Sdílený byt je často pořádný krok do dospělého života. Může to být spolubydlení studentů vysoké školy nebo klidně byt pronajatý s kamarádkou, dokud si každá nezačne dostatečně vydělávat na vlastní. Bez výjimky platí, že když si pravidla nastavíte hned na začátku, ušetříte si všichni spoustu nervů i pozdějších sporů.
Spolubydlení totiž není jen o tom, že se prakticky a spravedlivě rozdělí nájem, ale taky o schopnosti vycházet s ostatními, komunikovat s nimi a respektovat jejich osobní prostor.
Máme pro tebe tipy a triky, co všechno by sis měla se spolubydlícími nastavit, abyste se nesežrali hned první týden.
Začněte úplným základem
Než se nastěhujete, promluvte si o těch úplně elementárních věcech. Kdo bude co platit, kdy se uklízí, jak se řeší návštěvy nebo společné nákupy (pokud takové povedete).
Napište si to klidně na papír, který viditelně umístíte v bytě, nebo do sdíleného dokumentu. Možná to zní moc pedantsky, ale pořádek dělá přátele a pomůže to předejít hádkám o hlouposti, které dokážou vygradovat do velice nepříjemných rozměrů. A zbytečně.
Domácí práce si rozdělte férově
Není nic horšího než pocit, že v domácnosti děláš všechno sama. Koupelnu jsi uklidnila předevčírem a zase je v ní bordel, myčku taky nikdo nevyklidil a drobky na gauči tě dokážou rozžhavit doběla, zatímco tví spolubydlící si z toho hlavu nedělají.
Domácí práce si rozdělte spravedlivě. Můžete se střídat po týdnech nebo si každý vezměte něco natrvalo – někomu nevadí udržovat pořádek v kuchyni, jiný se v pohodě postará o koupelnu. Někdo může vynášet odpadky a další průběžně luxovat. Záleží jen na vás.
Samozřejmě se může stát, že někdo na svou povinnost zapomene. Když máš den jak korálek, vyhodili tě od zkoušky a červené víno na žal ti ozdobilo bílou halenku, nejspíš nemáš myšlenky na drhnutí toalety. Nesmí se to ale dít opakovaně. A když někdo zapomene, připomeň mu to ty nebo jiný spolubydlící v klidu. Není třeba hned startovat.
shutterstock_2282416703.jpg
Respektujte prostor toho druhého
I když bydlíte spolu, každý potřebuje soukromí a čas jen pro sebe. Nikdy nechoď bez zaklepání do pokoje do cizího pokoje, nesahej na věci spolubydlících (teda pokud nepotřebuješ posunout boty v předsíni o pět centimetrů vpravo) a neber si jídlo, pokud není tvoje nebo jste se nedomluvili, že je společné (on takový košík jablek ze zahrádky bodne všem).
Stejně tak musí všichni respektovat, že někdo v určitou dobu potřebuje ticho – na učení, práci, odpočinek nebo spánek.
Peníze na prvním místě
Diskuze o penězích nám všeobecně moc nejdou, ale v tomhle případě se takové debatě vyhnout nedá. Vytvořte si v celé věci systém – může to být třeba sdílený účet nebo aplikace, kam budete zapisovat všechny výdaje. Okamžitě budete mít jasno, kdo co zaplatil, a vyhnete se nepříjemným situacím a hádkám.
Na čem se dohodnete, to je potřeba platit včas. Pamatuj na to a spolubydlícím nic nepromíjej. Můžete spolu vycházet, ale nesmí si z tebe dělat charitu. A naopak, samozřejmě.
Extra pozor na návštěvy a hluk
Každý je jiný a při spolubydlení to poznáš v řádu dní. Někdo má rád ticho, někdo společnost. Proto se určitě domluvte, jak často budete přijímat návštěvy a jestli u vás můžou i přespávat.
Kvůli hluku se spolubydlící hádají často (logicky), ať už jde o hlasitou hudbu, nebo smích návštěvy. Stačí se chovat ohleduplně, není na tom nic těžkého. Chce to jen trochu empatie.
Když budeš chtít uspořádat hlučnější akci, nejdřív se zeptej spolubydlících, jestli jim to v konkrétní den a čas nevadí. A samozřejmě mysli i na sousedy, ti to jednomu taky dokážou zavařit.
Problémy řešte hned
Když tě bude na spolubydlících něco štvát, řeš to hned, neodkládej to. Mlčet a dusit to v sobě sice chvíli jde, ale jednak to není zdravé a jednak pak pravděpodobně nekontrolovaně vybouchneš a odnesou to všichni kolem.
Mluvte o nepříjemnostech co nejdřív a v klidu. Vysvětlete si vzájemně, co vám vadí. Veďte rozhovor konstruktivně, ne útočně. Komunikace je základ, a pokud jdeš do spolubydlení poprvé, rychle se o tom sama přesvědčíš.
Občas spolu jen tak buďte
To, že sdílíte byt, nemusí hned nutně znamenat, že spolu budete trávit veškerý volný čas. Ze spolubydlících se samozřejmě můžou stát kamarádi a pak je to fajn. Ani když to tak ale není, je fajn dát si spolu občas večeři, kouknout na film nebo si v zimě uvařit domácí svařák.
Když spolu navážete pouto (a ten druhý nebude psychopat), snáz si pak budete vycházet vstříc. A kdo ví – třeba si spolu zajdete na kafíčko i po dvaceti letech!
shutterstock_2072851697.jpg
Co dělat, když to nefunguje
Když to mezi „spolubydly“ klapne, je to super. Jenže ne vždycky si lidi, kteří se v bytě sešli, musí sednout. Neshody o zásadních věcech, úplně odlišné zvyky, jiný přístup k životu nebo obyčejný nedostatek ohleduplnosti se nedají přecházet dlouho.
Pak je lepší si to přiznat, než dojde k většímu konfliktu, a domluvit se na ukončení spolubydlení. Ideálně v klidu.
Pokud jdeš do spolubydlení, držíme ti palce! A jestli už máš nějakou vtipnou, nebo naopak varující historku, poděl se o ni s námi v diskuzi.
Autor článku: redakce
Použité zdroje:
- wm.edu/offices/residencelife/_documents/sharedlivingexpectationsworksheet.pdf
- housing.osu.edu/posts/documents/roommate-agreement-guide.pdf
- studentsuccess.uky.edu/residence-life/services/positive-roommate-relationships-and-conflict-resolution
- apartmenttherapy.com/how-to-be-roommates-with-a-best-friend-survive-with-friendship-intact-222191
- washingtonpost.com/food/2024/03/13/shared-kitchen-group-house-roommates-cooking
