Dovolenou jí zkazili hosti, kteří vůbec netušili, jak se v takovém resortu chovat. „Upřímně, na první večeři asi nikdy nezapomenu,“ popisuje Lucie po návratu z Egypta v jedné z cestovatelských skupin na facebooku. „Vstoupila jsem do hotelové restaurace a připadala si, jako bych omylem zabloudila do bistra na koupališti.“
Mokré plavky a písek v žabkách
Podle jejích slov se někteří hosti během oběda vůbec neobtěžovali převléknout z plavek. „Muž v kraťasech a žabkách seděl přímo naproti mně u stolu a ládoval se k prasknutí, žena u vedlejšího stolu měla na sobě mokré pareo a dětem odkapávala voda z plavek přímo na podlahu. Kolem nich pobíhal personál v nažehlených košilích s motýlky a staral se o to, aby těmhle buranům nic nechybělo,“ říká Lucie.
„Situaci se během večeří snažil personál řešit. Některé hosty zkrátka slušně upozornili, že na večeři je potřeba přijít ve společenském oděvu. Krátké kalhoty u mužů nebyly tolerovány. Jejich častá odpověď? ‚Zaplatil jsem X tisíc za tuhle dovolenou, ty mi nebudeš rozkazovat, jak se mám oblékat!‘ Bylo mi z těchhle lidí vážně úzko a personál jsem litovala.“
Plýtvání jídlem na denním pořádku
Lucii zarazilo taky chování hostů u švédských stolů. „Někteří si nabrali hory jídla, talíře se pod nimi prohýbaly. A pak se nabraných pokrmů sotva dotkli. „Tohle nechci, to mi nechutná,“ odsunuli talíř a šli si pro další nálož jídla. Když jsem viděla, kolik jídla končí v koších, bylo mi za tyhle neurvalce vyloženě trapně,“ říká.
Podle Lucie se to netýkalo jen jedné národnosti. „Mezi těmito hosty nebyli jen Češi, ale i Rusové, Poláci nebo Němci. A někteří se vážně chovali, jako by jim hotel patřil. Personál už na to byl asi zvyklý, ale mě to opravdu šokovalo,“ vypráví.
Přitom pětihvězdičkové resorty mají jasně stanovená pravidla. Do hotelových restaurací by se mělo chodit aspoň ve slušném oblečení – zakrytá ramena, žádné plavky, žádné žabky a u pánů dlouhé kalhoty. „Nejde o žádnou přehnanou noblesu,“ vysvětluje Lucie. „Ale když vedle vás sedí někdo v mokrých plavkách a z žabek se mu sype písek, je to prostě nepříjemné. A hlavně vůči personálu krajně neslušné!“
shutterstock_1633413895.jpg
Příspěvek rozpoutal diskuzi
Lucie uzavírá svůj příspěvek otázkou, která okamžitě rozpoutala diskuzi: „Je opravdu tak těžké obléknout se slušně a nabrat si jen tolik jídla, kolik sním?“
Pod jejím příspěvkem se okamžitě objevily desítky komentářů. Někteří lidi Lucii podpořili. „Zažila jsem to samé v Turecku. Bylo mi z toho špatně, když jsem viděla, jak končí plné talíře v koši,“ napsala čtenářka Jana.
Jiní ale měli opačný názor. „Jsme na dovolené, ne v luxusní restauraci v Paříži. Ať si každý jí a nosí, co chce,“ reagoval další diskutující.
Lucie si ale stojí za svým. „Nejde o snobismus, ale o respekt vůči ostatním. Když si zaplatím pětihvězdičkový hotel, nechci se u večeře cítit jako na koupališti v Horní Dolní. A nechci, aby se jídlem plýtvalo, když někde ve světě lidi nemají co jíst,“ uzavírá Lucie svou letošní zkušenost.
Autor článku: redakce
Použité zdroje: výpověď respondentky + příspěvky na sociálních sítích
