo zodpovědnosti vůči ostatním.
V určité míře je individualita zdravá a žádoucí, ale pokud se stane středobodem všeho, začíná být problémem, který člověka duševně poměrně výrazně ovlivní a pokroutí. Fanoušci tohohle trendu se postupně uzavírají do svých bublin, těžko navazují hlubší vztahy, cítí se osaměle a tlak na výkon a originalitu sílí.
Hyperindividualismus je tak možná v adekvátních hranicích fajn a spoustě z nás by prospělo, kdybychom se ho drobně naučili aplikovat i ve svých životech, ale jakmile se utrhne zdravá brzda, je zle.
Hyperindividualismus v hyperdetailu
Hyperindividualismus označuje stav, kdy jedinec sám sebe klade na první místo do takové míry, že se v něm absolutně rozklíží smysl pro celek. Nejde ale o typické jájinkovství. To je spíš jen protivné než vyloženě škodlivé. Tohle je životní styl, který dává svému já absolutní přednost před my.
Lidi s důrazem na hyperindividualismus žijí jen pro sebe, pro svůj růst, prospěchářsky, pro vlastní pohodlí, úspěch a svobodu. Společenské vazby, odpovědnost vůči ostatním nebo pocit sounáležitosti jdou často nejdřív jen stranou, ale postupně vymizí úplně. V praxi to později není těžké jen pro člověka samotného, ale i pro společnost celkově.
Takové přesvědčení totiž může znamenat neochotu dělat kompromisy, odmítání závazků, oslabení mezilidských vztahů a rostoucí míru osamělosti, která frustruje a může se přenášet na ostatní.
Hyperindividualismus se často skrývá za trendy slogany jako žij podle sebe, nenech se omezovat nebo dělej jen to, co chceš. Problém ale může nastat ve chvíli, kdy tyhle ideály nejsou vyvážené schopností navazovat hluboké a trvalé vztahy, žít v komunitě a vnímat potřeby druhých.
Někdy se za tím může skrývat i obrana, protože člověk může mít ze zranitelnosti, blízkosti nebo závislosti strach. Jedinec si tak pomalu vytvoří svět, ve kterém je jen on, jeho potřeby a jeho pravdy. Navenek takový postoj může působit i charismaticky a jako projev síly, ale uvnitř často chybí propojení a pochopení. A to jak s ostatními, tak se sebou sama.
O novinku nejde
Kořeny hyperindividualismu nejsou 14 dní starým fenoménem na TikToku. Jeho kořeny sahají hluboko do historie. Už od osvícenství se v Evropě hodnota jednotlivce zdůrazňovala a svoboda myšlení si cestu razila taky.
V moderní době k tomu pak pochopitelně přibyly i nové vlivy jako technologický pokrok, konzumní společnost, neoliberalismus a kultura osobního úspěchu. Sociální sítě i marketing jsou toho aktuálně zářným příkladem. Denně se nás přece snaží přesvědčit o tom, že jsme výjimeční a můžeme mít všechno.
Možná nás nepřesvědčují přímo, ale lidi mají přirozeně tendenci se srovnávat. Takže když si na sítích většina buduje svůj veřejný obraz, který má být originální, nezávislý a neotřelý, jak něco takového asi může dopadnout? Soukromý prostor se stal výkladní skříní a tlak na to, abychom byly jedineční, sví, silní a nezávislí se jednou může vymknout kontrole. Pokud se tak stane, dřívější hodnoty, jako je sounáležitost, trpělivost nebo schopnost vydržet ve vztahu i v těžkých chvílích, zřejmě nakonec vytlačí.
shutterstock_2529788681.jpg
Další faktory hyperindividualismu
Svádět všechno na sociální sítě by ale bylo pošetilé a nefér. Ty jsou jen pouhým nástrojem, který buď využíváme prospěšně, nebo ne. To je už na každém z nás.
Dalším podhoubím pro tenhle „já já směr“ je ale bezesporu třeba taková ekonomická nejistota. Stejně tak globalizace. Svět se zdá být nejistý, a tak se lidi uchylují k individualismu jako ke způsobu přežití. Mít všechno pod kontrolou, spoléhat se jen na sebe a pomoc nečekat.
To se některým může zdát jako ideální řešení, protože spousta se toho kolem výkonu a soběstačnosti skutečně točí. A i když to v krátkodobém horizontu může fungovat, z dlouhodobého hlediska něco takového jistojistě vyčerpává.
Pociťujeme totiž nutnost být stále něco víc, ale zároveň ztrácíme schopnost být součástí něčeho většího, než jsme my sami. Nic nás neukotvuje. Důvěra v druhé slábne a schopnost žít pospolu pohasíná.
Dopady na společnost
Je důležité si uvědomit, že hyperindividualismus není ani v nejmenším totéž, jako když někdo nemá partnera. A je úplně jedno, z jakých důvodů tomu tak je. Na tenhle směr je potřeba podívat se v co nejširším možném kontextu, protože jde o vztahy celkově, což je to, co jednotlivce vyčerpává. Pokud si absolutně se vším musí poradit sám, nemá kde načerpat síly.
Na společenské úrovni se hyperindividualismus projevuje oslabením solidarity. Lidi míň pomáhají, míň se zajímají o druhé, narůstá podezíravost, nedůvěra, zahořklost, cynismus i apatie. Politika se například mění ve službu jednotlivcům, než aby se v ní řešil celek.
Míň se mluví o odpovědnosti a víc o právech. Stejně tak krize. Ať už klimatická, ekonomická, nebo zdravotní, všechny ukazují, že pokud každý hodlá hledět jen na sebe, systém se rozpadne. Komunity se drolí, sousedské vztahy mizí, mezilidská tolerance klesá. Vzniká kultura á la každý sám za sebe, ve které aby oporu jeden pohledal.
A přitom právě propojení, spolupráce a důvěra jsou tím, co společnosti zajišťuje pevnost a lidem smysl. Nemusí jít přímo o smysl bytí, ale o nějaký vlastní smysl určitě.
Jak to vidím já?
Individualita je důležitá, naprosto. Ale není to v žádném případě totéž co sobectví. Zdravé já totiž vždycky bude základem pro funkční a dobré my. Otázkou ale je, kde leží hranice mezi svobodou a dobrovolnou izolací, ve které vystavíme svatyni sobě samým a svorně se v ní o samotě budeme velebit.
Zkusme se proto někdy sami sebe zeptat, jestli nejsme až příliš zaměření jen na svůj svět. Ne proto, že by to bylo primárně špatně, ale proto, že nám takhle může utéct i něco velmi cenného.
A jak tenhle staronový životní směr působí na tebe?
Autorka článku: Bára Klímová
Použité zdroje:
- oxford-review.com/the-oxford-review-dei-diversity-equity-and-inclusion-dictionary/hyperindividualism-definition-and-explanation
- city-journal.org/article/the-problem-of-hyper-individualism
- habitbuilds.substack.com/p/rampant-hyper-individualism-in-america
- avktarget.com/articles/psihologiya-i-otnosheniya/raznica-mezhdu-egoizmom-i-egocentrizmom.html
- manhattan.institute/article/hyper-individualism-and-radical-diversity-are-leaving-americans-very-lonely
