Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nás oslovil s prosbou o uveřejnění svého příběhu. Jméno muže i jeho ženy bylo na jeho žádost redakčně pozměněno. Fotografie je ilustrační. – pozn. redakce.
Zůstal jsem jako kůl v plotě
„Po rozvodu jsem měl jasno. Už nikdy se neožením. Dva roky jsem se z toho vzpamatovával. Bývalá manželka mi vyčítala, že málo vydělávám, že se dost nesnažím, chodím domů pozdě a neberu ji na drahé dovolené do Turecka nebo na Maledivy. Nakonec odešla za někým jiným. Nechal jsem jí byt, děti soud přiřknul jí. A já zůstal sám. Unavený, rozbitý, bez chuti znovu komukoliv důvěřovat a něco budovat.“
U nás se děkuje skutky, ne slovy
„Alinu jsem poznal v práci. Nastoupila do skladu jako brigádnice. Byla tichá, usměvavá, vždycky slušná a pracovitá. Na obědě se smála s ostatními a nikdy si nestěžovala. Jednou jsem jí pomohl s těžkou paletou. Poděkovala a přinesla mi druhý den buchtu. Řekla, že u nich se děkuje skutkem, ne slovy. A já jsem měl pocit, že sdílíme podobné hodnoty i životní filosofii.“
Alina přemýšlela jinak než holky, které jsem znal
„Zkrátím to. Když jsme se začali vídat, překvapilo mě, jak jinak Alina přemýšlí. Neřešila značky oblečení, dovolené ani nejnovější modely chytrých telefonů. Nechodila na kosmetiku a kávičky s kamarádkami ani k drahým kadeřníkům. Přesto byla vždy upravená, milá a úsměvy rozdávala na všechny strany. Namísto na wellness chtěla jít do lesa. Namísto drahých restaurací ráda chystala jídlo doma.
Nikdy mi ani náznakem nevyčetla, proč nosím z práce tak málo peněz. Naopak říkala, že hlavní je, že jsem doma a můžeme si spolu vyrazit jen tak do přírody a na hory. A to mě dostalo. Protože po letech s někým, komu nestačilo nic, jsem najednou potkal ženu, které stačily naprosto obyčejné a dostupné věci.“
shutterstock_2336560595.jpg
České ženy jsou věčně nespokojené
Nechci zobecňovat, ale když to porovnám, mnoho českých žen má dnes všechno. Práci, jistotu, volnost, a přesto jsou pořád nespokojené. Všechno kritizují, všechno a všechny rozebírají a za zády pomlouvají. Alina mi ukázala, že štěstí není o tom, kolik mám na účtu.
Je o tom, jak se doma cítíš. Ona je pro mě tou pravou Ženou s velkým ž. Ne proto, že vaří nebo že pere a stará se o domácnost, ale proto, že dává domovu klid. Mluví laskavě, neusmívá se falešně. Když se hádáme, nikdy mě neponižuje ani nevytahuje kostlivce ze skříně. A když ji obejmu, cítím, že jsem opravdu milovaný. Bezpodmínečně. To je něco, co jsem nezažil spoustu let.“
Konečně vztah, který za to stojí!
„Dnes jsme spolu tři roky. Vzali jsme se loni a já mám poprvé v životě pocit, že žiju opravdový vztah, ne boj o to, kdo má pravdu. Lidé kolem mě říkají, že jsem měl štěstí. A já ho pořád mám! Alina mě naučila být vděčný za běžné věci. Naučila mě nehonit se za mamonem. A taky to, že muž nemusí být superhrdina. Stačí být chlap, kterému žena věří.
Vím, že tenhle příběh mnohé ženy naštve. Už jsem slyšel řeči, že mám Ukrajinku, protože „na nic lepšího přece nemám“. Jenomže to není pravda. Alina je jedním z nejhodnějších a nejsilnějších lidí, které jsem ve svém životě potkal. Je vděčná a laskavá. Nepotřebuje si dokazovat, že je silná, tím, že mě shazuje. A jestli je to výhra? Pro mě určitě ano,“ uzavírá svoje vyprávění Marek.
Co si o vztahu Marka a Aliny myslíš ty? Souhlasíš s Markem, že některé české ženy ztratily pokoru a ženskost? Nebo je to jen pohled muže, který měl štěstí na správnou partnerku? Poděl se s námi o svůj názor v diskuzi!
Autorský článek + výpověď čtenáře
