Marek: „Přeměnu v ženu jsem si vysnil. Teď jí ale lituji.“

přeoperovaný muž
|
06. 08. 2020
|
Marek se podle svých slov narodil ve špatném těle. Už odmala ho nezajímaly „typické“ klučičí hračky ani aktivity. Namísto hraní fotbalu si oblíbil barbíny, a když rodiče odešli do práce, potají si zkoušel mámino oblečení a boty.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám ho do redakce zaslal e-mailem. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna – pozn. redakce.

Svoje tělo jsem nesnášel

Marek začíná své vyprávění poněkud rozpačitě. Od malička tušil, že s jeho tělem není něco v pořádku, odmítal to ale přiznat sobě i okolí. „Svoje tělo jsem vlastně nesnášel. Říkal jsem si, co jsem komu udělal, proč vypadám takhle a ne jako ostatní holky. Vnitřně jsem se totiž jako dívka cítil. Moje okolí to ale odmítalo přijmout. Máma čekala, až z toho „vyrostu,“ a táta nechtěl ani slyšet, že jeho vymodlený syn se vlastně jako „syn“ vůbec necítí.

Proměna v ženu začala ve dvaadvaceti letech

Přeměnu v dívku jsem proto začal řešit docela pozdě. Bylo mi dvaadvacet, měl jsem metr devadesát osm a vážil kolem sta kilo. Po hormonální terapii jsem ještě nějaké to kilo přibral. Přepadaly mě šílené výkyvy nálad, deprese střídaly mánie. Lékaři mě ale uklidňovali, prý jde jen o dočasný stav. Zbavil jsem se hustých vousů a začala mi růst prsa. Od finální proměny mě ale dělilo ještě několik zdlouhavých měsíců, které jsem doslova protrpěl.

bigstock-beautiful-transgender-man-appl-349991635.jpg

Náš čtenář své přeměny lituje.
bigstockphoto.com
Je těžké vcítit se do pocitů translidí, ale ne nemožné.

Operace dopadla v pořádku, ale…

Operace dopadla dle slov lékařů dobře. První týdny ale byly šílené. Byl jsem rozbolavělý, bez energie i nadějných vyhlídek do budoucna. Pocit štěstí se nedostavil. Alespoň ne v takové míře, v jaké jsem ho očekával. Pochopitelně jsem měl pořád skoro dva metry, přes sto kilo, hrubší hlas než většina žen a do toho se poměrně brzy přidaly další deprese.

Připadám si jako omyl přírody

Vím, že jsem začal svoji přeměnu v ženu řešit docela pozdě. Na druhou stranu to byl můj celoživotní sen, který jsem si dřív nezačal plnit kvůli předsudkům a tlaku okolí.  A to byla chyba. Když se na sebe dneska podívám, připadám si jako omyl přírody nebo pokus zvráceného plastického chirurga.

Okolí mi nadává do zrůd a úchylů

Nelíbím se sám sobě a nelíbím se ani okolí. Pro některé jsem zrůda, pro jiné úchyl, což má pochopitelně dopad na moji už tak pošramocenou psychiku. I přes uklidňování lékařů a psychologů jsem skončil na antidepresivech a v pracovní neschopnosti. Nejsem schopný se začlenit do běžného života, ráno nemám sílu ani chuť vstát z postele.

Kdyby to šlo, vrátil bych čas

Splnil jsem si přání a konečně mám v občance zapsáno ženské pohlaví. Mám prsa a chybí mi pohlavní orgány muže. Jako žena ale rozhodně nevypadám. S odstupem času proto svého rozhodnutí lituji. Kdyby šel vrátit čas, vrátil bych ho do doby před proměnou,“ uzavírá své smutné vyprávění Marek.

Co si myslíš o transgender problematice a Markově příběhu? Dej nám vědět do diskuze pod článkem.

Související články