Od středověkých klášterních varen až po moderní provozy si toto umění zachovalo svou nezaměnitelnou autentičnost a kouzlo. Které historické milníky vytvořily z národního nápoje fenomén?
Pivo: Historie tekutého chleba
Písemně doložená historie piva na našem území sahá do přelomu prvního tisíciletí, samotný zlatavý mok tu ale vařili už Keltové. První zmínky o vaření chmelového nápoje u nás jsou úzce spjaty s kláštery, kde mniši vařili výživný nápoj pro období půstu. Zatímco tehdy šlo o kalný, kašovitý nápoj pro pracující lid, postupným pilováním varních postupů se z něj stalo vyhledávané osvěžení. Pivovarnictví se tak rychle zařadilo mezi nejváženější cechovní obory, které vyžadovaly nejen fyzickou sílu, ale i precizní znalost přírodních procesů.
Měšťané si od 13. století tvrdě hájili právo várečné a s ním spojený monopol, takzvané mílové právo. To vedlo k vleklým sporům s ambiciózní šlechtou, které vyústily až v sepsání Svatováclavské smlouvy v roce 1517. Šlechta tehdy přiznala zástupcům měst právo třetího hlasu na zemských sněmech a města na oplátku šlechtě umožnila provozovat hospodářskou činnost, do které spadalo právě i lukrativní vaření piva.
Skutečná pivní revoluce se odehrála v roce 1842 v Plzni. Místní měšťané investovali do zbrusu nového Měšťanského pivovaru a najali bavorského sládka Josefa Grolla. Ten mistrně propojil tehdejší technologii sušení sladu, prémiový žatecký chmel, měkkou plzeňskou vodu a metodu spodního kvašení. Výsledkem byl historicky první průzračně zlatý ležák plzeňského typu, který proslavil české pivo po celém světě.
Návrat ke kořenům a živé pivovarské řemeslo
Pivovarské řemeslo v současnosti zažívá renesanci, a to nejen díky boomu minipivovarů, ale i velkým tradičním značkám, které si zakládají na původních recepturách (například v Budějovickém Budvaru se pivo vaří už přes 130 let). Sládci jsou novodobí alchymisté a jejich každodenní práce spočívá ve skloubení automatizované technologie s historicky ověřenými postupy. Smolné dřevěné sudy sice nahradily nerezové tanky, ale samotná duše a charakter nápoje zůstávají nezměněny.
Ochrana pivní kultury v Česku
O tom, že je česká pivní kultura skutečným fenoménem, svědčí i snahy o její ochranu. Ministerstvo kultury ji zapsalo na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury a Český svaz pivovarů a sladoven usiluje o její zápis na prestižní seznam UNESCO. Dalším nástrojem ochrany tradice a garance kvality pro spotřebitele jsou chráněná zeměpisná označení (CHZO) přidělovaná Evropskou unií. Právě ta zaručují, že produkt byl uvařen z přesně definovaných surovin, na určeném místě a klasickým způsobem – mezi CHZO patří i „budějovické pivo“ a „českobudějovické pivo“.
S odkazem předků
Česká řemeslná tradice dýchá, vyvíjí se a v případě pivovarnictví také skvěle chutná. Až si tak příště s přáteli cinknete půllitry, vzpomeňte si na to, jak dlouhou a fascinující cestu ten zlatavý mok od středověku urazil. S každým douškem si totiž připíjíte na řemeslo, které nám upřímně závidí celý svět.
