Kdo si chce udělat dítě, tomu do životního rozhodnutí nekafráme. Sice si myslíme, že před početím by měli oba dva v páru absolvovat minimálně psychotesty a teprve potom by případně měli dostat povolení k množení, ale to se asi v realitu nikdy nepřetaví.
Když ale zmíníme, že děti nechceme, zavalí nás okolí hromadou všetečných dotazů, jako by jim do toho snad něco bylo. A když dodáme, že s partnerem toužíme po psím parťákovi… Nebo třeba po dvou? Uf, pak je to úplná kanonáda otázek (nebo naopak konsternované mlčení).
Při otázce „a kdo se o tebe jednou postará?“ už se jen smějeme, načež vzpomeneme domovy seniorů plné staroušků, kteří děti měli, ale jakéhokoli příbuzného vidí dvakrát do roka nebo jednou za měsíc, když je důchod…
Sepsaly jsme tedy 10 důvodů, proč je lepší mít psa než dítě. Tak s chutí do toho!
Vždycky tě bude milovat
I když mu zapomeneš koupit dobrůtky. I když mu za něco vynadáš. I když ho vykoupeš. I když cokoli. Rozhodně na tebe během svojí puberty nebude hystericky ječet, že jsi mu zničila život. Ledacos ti odpustí. Bude tě milovat vždycky a bezpodmínečně.
Rychle vyroste, ale pořád bude roztomilý
Z malého roztomilého štěněte sice vyroste dospělý pes, ale vždycky rozkmitá ocásek, když mu hodíš balónek nebo se s ním vydáš na túru.
Zato z relativně neškodného dítěte se stane teenager, který s tebou nepůjde ani do lesa za domem, protože „jsi trapná“ (leda tak ještě v nákupáku tě snese, protože mu z toho něco kápne). O výrazech, kterými počastuje tvůj playlist nebo oblíbené filmy, se snad ani nebudeme moc rozepisovat.
Věnuje ti pozornost
Když se vrátíš z práce, vždycky tě přivítá jako toho nejdůležitějšího člověka na světě. Protože pro něj jím opravdu jsi! Dítě i přes tvůj příchod civí do mobilu, na uších nasazená sluchátka jak Otík z Vesničky a tvou přítomnost ocení, až když na něj přijde hlad (a přece si jídlo nebude dělat samo, probůh).
Pes je emocionálně vypočitatelnější a předvídatelnější než většina lidí. Kdyby mohl, telefon ti vezme vždycky a taky ti vždycky odpoví na zprávu. A dokonce by ani dobrovolně neodešel na intr, aby byl z dohledu.
shutterstock_2575882875.jpg
Žádné nervy a výdaje s dlouhým studiem
Pes ti nebude vyčítat, že mu nezaplatíš pekelně drahý studijní pobyt v Americe. Vždyť co by si tam bez tebe taky počal? Úplně stačí pár pamlsků a máš doma génia, co si na povel sedne, lehne, převalí se, dá pac nebo bude dělat mrtvého. Pes je zkrátka ekonomicky výhodnější investice.
Nepotřebuje tě 24/7
První roky s dítětem musí být učiněný očistec. Starat se o něj imrvére, na to prostě nemáme mentální ani fyzické síly všichni. Když povyroste, je zase nutné vymýšlet mu program a ještě mu ten program zpestřovat pitomostmi (třeba jít na procházku a mluvit během ní jako jeho oblíbená postava z animáku, jinak by řvalo, že je to nuda, bolí ho nohy a chce okamžitě domů).
Psa můžeš taky nechat pár hodin doma samotného. Když dneska necháš takovou dobu doma i dvanáctileté dítě, sousedi už skoro volají sociálku. Zato PSociálku jen tak někdo nezburcuje.
Neptá se tě, kde a s kým jsi byla
Jestli jsi během doby, kdy jste spolu nebyli, hladila jiného psa, nejspíš na tebe bude chvilku uraženě zahlížet, ale brzy ho to přijde. Nebude se na nic vyptávat, prostě ti tenhle smrtelný hřích odpustí a jede se dál.
Zato když se zdržíš s kamarádkou a doma na tebe čeká dítě (s tatínkem, přičemž to může být tvoje druhé dítě), zavalí tě spoustou otázek a dost možná i výčitkami. Proč jsi byla radši na kafi s kámoškou než s dítětem v hromadě stupidních dinosauřích figurek?
Pes je antidepresivum bez vedlejších účinků
Teda pokud nemáš alergii na psí srst, ale to by sis chlupatého parťáka nejspíš nepořizovala. Pes ti zvedne náladu bez receptu a nemusíš se bát ani dlouhé čekací doby u psychiatra, psychologa nebo psychoterapeuta. Bude tu hned!
Dítě tě naopak může k některému ze zmíněných odborníků snadno přivést. Stačí, že rozbije všechno, na co sáhne, uklízet po sobě nebude, protože „je to potupné“, nebo vkročí do existenciální fáze „proč jsme vůbec tady“ nebo rovnou propadne nihilismu.
Pes prostě zavrtí ocáskem a člověk má aspoň na chvilku pocit, že svět je v pořádku.
Psa můžeš vycvičit
Dítě se údajně dá „vychovat“, ale podle nás je to spíš jen taková teorie… Pes pochopí, co znamená „nesmíš na gauč“, i když tohle pravidlo občas s chutí poruší, aby nasál tvůj pach nebo tě poškádlil. U něj prostě víš, že povel je povel, a ne téma na vyčerpávající dvouhodinovou diskuzi s nejistým výsledkem.
Pes ti nevyletí z hnízda
Ani neuteče, i kdyby jinak zdrhal rád. Nepřijde den, kdy by sbalil kufr a řekl ti, že jsi fakt nesnesitelná a bylo toho dost. Naopak ti bude dělat společnost, klidně i na toaletě, to člověk nikdy nedokáže dostatečně ocenit.
Bude s tebou setrvávat navzdory tvým přáním a snům, mizerné práci a nechutí k úklidu. Vždycky pro něj budeš hvězda!
Pes se tě nebude ptát, kdy přiletí čáp
Pes je dokonale spokojený jedináček. Žádné dotazy, proč nemá brášku, když ho má ve třídě skoro každý, nebo sestřičku, kterou by stejně za chvíli nesnášel, protože by ses jí musela věnovat víc než svému prvorozenému.
Žádný pes své paničce ještě nikdy nenaznačil, že čas letí jako bláznivý a „tik ťak, biologické hodiny jsou neúprosné“. A určitě ti schválně neschová platíčko s antikoncepcí (pokud má zálibu žrát to, co by neměl, schovej to před ním ty sama).
Tahle plejáda důvodů by čistě teoreticky měla stačit. Tak co? Jsi tým „čtyřnohý parťák“, nebo „projekt Dítě“? Dej nám vědět v diskuzi!
Autor článku: redakce
Autorský článek
