Ať jdeš na víno s jakoukoli kamarádkou, dozvíš se buď to, že si s kocourkem vybrali pozemek na dům, který si nechají postavit, že už vyřešili bydlení, že už se připravuje na otěhotnění, že už je těhotná, že už má výbavičku aspoň do začátku, nebo dokonce že má za týden termín. A ty nemáš ani toho kocourka, nebo ho máš, ale z pomyšlení na caparta, kterého byste měli 24 hodin denně na krku, máte ještě pořád oba osypky.
Už ti táhne na třicet. Jak dlouho chceš čekat?
Když dneska nemá kočka koťata ve dvaceti, nic se neděje, i když před sto lety by to už byla stará panna, o kterou by si nikdo neopřel ani kolo. Když je jí pětadvacet, už by měla žít s tím pravým, s nímž by chtěla splácet hypotéku a vychovávat dítě, dvě nebo tři.
Mohlo by se hodit... ;) Dovolená pro singles: jak na ni a kam se vydat?
bigstock-relaxing-after-long-trip-83958785.jpg
Nebo ti nezadržitelně táhne na třicet, jsi single a je ti dobře, nebo máš svou drahou polovičku a ve dvou vám to (aspoň zatím) bohatě stačí – chodíte na party, létáte na dovolenou a v zimě jezdíte do Alp. Už aby sis pomalu začala vyrábět nálepku na čelo, že jsi vyvrhel, protože jakmile oslavíš třicítku, někdo ti ji tam zaručeně nalepí.
A co tohle? Je úžasný, ale má dítě. Zůstat, nebo vzít nohy na ramena?
Nechceme šišlat, mluvit za dva a měnit pleny. Chceme žít!
„No jeziskote, kohopak to tady máme? Kuk! Nepokakali jsme se náhodou? Tak to se musíme přebalit…“ Ze šišlání a z mateřského plurálu, jímž matka mluví nejen za dítě, ale formálně i za sebe, i když se (doufejme) nepokakala a nepotřebuje přebalit, nám naskakuje husí kůže a nejradši bychom se zeptaly, jestli se vážně pokakali oba. Jenže bychom riskovaly pověst a možná i zdraví. Jak jako můžeme nechápat, že to nechutné nadělení v plence je rozkošné? A vůbec, tu facku a to opovržení jsme si za tu poznámku fakt zasloužily, ne že ne.
Aby ses nestala maminou dřív, než chceš... Kondomy… a 8 šokujících faktů, které nepochopíš!
bigstock-woman-holding-baby-sleeping-114124379.jpg
Péče o něco, co nám neřekne, co je špatně, proč brečí nebo řve jako na lesy, a to 24 hodin denně prvních několik let, to je prostě jenom pro otrlé. Možná do té otrlosti dospějeme, ale můžeme se jenom modlit, aby se náš svět neomezil jen na to, co budeme ňuňánkovi vařit a jestli si v pravou chvíli na pravém místě ublinkne. Z toho bychom si brzy ublinkly taky.
Cit nám nechybí a asociální taky nejsme
Joo, prohodit pár jednoduchých vět u známých na návštěvě s pětiletou děvenkou a aspoň 10 vteřin se rozplývat nad miminem, to je slušnost, která se dá vydržet. Mnohem raději bychom ale byly, kdyby se nám o nohu otřela jejich pěkná kočka, kdyby nám daly do rukou králíčka nebo nás pustili na zahradu za tím nádherným psem.
bigstock-woman-with-puppy-92255132.jpg
Zvířata, a dokonce i lidi máme docela rády. Ale děti… Ty jsou jak mimozemšťani. Nikdo jim nerozumí a můžeme se jenom modlit, aby „přišly v dobrém“ a během své puberty nám ze života neudělaly peklo.
My, svobodné nebo zadané, avšak nezávislé kočky prostě nejsme buřiči a vyvrhelové. My jen proboha chceme ještě žít a nenechat splasknout svůj svět na bublinu, v níž jsou jen pleny, dupačky a bolesti hlavy ne z vína, ale z nocí prochozených po bytě s ubrečeným čímsi v náruči.
