Syndrom vyhoření a všechno kolem něj: nehrozí ti náhodou?

Syndrom vyhoření není nemoc, ale duševní stav.
|
05. 03. 2018
|
Děláš, co je ve tvých silách, abys se svou prací byla spokojená a aby byli spokojení tví nadřízení. Ti si toho buď neváží, nebo si tě na druhou stranu nemůžou vynachválit, a tak ti důležité úkoly vždy nechávají. Je na čase se zastavit.

Dlouhodobé pracovní nasazení ve vysokém tempu bez dostatku odpočinku může totiž zapříčinit to, že i když svou práci třeba miluješ, začneš ji dělat nerada a na výsledcích to bude znát. Stihne tě totiž syndrom vyhoření, který už teď trápí – a to se podrž – každého třetího Čecha!

Strašák, který hrozí nejen všem hlavou pracujícím

Syndrom vyhoření není nemoc. Definujeme ho spíš jako psychický stav. Svůj název získal v roce 1974 od amerického psychoanalytika H. J. Freudenbergera, který ho rovněž jako první člověk popsal. To ale neznamená, že by se syndrom vyhoření neobjevoval mezi lidmi už dříve.

Syndrom vyhoření si často spojujeme s manažery, právníky a vůbec vysoce postavenými osobami. Často ale postihuje i další profese, především zdravotníky, pracovníky ve školství a sociální oblasti. Každodenní kontakt s lidmi může být časem frustrující, a pokud se nedostavují výsledky, jaké bychom si přáli, zadělává nám život na malér.

Stavy, které se se syndromem vyhoření spojují, nejdřív postihují jenom pracovní sféru – nechce se ti do práce, nechce se ti potkávat lidi, které potkáváš, odpočítáváš ne hodiny, ale minuty, abys už mohla jít domů. Nakonec se ale tyhle stavy můžou prohloubit a zasáhnout i oblast tvého soukromého života. Rozvinout se mohou až v deprese nebo chronickou únavu.

bigstock-in-the-office-with-burnout-183011629_0.jpg

Syndrom vyhoření v konečné fázi je třeba řešit s psychologem nebo psychiatrem.
Máš svou práci ráda? Ani tak ale nezanedbávej odpočinek, přátele a své koníčky.

Naprosté vyčerpání nebo vyhasnutí nepřichází najednou, odborníci popisují hned 5 fází:

  • Fáze nadšení: Tady je ještě všechno v pořádku. Elán a energie, s jakou se vrháš do nových úkolů a výzev, jsou obdivuhodné. Tvoje práce tě tak uspokojuje a naplňuje, že vynecháváš odpočinek a koníčky.
  • Fáze stagnace: To ale netrvá věčně. Pomalu tě opouští nadšení a ty si začínáš uvědomovat, že není všechno tak růžové, jak jsi to viděla. Pokud jsi v téhle fázi, urychleně popřemýšlej o nějakém starším nebo novém koníčku. Vrať se do posilky, choď zase pořádně běhat, přečti si dobrou knížku nebo si zahraj na hudební nástroj, na který se ti v koutě už práší. Tady máš totiž ještě pořád šanci na záchranu.
  • Fáze frustrace: Pokud se ve fázi stagnace nezachráníš, čeká tě fáze frustrace. Pro ni jsou typické pochyby o smyslu vlastní práce. Příčina může být ve špatném šéfovi, nevhodném klientovi nebo jejich přehnaných požadavcích a věčné nespokojenosti. Nebo v dalších aspektech práce. K práci, kterou jsi zbožňovala, začínáš cítit odpor.
  • Fáze apatie: Jenže i přes tu nechuť si uvědomuješ, že něco dělat musíš, protože účty se samy nezaplatí. Práci už vykonáváš automaticky, s minimálním nasazením, jen proto, aby ti přišla výplata.
  • Fáze vyhoření: Pak už přichází „velké finále“. Pro vyhoření jsou specifické nejen psychické, ale i fyzické příznaky.

Jak se syndrom vyhoření projevuje na duši i na těle?

Pro syndrom vyhoření jsou typické psychické příznaky, jako nechuť k práci, ztráta původního nadšení, pocit nedoceněnosti, agresivita, neschopnost soustředění, zapomínání, pocit smutku a beznaděje, v horších případech chronická únava nebo deprese. Tenhle stav se ale může projevit i tělesné schránce – objevují se poruchy spánku, nechuť k jídlu, vyšší krevní tlak nebo oslabená imunita.

bigstock-204659980.jpg

Alkohol při syndromu vyhoření rozhodně neprospívá.
Pocit smutku a beznaděje můžeš mít chuť utápět v alkoholu. To je ale cesta do pekel.

Prevence a léčba syndromu vyhoření: nezanedbávej přátele a koníčky!

Mnohem lepší než se trápit a léčit syndrom vyhoření je předcházet mu. Ani při nadšení, které při práci cítíš, nezanedbávej své přátele a koníčky. Choď se bavit, dodržuj víkendy nebo alespoň jeden volný den v týdnu. Zajdi do kina, na drink, na celodenní výlet. Jeden nebo dva dny na svou práci naprosto zapomeň. A samozřejmě si dopřej pravidelný a kvalitní spánek.

Když už je na prevenci pozdě, přichází na řadu léčba. Pokud se dostaneš až do konečné fáze, je nejúčinnější svěřit se péče psychologa nebo psychiatra. Rozebrání situace s psychologem je údajně nejefektivnější. Pomoct ti může i zaměstnavatel, třeba tím, že z tebe na čas sejme některé povinnosti nebo ti nabídne jinou pozici, abys změnila prostředí a přemýšlela nad něčím jiným než doposud.

Potkala ses se syndromem vyhoření nebo postihl někoho z tvých blízkých? Napiš nám do diskuze, jak z toho ven!

Související články