Obsedantně-kompulzivní porucha. Život s ní je peklo

Obsedantně-kompulzivní porucha postihuje až 3 % populace.
16. 11. 2017
|
Obsedantně-kompulzivní porucha patří k poruchám chování, které mohou postiženému pořádně znepříjemňovat život, i když není nebezpečná do té míry, do které je nebezpečná třeba deprese. V čem porucha spočívá a jak ji poznat?

Obsedantně-kompulzivní porucha, jak už její název napovídá, se skládá ze dvou „částí“ – obsese a kompulze.

Obsese představuje neodbytné a vtíravé myšlenky, které nelze jen tak zaplašit a které člověka připravují o vnitřní pohodu. U většiny nemocných jsou zaznamenány impulsy, které tyto myšlenky spouští – například jde často o podání ruky, pohled na jiného člověka, zamykání dveří nebo podobně znepokojující situace. Spouštěčem může i vlastní pocit nebo vzpomínka. Obsese se projevuje absurdními, rouhavými, nemravnými nebo jinak nepřípustnými myšlenkami, které by v naplnění ohrozily samotného člověka nebo jeho okolí, kdyby myšlenky převedl v činy (postižený mívá myšlenky na vraždu nebo ublížení na zdraví, přitom by k tomu však nikdy nepřikročil).

Jakmile po impulsu přijde obsese, následuje u této poruchy i kompulze, tedy reakce na vtíravé myšlenky, konání, které považuje zcela zdravý člověk za nenormální, například okamžité umytí rukou nebo zkontrolování dveří, zda jsou skutečně zamčené, a to hned třikrát, protože jednou to nestačí, dvojka není pěkné číslo, ale do třetice všeho dobrého už by to stačit mohlo.

Toto konání má být jakousi protiváhou ke zmíněným myšlenkám. Například při podání ruky s cizí osobou se hned běžíme umýt, po opuštění bytu a zamčení dveří se k nim třikrát vrátíme, abychom se ujistili, že jsme opravdu zamkli. Nebo máme pocit (myšlenku), že když okamžitě něco neuděláme, stane se neštěstí – přitom chování, které člověku uleví, nemá absolutně žádnou spojitost s tím, že by se mohlo něco nepříjemného stát.

Mytí rukou je nejčastějším kompulzivním chováním.
Jednou z nejčastějších obsedantních myšlenek je ta na špínu - při podání ruky, při použití toalety nebo jízdy v MHD.

Setkáváme se i s tím, že je někdo „alergický“ na konkrétní číslice nebo písmena. Potom si nikdy nedá například čtyři knedlíky, vyhýbá se psaní této číslice, nečte stránku očíslovanou čtyřkou a podobně.

Součástí chování jsou rituály

Představ si, že si vzpomeneš na to, že tvoje kolegyně jede dnes autem na služební cestu. A ty máš pocit, že když okamžitě třikrát nezaťukáš na desku stolu nebo si neuděláš ve vzduchu rukou křížek, něco se jí stane – bude mít nehodu. Obojí spolu přitom nijak nesouvisí. Dalším příkladem může být mytí rukou, třeba pětkrát promnutí rukou bez mýdla a pětkrát s ním, načež opět přijde pětkrát promnutí bez mýdla. Když máš pocit, že jen kvůli dotyku tyče v hromadné dopravě můžeš vážně onemocnět a umřít, začíná to být vážně docela psycho.

Obsedantně-kompulzivní porucha se vyznačuje i dalšími rituály, tady jsou ty velmi časté:

  • Zavřít dveře pomocí kliky levou rukou a pravou se pak ujistit, že je opravdu zavřeno.
  • Všechno, co uchopíš levou rukou, musíš uchopit i pravou. Nebo se toho alespoň dotknout.
  • Když si namočíš jednu ruku, musíš si namočit i druhou.
  • Utírat si mokrý obličej – levou rukou pravou část, pravou rukou levou část.
  • Do každé místnosti vkročit levou nohou.
  • Napočítat do tří, než začneš mluvit. Nebo třikrát do tří. Nebo devětkrát do tří (protože 3x3x3).

Jedním z nejčastějších signálů obsedantně-kompulzivní poruchy je urovnávání věcí, například podle hran nábytku. Zdánlivý nepořádek na stole může být spojován s nepříjemnými věcmi – s neštěstím v rodině (když nebudou papíry srovnané s hranou stolu, někdo z rodiny zemře) a podobně.

Kompulzivní uvolnění může probíhat i v myšlenkách – například když přemítáš, jestli jsi dnes někomu neublížila, ihned několikrát za sebou řekneš „nikomu jsem neublížila“ a obsese je zažehnána.

Jak se obsedantně-kompulzivní porucha projevuje na těle?

I tato porucha, stejně jako třeba deprese, na sebe váže fyzické příznaky, jako třeba bušení srdce, bolest hlavy, pocit napětí, nevolnost, tlak v žaludku, blednutí, pocit těžkých končetin a další.

Nepohoda, kterou obsedantně-kompulzivní porucha způsobuje, se může projevit i navenek.
Bušení srdce, nervozita, napětí nebo pocit těžkých končetin. Obsedantně-kompulzivní porucha má i fyzické projevy.

Jak probíhá léčba?

Obsedantně-kompulzivní porucha je případ pro psychologa i psychiatra, tedy hodí se psychoterapie i léky. Důležité je umět efektivně zahnat vtíravé myšlenky, umět „přehodit výhybku“. Během terapie psycholog vystavuje nemocného situacím, které u něj vyvolávají úzkost. Člověk trpící touto poruchou si na jistou míru úzkosti zvykne a dokáže se s ní snáz vyrovnat. Bez odborné pomoci může tahle porucha dostat člověka do pořádné nepohody, z níž už se nemusí nijak snadno dostat.

Související články