Protože jsem u doktora nebyla už minimálně deset let, vůbec jsem netušila, jak to tam vlastně dneska chodí. A že nemocenskou vám může sestřička bez kontroly lékařky ukončit na dálku. Po telefonu.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nás oslovila s prosbou o uveřejnění svého příběhu. Jméno bylo na její žádost redakčně pozměněno. Fotografie je ilustrační. (pozn. redakce)
Tělo řeklo dost
„Od osmnácti pracuji ve skladu. Tahání těžkých věcí, neustálé telefonáty a věčné přesčasy jsou mojí denní náplní. Nikdy jsem nebyla typ člověka, který by zůstával doma kvůli zakašlání nebo zvýšené teplotě.
Když bylo potřeba, fungovala jsem a brala i směny za kolegy. Jenže letos mi tělo vystavilo stopku a ukázalo, že takhle už dál nemůže,“ začíná svůj příběh pětačtyřicetiletá čtenářka Jana.
„Začalo to bolestí krční páteře. Nejdřív jen občasnou. Pak ale přišlo ráno, kdy jsem nedokázala pořádně otočit hlavou. Bolest mi vystřelovala do ramene, lopatky i ruky. Nakonec jsem tedy zavolala do práce a šla k praktické lékařce. Ta provedla obstřik, naordinovala léky a pracovní neschopnost na deset dnů.
Bylo mi trapně, že jdu na neschopenku
Pamatuju si, jak trapně jsem si připadala, když mi doktorka vystavovala nemocenskou. Měla jsem pocit, že přeháním. Že bych měla normálně fungovat dál. Neschopenku jsem měla prozatím vypsanou na deset dní. Jenže v čekárně jsem pochytala nějaké bacily a k bolestem se přidaly horečky, kašel a rýma. Na plánovanou kontrolu jsem se sotva došourala.
Během cesty mi začal v kapse vibrovat telefon. Volala sestřička mé praktické lékařky. Myslela jsem, že třeba jen posouvá čas kontroly. Místo toho mi úplně suše oznámila, že mi paní doktorka ukončuje nemocenskou. Argumentovala jsem, že jdu právě na kontrolu a s ukončením nesouhlasím, načež sestra pohrdavě odfrkla a zamumlala něco o tom, ať tedy laskavě přijdu.
Připadala jsem si jenom jako číslo v počítači
Když lékařka viděla, v jakém jsem stavu, prodloužila mi nemocenskou o týden a napsala další léky. Nebudu lhát, bylo to pro mě tak trochu zadostiučinění, protože při hovoru se sestrou jsem si připadala jako nějaký simulant, který se chce ulít z práce.
Regulérně jsem pocit, že obtěžuju. Že jsem jen číslo v počítači, které je potřeba co nejrychleji vyřešit a přesunout pozornost k jinému. Je pravda, že jsem u lékaře nebyla deset roků, takže se za tu dobu mohlo cokoliv změnit. Ale že se nemocenská ukončuje po telefonu bez toho, aby lékař pacienta viděl, s tím jsem tedy fakt nepočítala,“ ukončuje svoje vyprávění Jana.
Co ty a nemocenská? Máš podobnou zkušenost jako Jana? Dej nám vědět v diskuzi pod článkem!
Autorský článek + výpověď čtenářky
