Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám ho do redakce zaslala e-mailem. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna – pozn. redakce.
Mladí konečně zapustí kořeny!
„Radim žije s Markétou už od svých dvaceti let. Hned po škole si našel dobře placenou práci, získal obecní byt a časem si našetřili na vlastní dům. Společně s manželem jsme proto očekávali, že mladí se stěhují kvůli tomu, že chtějí zapustit kořeny a založit rodinu. Přece jenom letos už jim oběma bude pětatřicet, a na vlastní potomky tak mají nejvyšší čas,“ začíná svoje vyprávění Iva.
„Měsíce ubíhaly a zvěsti o tom, že naše mladé navštíví čáp, byly stále v nedohlednu. Nevydržela jsem to a jednou si oba pozvala na odpolední kafe a zákusek. Přece už jenom jsem nebyla nejmladší a vysněnému vnoučeti, které by bylo pokračovatelem našeho rodu, jsem se chtěla ještě naplno věnovat.
Žádné děti = žádná vnoučata?
Proto jsem se syna a snachy na rovinu zeptala, kdy děti plánují. Odpověď mě mírně řečeno zarazila. Radim mi oznámil, že rodinu nechtějí a mít nebudou. V první chvíli jsem si říkala, že asi špatně slyším, snacha ale jeho slova potvrdila. Prý mají obavy dítě do tohohle světa přivést.
‚Co je to za výmluvy?‘ pomyslela jsem si. Děti se přece vždycky rodily i během války a těsně po ní. Rozhodně jsme společně s manželem nevyrůstali se zlatou lžičkou v puse a neměli na růžích ustláno, ale přežili jsme a vyrostli do zodpovědných jedinců, kteří svoje moudro předali další generaci. Jak teď přijdeme k tomu, že se z ní stala suchá větev?
Pomatená snacha
Cloumal se mnou vztek a o slovech obou jsem přemýšlela ještě hodně dlouho do noci. Nakonec jsem ale příčinu téhle tragédie přece jen odhalila. Rozhodnutí nemít potomky rozhodně nevzešlo ze synovy hlavy, nýbrž se zrodilo v pomatené hlavě mojí snachy. Radim byl totiž vždycky rodinně založený a společnost mladších bratranců a sestřenic mu rozhodně nevadila.
Obávám se, že snacha svoje rozhodnutí nezmění. Pokud se moje obavy naplní, nikdy jí to neodpustím! Nedala totiž mému synovi dítě a nám vytouženého vnuka. Násilně a sobecky tak rozhodla o tom, že naše rodina kvůli ní zanikne a geny nebude mít kdo předávat. Kdybych tehdy věděla, co vím dnes, udělala bych maximum pro to, aby se Radim s Markétou neoženil,“ uzavírá svoje vyprávění Iva.
Co říkáš na Ivino chování? Máš za to, že rodiče můžou dětem mluvit do toho, jestli budou mít potomky?
