Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám ho do redakce zaslala e-mailem. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna – pozn. redakce.
Muž se závazky
„S Jakubem jsme se seznámili přes našeho společného přítele a zároveň kolegu v práci. Protože byl Kuba rozvedený, do hledáčku potenciálních otců mých budoucích dětí se jaksi nevešel. Už jsem nebyla nejmladší, potřebovala jsem k sobě zodpovědného a solidního chlapa bez závazků z dřívějška. Člověk ale míní a život mění,“ začíná své vyprávění dnes už čtyřicetiletá Katka.
„Společné školení a firemní teambuildingy nás daly poměrně snadno a rychle dohromady a z několika nezávazných pracovních skleniček byla najednou láska jako trám. Jakub má dvě děti z předchozího manželství, se kterými se ale nestýká. Tehdy mi tvrdil, že mu ve styku brání jeho bláznivá bývalka. Až mnohem později jsem bohužel zjistila, že onen zákaz nevzešel od jeho ex, ale od soudu.
Osudné narozeniny
U příležitosti mých pětatřicátých narozenin mě Jakub překvapil netradičním dárkem. Společně s kyticí 35 rudých růží mi daroval i červenou sametovou krabičku, ve které nebyl prstýnek, jak by se mohlo na první pohled zdát, nýbrž klíč od jeho mezonetového bytu na pražském Podolí. Neváhala jsem dlouho a ještě ten týden jsem se přestěhovala.
Nebylo totiž příliš co rozhodovat. Bydlela jsem v pronajaté garsonce a na hypotéku, kterou bych financovala vysněný domeček, jsem jednoduše nedosáhla. První měsíce byly jako z pohádky. Kuba byl milý, šarmantní, pozorný a snesl by mi modré z nebe. Až mnohem později jsem začala zjišťovat, že jeho láska není nezištná, jak se na první pohled zdálo.
Cukr a bič
Náš vztah byl založený na principu cukru a biče. Poměrně záhy jsem otěhotněla. Protože jsem byla na rizikovém těhotenství, prakticky od čtvrtého měsíce jsem zůstávala doma. Tady ale nebyl prostor na zahálení. Měla jsem na bedrech nejen péči o celou domácnost, ale taky o svého pracovně vytíženého manžela.
Ten vyžadoval nejen precizně uklizený byt, ale taky teplé jídlo připravené na konkrétní hodinu a i v pokročilém stádiu těhotenství pravidelný sex. Když se narodil Vojtík s Kubíkem, k výše zmíněným povinnostem přibyla pochopitelně i péče o ukřičená dvojčata, která mi dávala pořádně zabrat. Nemohla jsem si navíc nevšimnout, že Jakub začíná být čím dál podrážděnější a agresivnější.
Nedostatečný úklid? Žádné jídlo!
Když nebylo podle jeho názoru dobře uklizeno, zakazoval mi najíst se dřív, než napravím údajné resty. K hrubému slovu a facce neměl nikdy daleko. Slovní útoky ale stále častěji nahrazovaly ty fyzické. Časem jsem dospěla do stádia, kdy jsem se bála toho, kdy přijde „táta“ domů, a atmosféry, která bude doma po jeho příchodu vládnout.
bigstock-domestic-violence-tyranny-and-424376513.jpg
Jakmile dvojčata oslavila druhé narozeniny, Jakub mě donutil vrátit se do práce. Přece podle jeho slov nebudu sedět doma na p*deli. Na svém stávajícím místě jsem ale dlouho nevydržela. Stres a jeho přítomnost na pracovišti udělaly své, takže jsem nakonec skončila u úklidu firemních prostor, ze kterého jsem se vracela stále později a strhanější. O děti se starala tchyně. Když jsem přišla domů, většinou už spaly. Zato Jakub nikoli…
Matka na plný úvazek
Tři další roky s Jakubem mám v mlze. Vstávala jsem ve čtyři ráno, chystala Jakubovi snídani a vařila teplý oběd do práce. Pak jsem měla pár hodin na úklid mezonetu a péči o děti. Jakmile mě vystřídala tchyně, utíkala jsem na odpolední a vracela se pozdě večer. Doma jsem si vyslechla salvu urážek a schytala nejednu facku nebo kopanec.
Můj život nestál za nic a nebýt dvou krásných dětí, asi bych tu už ani nebyla. Zlom nastal na preventivní prohlídce u gynekologa, kde jsem si mimo jiných obtíží stěžovala na bolesti a bulku v prsu. Následná mamografie potvrdila ten nejhorší možný scénář – rakovinu.
Čekala mě operace a následné ozařování. Během hospitalizace jsem si uvědomila, že odstranění nádoru ani následné ozářky mi nepomůžou, pokud se z tohohle začarovaného kruhu sama nevymaním.
Zkušenost k nezaplacení a šrámy na duši
Z nemocnice jsem nejela domů, ale rovnou k našim, kde už na mě čekaly moje dvě krásné děti a přívětivá náruč rodičů. S Jakubem to byl následně náročný, ale úspěšný proces, během kterého mu soud zakázal přiblížit se ke mně i k mým dětem. Až mnohem později jsem se dozvěděla, že přesně takhle soud rozhodl i v případě jeho bývalé ženy a dětí z prvního manželství.
Dnes jsem úspěšně zaléčená, byť šrámy na duši asi nezmizí nikdy. Mám ale milující rodinu, dvě krásné děti a zkušenost, která mě neuvěřitelně posílila a je i v téhle podivné a nesmírně náročné době k nezaplacení,“ uzavírá své vyprávění Katka.
