Špatná výslovnost aneb Proč dnešní děti neumí mluvit

Bigstockphoto
|
06. 11. 2021
|
No bože, tak Tonda špatně mluví. A co? Však se to časem naučí. A navíc žvatlání je roztomilé. Ne? Ne! Špatná mluva dětí jim pořádně komplikuje život, ne že ne.

Když si malé dítě jede svoje přeřeky, dospělá společnost se baví. Můžeme být sebevětší tvrďáci, ale koutek zvedne i ten nejzarytější pařez, když ratolest ne a ne přežvatlat slovo správně. Do alb pak zapisujeme vtipná první slůvka a rozplýváme se nad tím, jak je ten náš drobek rozkošný a snaživý.

Tohle všechno je přirozené a normální. Dítě se učí mluvit a rodič hledí jako zjara, kam se za jediný den ten prcek zase v řeči posunul. V pořádku. Podpora a nadšení rodičů jsou plusové body, o tom žádná.

Do tuhého ale jde, když usneme na vavřínech, v roztomilosti si libujeme příliš dlouho, dítě necháváme při tom, že šišlání je v pohodě, a pak bum! Je pozdě a ve školce dostává od kolektivu klepec, protože mu není rozumět. A přitom se dá problémům s mluvením poměrně snadno předejít. Musí se nám ale chtít…

Nejde jen o výslovnost

Je důležité s dítětem komunikovat od malička a sledovat jeho vývoj. Pokud se rozvíjí po řečové stránce normálně, tedy když nás po prvním roce začne odzbrojovat prvními slůvky a plynule nabaluje další a přidává další hlásky, ve dvou, dvou a půl letech začne skládat věty a ve třech letech mluví ve větách, je většinou všechno v pohodě. To ale neznamená, že jako rodiče máme padla. Naopak.

Je potřeba dál sledovat, jak vyslovuje, aby se případně včas zabránilo fixaci špatného návyku. A že špatných návyků může být habaděj. Například špičku jazyka dítě strká mezi zuby při C-S-Z, R tvoří krkem a ráčkuje nebo místo K říká T. Pokud naše dítě ve třech letech nemluví, poohlédneme se holt po klinickém logopedovi. Ten už bude vědět, jak s prckem pracovat a rozvíjet jeho řečové dovednosti.  

Špatná mluva dětí ale není jen o výslovnosti. Vůbec ne. Některá dítka vyloženě šišlají, extrémně si šlapou po jazyku, neumí pojmenovat věci nebo situace, neumí se vyjádřit, mají chudou slovní zásobu nebo jim zkrátka není rozumět vůbec. Klid, klid, žádné vyšilování, rodičové.

bigstock-family-values-and-quality-time-401762150.jpg

Když děti neumí mluvit, schytají to od vrstevníků.
Bigstockphoto
Mluv se svou ratolestí, čti jí pohádky a zpívej jí. Nech ji, aby ti koukala na rty.

Samozřejmě, že čtyřletý potomek neodříká Máchu i s Němcovou dohromady, ale že pes je pes, by už zřetelně vyslovit umět měl. Ne a opravdu nejde o to, nastrkat dítě do nějakých tabulek. Jde o to, že děti, které dlouhodobě špatně mluví, mají všechno podstatně těžší. Malí kamarádi umí být pěkně zákeřní a copaté Aničce, která ráčkuje a ještě šišlá, hned dají pocítit, že na její hatmatilku nejsou zvědaví. A milá Anička je terčem posměchu, jen to fikne. A to přece pro děti nechceme. Nebo jo?

Příčiny řečových vad

Chápu, nikomu se neposlouchá dobře, že cokoliv zavinil. Výčitka jakéhokoliv charakteru je vždycky setsakra nepříjemná a pěkně nás dloubne do ega. Teď ale dotčenost stranou, protože jde o děti. O děti, které pouze schytaly to, že rodiče podcenili mluvení s nimi. A tak jednoduché, i když sebevíc nepříjemné, to je.

Odborníci, do jejichž ordinací přichází stále více dětí, které mají různé problémy s řečí, si notují. Jednohlasně se shodují na tom, že pokud vyloženě nejde o dědičnou vadu řeči, pak je potřeba udělat ty, ty, ty na rodiče. Příčin může být více, ale všechny s námi dospělými souvisí.

  • Dítě dělá dítětem i to, že napodobuje. Napodobuje a napodobuje do zblbnutí. Učí se nápodobou od nás dospělých. Už ten nejmenší prťavec kojenec pozoruje pohyby rtů matky. Nestačí tedy jen mluvit nebo mluvit s obličejem skloněným do mobilu. Je důležité s dítětem mluvit tak, aby vidělo naši tvář a vidělo pohyby jazyka i rtů při mluvení. Pak to zkouší taky a snadněji napodobuje.
  • Totéž platí pro slova. Měli bychom být schopni dítěti zajistit řečové podněty. To znamená mluvit s ním, zpívat mu, říkat říkanky, povídat a číst pohádky, hrát si s ním. A hlavně? Rozvíjet u něho aktivní slovní zásobu. Inspirovat a vést dítě k tomu, aby řeč používalo. U televize a tabletů aktivní slovní zásobu fakt nerozvíjí.
  • A šišlání? V žádném případě nešišlat. A neopakovat šišlavě po dítěti, i když je to až na půdu roztomilé. Pokud dítě ve výslovnosti neopravujeme a necháme ho šišlat, může to vést k fixaci špatných mluvních návyků, které je potom potřeba řešit s logopedem. Tomu můžeme v mnoha případech předejít. Musí se nám ale chtít. My dospělí musíme nastavit tu správnou výslovnost, aby dítě vědělo, co je správný zvuk a co ne.

Ať se nám to zamlouvá, nebo ne, jedna z našich mateřských úloh je naučit dítě správně mluvit. Ano, úloha to není lehká a trvá dlouho, ale rozhodně se dá zvládnout.

Měli jste doma problémy s vadou řeči u prcka? Jak jste je vyřešili?

Autorka článku: Barbora Klímová

Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5

Související články