Jaké to je být animátorkou v cizí zemi? A co když je tou zemí Egypt? Opravdu je o co stát? Z následujících řádků a zkušeností mrazí. Na druhou stranu mohou být varováním pro ty, kteří si na podobnou pozici brousí zuby.
Lucko, jak vlastně začíná tvůj příběh? Jakým způsobem ses k animátorství v Egyptě dostala?
„Do Egypta jsem odjela společně s bratrem na letní dovolenou. Že bych během ní skončila jako animátorka, s tím jsem vůbec nepočítala. Třetí den naší dovolené mě ale oslovil místní šéf animátorů s tím, zda bych se nestala součástí animačního týmu. Holku z Česka a ještě blondýnku v týmu neměli. Oháněl se vysokým platem, luxusním ubytováním a all inclusive stravou, která byla pro tento hotel typická.“
1.jpg
Neříkej mi, že jsi na tuhle nabídku kývla?
„Bude to znít hloupě, ale ano. Měla jsem čerstvě po škole, vysokou jsem neplánovala a žádnou práci domluvenou neměla. Navíc byl Egypt mou srdcovkou a vidina několika měsíců ve vyhlášeném hotelu, u krásné pláže a na rozpáleném egyptském slunci mi jednoduše učarovala. I přes přemlouvání a naléhání bratra i rodičů jsem zpátky domů už neodletěla.“
Jak na tvoje rozhodnutí reagovali rodiče?
„Po několika dnech plných proseb, slibů a vyhrožování si koupili týdenní zájezd a přiletěli mi domluvit osobně. Já ale byla nadšená. Měla jsem krásný pokoj, skvělé kolegy v týmu animátorů a každý večer jsem na ruku dostávala výplatu v dolarech. Žádnou smlouvu jsem ale neměla a po pravdě jsem ji ani neřešila.“
Z tvého vyprávění tuším, že tě rodiče k návratu do Čech nepřemluvili.
„Ne. Ani s nimi jsem neodletěla. Na druhou stranu odlétali s pocitem, že se tam mám dobře, dělám, co mě baví, beru pěkné peníze a všichni se ke mně chovají mile a hezky. To vše se ovšem změnilo s nástupem nového šéfa animátorů.“
Jaký byl nový šéf?
„Byl to muslim toho nejhoršího kalibru. K ženám se choval jako ke kusu hadru, měly jsme přesně sestavený harmonogram, ale i úbor, který jsme musely oblékat. Během dne nám zakazoval jíst i pít. Sem tam nám povolil sklenici čisté vody. Najíst jsme se mohly až po skončení večerního programu (cca. ve 23 hodin), kdy na nás prakticky zbyly jen zbytky toho, co ubytovaní turisté nesnědli. Namísto každodenního vyplácení dolarů nám jednou za měsíc hodil několik stovek egyptských liber (1EGP = 1,3705 Kč, pozn. redakce), které ti na dolary nebo eura v Egyptě prostě nevymění.“
Proč jsi neodletěla zpět domů?
„Neměla jsem peníze na letenku a nechtěla jsem zklamat rodiče. I přes jejich zákaz jsem si přece práci v Egyptě prosadila. Navenek jsem proto dělala, že se nic neděje. Peníze jsem si postupně ukládala a spočítala si, že na letenku domů si našetřím nejdříve za pět měsíců.“
Jak vypadal tvůj den pod velením nového šéfa?
„Drtivá většina turistů si myslí, že náš program končí společně po odtančení dopoledního „Club Dance“ nebo po skončení večerního programu. To ale není pravda. I když nás turisté nevidí, stále nacvičujeme a trénujeme. Ráno nás budili v pět, měli jsme první zkoušku. Poté následovala osobní hygiena a o půl desáté nástup k bazénům, kde jsme měli svá stanoviště s nejrůznějšími aktivitami. Pokud se nám na danou aktivitu nepodařilo sehnat dostatek turistů, čekal nás trest. Buďto nám šéf sáhl na almužnu, kterou nám vyplácel, nebo zakázal dny volna (jednou za 5 dnů, pozn. redakce). Jakmile skončily aktivity u bazénu, opět jsme nacvičovaly na večerní představení. Pokud bylo naplánováno třeba bingo, měli jsme přesný počet lístků, které bylo třeba prodat turistům. Jestliže jsme tak neučinily, neprodané lístky jsme doplácely ze svého.“
Měli jste svůj klid alespoň po skončení programu?
„Bohužel ne. To se chtěl bavit pro změnu náš šéf. A zábavu jsme mu měly obstarat my. Musím podotknout, že na mě za celou dobu nesáhl, na druhou stranu neustále vyžadoval naši přítomnost u sebe na pokoji, kde jsme s ním museli popíjet odporný Gin, kouřit hašiš a shishu. Když jsi něco z toho odmítla, opět následoval trest. Na každého si něco našel a ta šikana během dne byla naprosto šílená.“
2.jpg
Tohle je přece fyzicky i psychicky neúnosné. Jak ses z toho začarovaného kruhu dostala?
„Nakonec jsem kontaktovala vedení hotelu a Velvyslanectví České republiky v Káhiře. Pomohli mi zaplatit letenku a já po třech měsících hrůzy odletěla domů. Od ostatních animátorek vím, že našeho šéfa převeleli do jiného hotelu, kde bude ztrpčovat život dalším stejně naivním holkám, jako jsem byla já.“
Co sis z téhle nepěkné zkušenosti vzala?
„Určitě to, že islámský svět je zcela odlišný od toho našeho. Za svoji naivitu i hloupost jsem byla odpovídajícím způsobem potrestána. Naštěstí můj příběh končí šťastně a já jsem zpět doma. Za hranice republiky se už ale hodně dlouho nepodívám. A práci bez smlouvy po téhle zkušenosti taky neberu.“
Díky za tvůj čas i upřímnost!
Pozn. redakce: Z důvodu zachování anonymity byly pozměněny osobní informace respondentky.
