Láska je láska: registrované partnerství u nás i ve světě

Registrované partnerství není totéž co manželství.
|
24. 10. 2018
|
Registrované partnerství se u nás od 90. let 20. užívá jako ustálený termín pro úředně uzavřený svazku dvou spolu žijících osob stejného pohlaví. U nás se můžou lidé takhle registrovat od roku 2006.

Toto právo má kromě České republiky taky dalších 25 zemí, z toho 16 jich je v Evropě. Většina těchto států kromě České republiky umožňuje i adopci dětí homosexuálními páry. Posledním státem, který registrované partnerství schválil, byla Austrálie. K tomu došlo letos v lednu.

Jak jsou na tom v zahraničí?

Česko samozřejmě není první, které lesbičkám a gayům nějak usnadnilo život. Mnohem dřív začali situaci těchto osob řešit v zahraničí.

Pokrokové Dánsko

V dalších zemích mohou homosexuálové uzavírat sňatky, ale jen v některých částech, například v určitých státech Mexika. Jiné země pak umožňují registrované partnerství osob stejného pohlaví. Vůbec první zemí, která registrované partnerství oficiálně uznala, bylo Dánsko v roce 1989. Sňatky homosexuálních párů umožnilo v roce 2001 jako první Nizozemí.

Sňatky i pro homosexuály

Od té doby uzákonily homosexuální sňatky další evropské země, mezi které patří Belgie, Španělsko, Norsko, Švédsko, Portugalsko, Island, Dánsko, Francie, Británie (s výjimkou Severního Irska, které umožňuje registrované partnerství), Lucembursko, Irsko, Finsko, Německo a Malta. V Rakousku budou moct homosexuální páry uzavírat sňatky od roku 2019.

Jihoafrická republika jako průkopník

Co se týče mimoevropských zemí, sňatky osob stejného pohlaví povolila Argentina, Brazílie, Bolívie, Kanada, Nový Zéland, Uruguay, USA a nově i zmíněná Austrálie. Zajímavostí a naprostou raritou zůstává, že homosexuální sňatky jako první a dosud jediná země Afriky povolila Jihoafrická republika. V ostatních zhruba 34 zemích existují zákony, které homosexualitu zakazují, či dokonce trestají. U nás se zatím vedou diskuze, a ty, jak známo, mohou trvat déle, než by bylo potřeba.

bigstock-holding-hands-3497039.jpg

Manželství stále ještě znamená větší sepětí.
Díky registrovanému partnerství může každý z páru například získat informace o zdravotním stavu toho druhého, když je to potřeba.

Situace v USA

Jaká je situace ve Spojených státech? Tady rozhodl o právu uzavírat sňatky mezi homosexuály a lesbičkami Nejvyšší soud v červnu 2015. Do té doby sňatky osob stejného pohlaví umožňovalo 36 amerických států. Po verdiktu nejvyšší soudní instance muselo od jejich zákazů upustit i zbylých 14 států na jihu a jihozápadě USA, poslední z nich tak učinil v roce 2016. Rozhodnutí se ale pochopitelně netýká původních indiánských rezervací.

Asie si může podat „ruce“ s Afrikou

Co se týče Asie, tady je situace velmi podobná jako v Africe. Sňatky zde osoby stejného pohlaví ještě donedávna uzavírat nesměly. Zlom nastal rozsudkem ústavního soudu na Tchaj-wanu, který manželství osob stejného pohlaví posvětil.

Co registrované partnerství obnáší a co se řeší u nás

Není to jen potřeba sounáležitosti dvou osob stejného pohlaví, které se chtějí stát před zákonem tím, čím se může stát muž a žena. Je to i o právech a povinnostech, které jsou v registrovaném partnerství u nás stejné jako v manželství. Jde například o dědictví nebo o vyživovací povinnost, o možnost jednat za druhého nebo možnost zjistit zdravotní stav drahé polovičky od lékaře v případě nutnosti.

Kupodivu ale nevzniká žádné společné jmění, jak tomu u manželství bývá. Stejně tak každý z páru zodpovídá sám za své dluhy a s vdovským a vdoveckým důchodem nemůže počítat ani jeden. Uzavřením registrovaného partnerství taky nepřijde lesbička nebo gay k novým příbuzným, jako jsou švagři nebo švagrové.

Palčivá je teď u nás hlavně otázka adopce dětí, která stále není možná pro homosexuální pár, pouze pro homosexuálního jedince. Oba si ale mohou osvojit dítě toho druhého nebo dítě úplně cizí.

bigstock-gay-pride-parade-spectator-hol-193795138.jpg

Symbolem pro rovná práva gayů, leseb a dalších osob je duhová vlajka.
Na podporu práv homosexuálů se ve spoustě zemí pořádají pravidelné akce.

Jak vypadá uzavření a zrušení registrovaného partnerství?

Rozdíl od klasické svatby je například v tom, že k registrovanému partnerství pár nepotřebuje dva svědky a úkon spočívá na matrikářce, ne na starostovi, místostarostovi nebo dalších osobách včetně těch církevních, které můžou sňatky „posvětit před zákonem“.

Po uzavření registrovaného partnerství taky třeba není automatické nosit společné příjmení, o to se dodatečně žádá na matrice. Na samotný „obřad“ nebo třeba veselku, respektive na tenhle velký den, nedostane ani jeden z párů automaticky dva dny volna, jak je tomu u svatby. A provést se to taky nedá kdekoli – jen na 14 úřadech v Česku. Od roku 2006 do roku 2016 to udělalo 2322 dvojic.

Samozřejmostí je to, že oba z páru musí být plnoletí a nemít nevyřešené svazky z minulosti.

A samozřejmě se každý z páru může rozhodnout z partnerství vystoupit. Takový krok řeší, stejně jako u manželství, soud.

Jaký je tvůj názor na registrované partnerství a sňatky homosexuálů? Dej nám vědět do diskuze pod článkem.

Související články