"Kvůli koronaviru se budeme rozvádět," píše čtenářka Jana

bigstockphoto.com
|
20. 05. 2020
|
Pandemie nového typu koronaviru a s ní související vládní opatření, která zavřela mnohé provozovny a uvěznila partnery i rodiny doma, notně prověřila mezilidské vztahy. Své o tom ví čtenářka Jana, která se bude zanedlouho rozvádět.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám ho zaslala e-mailem. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna – pozn. redakce.

Svatba po roční známosti

„Petra jsem si brala z čisté lásky. Chodili jsme spolu asi rok, byli oba poměrně mladí a bláznivě zamilovaní. Děti jsme nechtěli ani neplánovali. A asi to tak mělo být. Nedokážu si v současné situaci představit ještě tahanici o nezletilé potomky. Vše bylo zalité sluncem a pro okolí jsme byli reklamou na štěstí.

Petr pracoval v menší IT firmě, já se živila jako účetní. Na notnou dávku izolace jsem proto byla zvyklá, a společnost lidí příliš nevyhledávala. Proto jsem z omezení volného pohybu osob, ke kterému došlo v souvislosti s vládním nařízením souvisejícím s novým typem koronaviru, nijak nešílela. Petr se z kanceláře přesunul do home office a nic nenasvědčovalo tomu, že by nutná opatření náš vztah nevydržel.

Služka a holka pro všechno

Běžně pracuji z domu, a tak pro mě není problém skloubit práci a péči o domácnost. Petr to všechno bral jako samozřejmost a denně vyžadoval svačiny sbalené s sebou do práce i teplé večeře. Když nechodil do práce, bylo pochopitelné, že kromě svačin budu chystat i snídaně a dvě teplá jídla denně. Ze dne na den jsem se proto stala účetní, manažerkou, nákupčí, kuchařkou a milenkou v jednom.

Zpočátku mi to nevadilo, vařila jsem ráda a svým způsobem jsem u domácích prací relaxovala, Petr si ze mě ale udělal služku a holku pro všechno. Kromě práce, vaření a péče o domácnost jsem mu pomáhala s administrativou, vyzvedávala jeho poštu a zařizovala nejrůznější věci, které má běžně na starosti jeho sekretářka.

Protivný, rozmrzelý chlap

Petr byl čím podrážděnější a protivnější. Neustále narážel na to, že jsem přece doma a můžu si práci rozvrhnout tak, jak potřebuju, proč bych mu tak nemohla být neustále k ruce? Co na tom, že jsem měla práce nad hlavu a řešila jedno daňové přiznání za druhým? Denně jsem spala asi 4 hodiny a byla neuvěřitelně vyčerpaná. Přesto jsem si nechtěla přiznat, že to nezvládám.

Když jsem Petra vzbudila později, než si představoval, byl protivný už od rána. Pokud z kuchyně nevoněla čerstvá káva a snídaně, bylo zle. A tak to pokračovalo dál. Nebyl ve dvanáct oběd na stole? Zase problém! Zpozdila jsem se na poště? Určitě někoho mám! Večeře nebyla podle jeho představ? Jsem úplně nemožná! Z milovaného manžela se stával čím dál protivnější a mrzutější nadutec.

bigstock-sadness-young-asian-wife-cryin-302687716.jpg

Karanténa určitě rozbila spoustu vztahů.
bigstockphoto.com
Současná situace naší čtenářce ukázala, jaký je ve skutečnosti její manžel člověk.

Alkohol jako kamarád neustále po ruce

Problém nastal, když začal hořící termíny a negativní zpětnou vazbu klientů řešit alkoholem. Denně jsem vynášela pytle plné prázdných lahví a domů se vracela s nově koupenými. Petr pobyt doma a v izolaci nezvládal. Neustále jsem si říkala, že je to pro nás všechny strašně náročné a těžké. Co nevidět ale tahle situaci pomine a vše se vrátí do starých kolejí.

Vše vyvrcholilo, když mi jednou v opilosti a záchvatu sebelítosti sdělil, že už takhle dál nemůže, dusím ho, jsem neschopná a nedokážu mu dát, co potřebuje. Chybí mu prý kolektiv a hlavně jeho sekretářka Pavla. Dostat z něho přiznání, že mě s ní už několik měsíců podvádí, nebylo nic složitého. Druhý den sice zapíral a tvrdil, že si nic nepamatuje, já ale byla rozhodnutá. Petra opustím.

Koronavirus mi otevřel oči

Koronavirus a domácí izolace mi otevřely oči. Jako jedna z mála můžu být tomuhle prevítovi vděčná. Během několika týdnů jsem totiž zjistila, že muž, kterého jsem si vzala, není někdo, s kým bych chtěla strávit zbytek života.

Hned po skončení nouzového stavu jsem požádala o rozvod. Petr se odstěhoval přechodně do práce. Třeba mu nabídne náruč a azyl dvacetiletá Pavla… Kdo ví? Já už ho ale doma nechci,“ uzavírá své vyprávění Jana.

Související články