Čtyři kluci s Feldou do Číny: Největší strach jsme měli z průjezdu afghánskými horami

Zdroj: 
Feldou do Číny
15. 08. 2016
|
Jen málo lidí v Česku se nenechalo vtáhnout do dobrodružství „trabantů“ na různých světadílech. Většina z nás téhle bláznivé partičce fandila z pohodlí domova a sem tam nám blesklo hlavou, že je to vlastně pořádná romantika a že bychom s nimi občas měnili. Honza, Ondra, Jakub a Dušan se rozhodli jít o krok dál. Nablýskali svá auta, poprosili pár známých tváří o podporu a pak pak desítky dalšího o příspěvek na Hithitu. Rozhovor jsme vedli s neoficiálním šéfem výpravy Honzou - studentem 4. ročníku ČVUT, kde pracuje na projektu Kosmické technologie. Elektronického poštovního holuba jsme vyslali zhruba v půlce výpravy. S odpověďmi se vrátil až teď, kdy celá parta šťastně dorazila do domovské Plzně.

Věřili jste tomu, že vyberete peníze na Hithitu?

My jsme původně chtěli vybrat maximálně 30 tisíc. Když nás oslovil Hithit, tak nám bylo řečeno, ze minimální částka je 50 tisíc. V tu chvíli se nam to nezdálo moc reálné. Ale zkusili jsme to. Ze začátku jsme měli pochybnosti, jakmile jsme ale měli vybráno přes naši původně plánovanou částku, začali jsme věřit, že to klapne. 

Jak jste sháněli podporu známých okolností? Znáte se osobně, nebo jste prostě zkoušeli, co vyjde?

Podporu od slavných osobností jsme sháněli především přes známé. S někým jsme se před tím znali osobně, například s Kubou Bínou nebo Robertem Rosenbergem. Ti nám poté poskytli kontakty dále. Moc nas mrzí, že neklapla spolupráce s Kazmou, s kterým jsme byli v kontaktu. Nakonec však musel odmítnout, protože již podporoval jiný projekt. Mezi další osobnosti, které naši podporu zvažovaly patří třeba Leoš Mareš nebo Marek Vašut. Kdo nás mrzí, je Dan Nekonečný, s kterým jsme nenašli termín na natáčení. Další osobnosti jsme sehnali prostě díky mnoha emailům.

Přečti si deník z celé výpravy s podtitulem Čtyři blázni ve škodovce míří přes velehory do Asie

Proměnily se nějak vaše největší obavy před cestou a teď?

Obavy jsou stále stejné. Nejvíce se bojíme hadů a medvědů. Ani jedno z toho jsme naštěstí nepotkali. Potkali jsme spoustu pavouků nebo štírů, ale na to si časem zvyknete. Co se týče strachu ze „zlých“ lidí, s menšími obavami jsme odjížděli. Ale bylo spíše kvůli nezkušenosti a neznalosti. Já osobně měl největší strach z průjezdu v horách přímo na hranicích Afghánistánu a musím říct, že takhle milé lidi jsme neviděli téměř po celé cestě. Všichni se na vás usmívají, mávají na vás nebo vás dokonce nechají přespat doma.


Kde se nápad vyrazit do Číny Feliciemi zrodil?

Zrodil se tak, že se nám moc líbily speciály Top Gearu. A pak cestování Dana Přibáně s „trabantama“. A tak jsme si řekli, že taky někam vyrazíme.

Věřil někdo ve vašem okolí, že skutečně pojedete?

Abych byl upřímný, myslím, že ne. A to dokonce ani tři měsíce před odjezdem. A většina lidí, co věřila, že vyjedeme, tvrdila, ze skončíme v Blavě.

Co na to říkaly vaše přítelkyně?

Od přítelkyň máme tu největší podporu před cestou i po cestě. Snažily se nám to rozmluvit, ale moc dobře věděly, že to nemá cenu. Navíc teď, když jsme dosáhli našeho cíle i přes veškeré komplikace, jsou na nás neskutečně pyšné. A navíc jedeme rychleji, nez se predpokaladalo, takže dorazíme domů možná dříve.

Kluky z feldy můžeš stalkovat taky na Facebooku nebo na oficiální stránce cesty.

Už jste na spravování aut potřebovali kladivo a izolepu, jak avizujete na stránkách?

Vetšinu oprav vyřešil kus drátu, izolepa nebo binder. Na další závadu nám stačil šikovný ruský svarec. Bohužel na poslední opravu by nestačil ani Chuck Norris. Praskla vložka válce. tahle oprava není pomocí žádné z předešlých možností řešitelná.


Už jste si začali lézt na nervy?

Až se tomu divíme, ale jedeme jako parta a tak se taky chováme. Byli jsme na poměrně nebezpečných místech a bez toho by to nešlo. Samozřejmě občas přijde výměna názorů, ale hádky jako z reality show Vyvolení nečekejte. Nic, co by sklenička piva nespravila. Navíc to, ze jsme nucení pokračovat pouze jedním autem, nás dalo ještě víc dohromady - a to ne jen kvůli tomu, že se musíme mačkat.

Co byl doposud největší zážitek na cestě?

Na to se nedá jednoduše odpovědět. Celá naše cesta je nezapomenutelný zážitek. Jeden z nejsilnějších okamžiků byl ten, že jsme si skrz plot sáhli na Čínu. A poté asi být s autem v nadmořské výšce téměř 4700 mnm. Což je téměř výška nejvyšší hory Evropy.

A na co si brousíte zuby po tom, co přijedete?

Na klasický evropský záchod!

Láká tě vyrazit v autě za pořádným dobrodružstvím? Dej nám vědět na Facebooku nebo sdílej fotky na Instagramu s hashtagem #jsmekocky!
 

Související články