„Tři roky po svatbě mi řekl, že mě nemiluje a ať se i se synem odstěhuju,“ píše Káťa (37)

Článek byl zpracován na základě příběhu naší čtenářky, která nás oslovila s uveřejněním níže uvedeného textu. Fotografie je pouze ilustrační a jméno ženy i jejího manžela je záměrně pozměněno. – pozn. redakce.

„Co mám udělat, abyste se odstěhovali?“

„Vzali jsme se po pěti letech vztahu, čekali jsme miminko a oba jsme byli plní plánů. O tři roky později mi ale můj manžel Mirek jednoho večera řekl větu, na kterou do konce života nezapomenu. „Už tě nemiluju. Co mám udělat, abyste se odstěhovali?

Bylo to jako rána pěstí. Seděla jsem na gauči, vedle mě si hrál náš syn a mě se najednou sesypal svět jako domeček z karet. První, co mě napadlo, byl náš malý Martínek.

Co mu mám říct? Jak mu vysvětlit, že táta už nechce bydlet s mámou a že mu bere místo, které má být jeho domovem a bezpečným přístavem?

A pak přišly myšlenky na hypotéku, kterou jsme si společně vzali. Dům, do kterého jsme dali všechny naše úspory, měl být naším domovem, kde vychováme kupu dětí a kde společně zestárneme!“

Jinou prý nemá, ale není šťastný

„Ptala jsem se ho, jestli má jinou. Řekl že, ne, ale že by si přál, aby se znovu zamiloval a měl důvod odejít z místa, kde se dusí a není šťastný. Ten večer mi řekl spoustu dalších věcí, které se do srdce zabodávaly jako ostré kudly.

Prý mě má rád, ale nemiluje mě. Jsem zlý člověk, který ho dusí a ničí. A on nechce v takovém svazku dál setrvávat. Jako by snad zapomněl, že ta honosná svatba pro sto svatebčanů byla před třemi lety jeho nápad. U oltáře tehdy brečel jako želva a sliboval mi lásku do konce života.  

V tu chvíli jsem cítila směs vzteku a zoufalství. Jak může říkat věci, které toho druhého tak bolí? Jak může chtít rozbít rodinu, když jsme spolu prošli těhotenstvím, probdělými nocemi i společnými dovolenými?

Zůstala jsem v šoku. Neměla jsem sílu brečet, jen jsem se snažila dýchat a neomdlít. Druhý den ráno jsem šla do práce, jako by se nic nestalo, a večer jsem uložila malého do postýlky. On mezitím seděl u počítače a hledal byty k pronájmu. Měla jsem chuť křičet, rozbít monitor, zastavit čas.“

shutterstock_2434797563.jpg

Shutterstock

Rozchody a rozvody jsou běžné, ale když si někoho bereme, stejně doufáme, že je to napořád.

Zůstat nebo odejít?

„Nevím, co mám dělat. Část mě by se nejraději i se synkem sbalila a začala život někde jinde. Ta druhá část se ale z místa, do kterého jsem vložila všechny svoje úspory, odmítá hnout. Pokud není šťastný, ať se odstěhuje on. Ale ať nebere domov našemu synovi.

Rodině jsem to zatím neřekla. Nechci poslouchat rady typu „vykašli se na něj“ nebo „my jsme ti to říkali!“ Sama nevím, co je správně. Nechci, aby náš syn vyrůstal v hádkách, ale nechci ani přijít o domov, který jsme společně vybudovali.

Bojím se i finančně. Zvládla bych hypotéku sama? Mám ho z čeho vyplatit? Mám se vrátit k rodičům? Nebo hledat podnájem? Tolik otázek a tak málo odpovědí…“

Doufám, že si to rozmyslí a rodinu nerozbije

„Pořád vnitřně doufám, že si to rozmyslí. Že přijde k rozumu a uvědomí si, co všechno může ztratit. Snažím se s ním mluvit, ale je chladný, odtažitý. Jako by už stál jednou nohou někde jinde.

Někdy se přistihnu, že se dívám na našeho malého Martínka a brečím. Jeho nevinný úsměv mi připomíná, že on si nezaslouží nic z toho, co se mezi námi děje. A právě kvůli němu se snažím držet. Nevím, jak to dopadne, ale vím jedno – ať už zůstanu s manželem, nebo ne, musím být silná kvůli němu.

Je to ale těžké. Každé ráno vstávám s pocitem, že se mi rozpadá život pod rukama. Hledám sílu, kterou zatím nemám. Hledám odpověď na otázku, kterou si pokládám pořád dokola: Co mám dělat a jak se současnou situací naložit?“ ptá se zoufale Katka a uzavírá svůj příběh.

Má Mirek jinou? Prochází krizí středního věku? Nebo je za tímhle rozhodnutím něco docela jiného? A co bys poradila naší čtenářce? Diskuze je otevřená!

Autorský článek + výpověď čtenářky