Jsou to věty, které si bezdětní vyposlechnou od kamarádů, rodičů, prarodičů, tetiček z pátého kolene, které potkají jednou za rok a ke všemu omylem, ale i od úplně cizích lidí na netu (tady si je tedy samozřejmě nevyslechnou, nýbrž přečtou). A přitom – stačilo by prohodit adresáta a příjemce a byl by oheň na střeše. Taky máš občas takové nutkání to otočit?
#1 Změníš názor a bude pozdě
No jeje. Jakmile si uděláš děti a pak procitneš a zjistíš, že tvůj život skončil, bude pozdě brát něco zpátky. Dítě si „neodděláš“, fakt ne. A je jedno, jestli je ti dvacet, nebo čtyřicet.
#2 Jednou toho budeš litovat
Přesně tak. Jednou zjistíš, že je ti třiatřicet, měla bys být plná síly a užívat si to. Procestovat svět (nebo podle možností třeba okolní státy, co na tom), trávit čas aktivitami, které tě baví, ať už je to jízda na kole, nebo venčení pejsků v útulku, případně dělat práci, která tě naplňuje a která ti dává smysl. Zjistíš, že místo toho máš na krku dvě usoplené děti a to, čemu jsi říkala život, se smrsklo na kolotoč nakrmit – vyměnit plínu – korigovat dítě – uklízet po něm, když zázrakem pár hodin spí.
#3 Vztah bez dětí/s dětmi, to není ono
A my si zas myslíme, že vztah s dětmi není ono. Děti a jejich výchova totiž logicky patří k těm nejčastějším důvodům, proč se partneři hádají. Místo toho, aby se večer u skleničky vína domlouvali, jestli letos poletí na Vánoce do teplých krajů, nebo dají přednost lyžovačce v Alpách, řeší to, že Pepík by neměl tolik mlsat, neměl by se kamarádit se sousedovic Frantíkem a k prarodičům z partnerovy strany už teda rozhodně nikdy nepůjde.
bigstock-romantic-couple-in-intimate-mo-51435523.jpg
#4 Představ si, jaké by to bylo, kdyby se rodiče rozhodli tě nemít
A ty si to, zvědavče, představ taky. Kdyby mě naši „chtěli nemít“, tak tu teď nestojím před touhle absurdně metafyzickou otázkou. Kdyby se vaši rozhodli nemít tebe, nestojíš tady a nekladeš mi tuhle absurdně metafyzickou otázku. Jako… Vážně by někoho štvalo, že se nenarodil, kdyby se nenarodil? Nemyslíme si…
#5 A jaký má tvůj život teda smysl?
Lidský život má smysl sám o sobě. Teda snad! Pokud tvůj život neměl smysl, dokud jsi neprotlačila 3 500 g čehosi vagínou, tak se můžeme leda pozastavit nad tím, že ses toho vůbec dožila a nehodila si to v mezidobí na nejbližší větvi.
#6 Kdo se o tebe jednou postará?
Nejspíš profesionální pečovatelé, které si budu moct zaplatit, protože jsem si šetřila, zatímco ty jsi utrácela těžce vydřené peníze za děťátko, které nakonec pláchlo kvůli práci k protinožcům. On ten volný pohyb má totiž něco do sebe a děti jen zřídka kdy zůstávají v blízkosti rodičů. A kdybys měla přece jen pocit, že je strašně super udělat si dítě proto, aby se o tebe měl kdo starat… Pak pro tebe nemáme slušného slova.
#7 Rodičovství tě naučí věci, které jinak nepoznáš
A tebe to zase naučí cestování, poznávání cizích kultur, zachraňování zvířat, přispívání na charitu, dobrovolnictví nebo třeba zodpovědný výkon regulérní práce. Jenže to nepoznáš, protože právě utíráš nudli svému andílkovi.
#8 Z čeho můžeš být unavená?
Z práce, ze života, z problémů, z debilních otázek. Z čeho jsi unavená ty? Vždyť jsi akorát celé dny doma s děťátkem, ne?
#9 Ty jsi teda sobecká…
Jsem sobecká, protože děti nechci? Ty jsi sobecká, protože děti chceš. Chci, nechci, nechci, chci. Bezdětní aspoň na svět nepřivedou někoho, kdo sem nepřichází dobrovolně. Tak je to. A jestli se množíš přesto, že máš nějaká dědičná onemocnění, styď se.
#10 To nemůžeš vůbec chápat
Touhle větou obvykle končí diskuze, protože když si bezdětní dovolí v čemkoli nesouhlasit s dětnými, kteří podle všeho (nebo teda spíš podle sebe) mají patent na rozum, dostanou takhle „za uši“ a nemají chuť se na další debatě podílet. Ty zase nemůžeš chápat, že je super být 3x ročně na dovolené nebo že musíme pomáhat Africe, protože se na dovolenou jen tak nepodíváš (pleny něco stojí) o Africe jsi slyšela naposledy v osmé třídě.
Kterou větu bys jako bezdětná nejradši otočila proti někomu, kdo dítě má?
Tenhle článek je autorský. Proto k němu neuvádíme zdroje.
