Pak zpozorni. Od příležitostné konzumace alkoholu je to jen krůček k závislosti. Dřív se tradovalo, že závislost se týká výlučně mužů. Dneska se poměr alkoholiček a alkoholiků téměř vyrovnává. Své o tom ví i jeden z našich čtenářů, který se podělil o neveselý příběh. Hlavní úlohu v něm sehrávala jeho (teď už) bývalá žena – alkoholička, které budeme říkat třeba Radka.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nás oslovil s prosbou o uveřejnění svého příběhu. Jména byla redakčně pozměněna. Fotografie jsou ilustrační. pozn. redakce.
Každý mi tě, lásko, závidí…
„Měl jsem nádhernou ženu, takovou, za kterou se otočila půlka ulice. Takovou, kterou bych přál každému zodpovědnému a milujícímu chlapovi. Prostě splněný sen. Měla dlouhé blonďaté vlasy, roztomilý nosík a ten nejkrásnější úsměv, jaký si jen dokážete představit. Oceňoval jsem na ní i její milou povahu, zodpovědný přístup k životu a schopnost vykouzlit úsměv na tváři každému, kdo se kolem ní jen mihnul. Nebylo se proto čemu divit, že mi ji záviděli chlapi v práci, kamarádi, ale i bratři. Radka byla ztělesněním jejich nejtajnějších snů. Bohužel, krása, a to nejen ta fyzická, je tak pomíjivá…“ začíná své vyprávění Tomáš.
Vyhazov z práce roztočil ďábelský kolotoč
„Žena svou práci milovala a vykonávala ji pečlivě a svědomitě. Přišlo ovšem snižování stavů a Černý Petr padl zrovna na moji Radku. Ze začátku to nesla statečně. Obrážela pohovory, rozesílala e-maily a vypadalo to, že se nenechá rozhodit. Protože ovšem několik měsíců žádná nová nabídka nepřicházela, rezignovala. Neměli jsme se špatně. Měl jsem práci, která dokázala uživit nás oba. Navíc jsme neměli žádné závazky ani dluhy. Začal jsem Radku přemlouvat, ať to vzdá a užije si aspoň nějaké zasloužené volno. A to byl možná onen pomyslný kámen úrazu.
shutterstock_2520987811.jpg
Žádná zodpovědnost = prázdná lahev
Radka na moji nabídku kývla. Prvních několik měsíců bylo v pohodě. Po celém dni jsem měl doma teplou večeři a vychlazené pivko v lednici. Na druhý den mi chystala snídaně i svačiny. Byla věčně usměvavá, ale pak se začala nudit. Domácnost vyměnila za kamarádky, kadeřníky a vinárny. A přesně tam začaly její problémy s pitím.
Domů chodila později než já a pravidelně bývala viditelně opilá. Ze začátku se to snažila maskovat, později se „přikrmovala“ ještě doma. Po nějaké době jí bylo jedno, co pije. Neváhala mi vypít archivní víno, ale i vychlazené pivo, na které jsem se po večeři tak těšil. Když jsem chtěl vytáhnout maso z mrazáku, místo něj na mě zacinkaly lahve s vodkou. Bouchl jsem do stolu a řekl rázné dost. Tohle přece musí přestat.
Krása je tak pomíjivá
Z mé nádherné ženy, kterou mi každý záviděl, byla po několika letech soustavného pití naprostá troska. Z blonďatých dlouhých vlasů se staly chemlonové mastné pletence. Její pleť byla samá vyrážka. Kdysi nádherný obličej s jiskřivýma očima byl pokryt tmavými kruhy. Ona pomyslná jiskra v jejích očích jako by pohasla. Neustále měla po těle nejrůznější oděrky – to když opilá spadla ze schodů, odřela se o roh stolu nebo o koberec v obývacím pokoji, na kterém si většinou nakonec ustlala.
Nemohl jsem se na ni dívat. Bylo mi jí neskutečně líto a co hůř – začínala mi být odporná. Pryč byla její opojná vůně. Tu teď vystřídaly alkoholové výpary, které jsem z duše nesnášel. Dal jsem jí nůž na krk – buď se půjde léčit, nebo požádám o rozvod. Dívat se totiž na obličej alkoholika nebo oči alkoholika, to je fakt šílené.
shutterstock_2530808229.jpg
Slzy, sliby výčitky
Radka prosila, přemlouvala, zahrnula mě slzami i výčitkami. Problém s alkoholem si nedokázala ani nechtěla přiznat. Byl jsem ale neoblomný a dohodu dodržel. Možná to někomu přijde sobecké, ale pokud se nikdy nedostanete do vztahu s alkoholikem, nemůžete pravděpodobně tušit, co člověk na oné pomyslné druhé straně barikády zažívá. Dennodenně se musí dívat na to, jak se jeho milovaný ničí démonem jménem alkohol a vy mu nemůžete nijak pomoct.
Jsem (ne)šťastně rozvedený
Rozvedli nás poměrně rychle a bez zbytečných průtahů. Já tak nemusel řešit složitou otázku, jak se chovat k alkoholikovi. Radka skončila na dně a do léčebny nakonec opravdu nastoupila. Nevydržela tam ale dlouho. Pokud jsou moje informace správné, opět pije a bydlí někde na ubytovně. Na alkohol a snad údajně i drogy si vydělává prostitucí. Nejhorší na tom všem ale je, že si to dávám neustále za vinu. To já jí přece navrhnul, aby zůstala doma, že nás bez problémů zajistím. Co když právě tohle odstartovalo onen destruktivní proces proměny nádherné sebevědomé ženy v naprostou trosku a odpad společnosti?“
Zažila jsi vztah s alkoholikem nebo alkoholičkou? Dá se ustát, nebo je lepší utéct, než to člověka zničí? Dej nám vědět v diskuzi pod článkem!
Autorský článek
