„Byla jsem matkou přesně 26 minut,“ vzpomíná čtenářka Eva

Ztráta dítěte je vždycky bolestná.
|
21. 01. 2020
|
„Dlouho jsem přemýšlela, jestli se s touhle bolestnou zkušeností veřejně svěřit. Nakonec jsem se rozhodla, že vám napíšu a možná tak pomůžu rodičům, kteří se dostali do podobné situace.“ Přesně tak začal e-mail, který nám nedávno dorazil do redakce.

Osud nám občas do cesty přihraje karty, se kterými se nedá hrát. Alespoň tedy ne dlouhodobě. Eva si brala Ctirada z pravé lásky. Znali se už od střední školy, a protože vypadali jako z reklamy na štěstí, nikoho nepřekvapilo, že se po několika letech rozhodli vstoupit do svazku manželského.

Budeme tři

Jak už to tak bývá, plány se po svatbě ubíraly směrem k miminku. Oba si ho moc přáli a Eva tajně doufala, že otěhotní co nejdříve. Od mala totiž snila o velké rodině. Její přání se jí poměrně záhy vyplnilo a Ctiradovi tak jednoho dne oznámila radostnou novinku. „Když Ctirad uslyšel, že budeme tři, jen těžko se bránil slzám. Na svoje první dítko jsme se neuvěřitelně těšili. Bohužel jsme netušili, že se s ním setkáme až příliš brzo.

Kritický 20. týden

Moje těhotenství neprobíhalo nijak nestandardně. Dalo by se říct, že jsem si ho vysloveně užívala. Bohužel k nám osud nebyl nejohleduplnější. Když jsem začínala dvacátý týden těhotenství, odtekla mi plodová voda a v tu chvíli jsem věděla, že je zle. Do nemocnice jsem se dostala během několika minut.“

bigstock-caring-man-comforting-upset-wi-259636234.jpg

Jak se vyrovnat s potratem? Jde to jen těžko.
Těhotenství není jen těšení se na miminko.

Půl hodina štěstí a bolesti

Maličkatá Editka přišla na svět v jedno horké červencové ráno. Pro ostatní to bylo ráno jako každé jiné. Pro nás s manželem to ale byl ale nesmírně výjimečný a důležitý den. Mohli jsme totiž na vlastní oči spatřit naši vysněnou dcerku, o kterou jsme ale poměrně záhy přišli. Editka žila pouhých 26 minut. Lékaři případ uzavřeli jako potrat.

Jsem zvrácená nebo divná?

Možná si říkáte, že je zvrácené psát veřejně o smrti dítěte. Já ale vnitřně cítím, že je potřeba mluvit o situacích a příbězích, které tak nějak záměrně přehlížíme a děláme, že neexistují. Smrt je součástí našich životů a nikdo dopředu neví, kdy nás navštíví. Přijít o dítě je bolest, kterou si člověk nedokáže představit, dokud s ní nepřijde do styku. Na druhou stranu je třeba jí prožít a mluvit o ní.

Lásku dávám potřebným

Bohužel smrt Edity do našich životů zasáhla takovým způsobem, že jsme se společně o další dítě už nepokoušeli. Manžel se nechtěl smířit se statusem bezdětného, a tak si našel jinou ženu, se kterou má krásná dvojčata. Já se zaměřila na práci s malými dětmi a seniory, která mě neskutečně naplňuje. Lásku, kterou jsem nemohla dát vlastnímu dítěti tak rozdávám jiným.“

Existuje vůbec recept, jak se vyrovnat se smrtí dítěte? Napiš nám svůj názor do diskuze pod článkem!

Související články